Vzpomínám na to, jako by to bylo včera. První otevřená knížka, tedy pokud nepočítám učebnice, bylo slovenské vydání Drákuly. V té době jsem ještě neměl ten vštípený instinkt číst a vnímat příběhy, stačily mi obrázky holohlavého upíra a hned jsem měl po nocích mít z čeho strach.
 |
Zásnuby s fantastikou přišly mnohem později. Začalo to asi nahlédnutím do sbírky povídek se Zaklínačem. Musím ale uznat, že na první pohled to moc nezajiskřilo. Bylo tam na mladého, ještě ani ne náctiletého jinocha mnoho cizích jmen a příliš temná atmosféra. Zajímavé je, že později se ze Zaklínače stala vášeň, která přetrvává dodnes.
Ale to předbíhám. O něco později jsem se vracel vlakem ze sjezdu řeky a dlouhé úmorné hodiny jsem záviděl kamarádovi jeho zaujetí knihou, zatímco já tak mohl akorát počítat drncání kolejí. Později jsem se k té knize dostal a ano, byla to fantastika. První díl Feistova Mága. Tentokrát to zajiskřilo tak, že šlehaly plameny. Ten cizí svět mě pohltil a dlouhé roky jsem se těšil na každou novou knihu.
Jenže co dělat mezi tím, než vyjde další díl? Zeptal jsem se kamaráda na podobnou literaturu. Jako první jsem začal objevovat fantasy. Pak, s návštěvou knihovny, přišlo i objevování vesmírných dálav. Později jsem začal v hojné míře tituly kupovat. Co já se toho naprosil, abych od matky dostal penízky na milované knihy. A objevování světů žánrů a subžánrů pokračovalo. Knihy se kupily, až to v poslední době není kam dávat a budu muset koupit nějaký užitečný nábytek. Nejhorší na tom všem je, že když už se jednou člověk pustí vážně do fantastiky, nedá se zastavit, knihy přibývají, ať chcete nebo ne.
A na závěr rada, jak si udržet čtenářský apetit: střídejte žánry a objevujte nové autory. A ještě jedna prosba – až budete mít načteno, zkuste všem těm příběhům něco vracet. Začněte psát recenze nebo povídky či romány, třeba ve vás dřímá velký talent.
ilustrace: Sharg
Jan Michálek (redaktor)
jan.michalek@fantasyplanet.cz
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.
