Kdysi dávno se dvanáct okrsků prosperující Severní Ameriky rozhodlo dát najevo svůj nesouhlas s vládou Kapitolu vzpourou. Ta vyústila v občanskou válku, která zpustošila celou zemi. A protože v ní přesvědčivě zvítězila strana Kapitolu, musí teď okrsky kromě bídy s nouzí, která na ně byla uvalena, platit krutou daň: po mytologickém vzoru převzatém z báje o Krétě, Minotaurovi a Théseovi musí každoročně každý z nich vyslat své dva mladé zástupce, chlapce a dívku ve věku 12 – 18 let. Ti se utkávají v Hladových hrách, v aréně, kde bojují na život a na smrt, aby mohl vzejít jeden vítěz.
 |
Občané Kapitolu Hladové hry jako jediní milují. Jsou pro ně žádanou a velice sledovanou reality show.
Aneb jak se japonské Battle Royale zkřížilo s Running manem.
Neštěstí ve štěstí je, když nejste vybraný zrovna vy, ale vaše mladší sestřička. Obzvlášť když máte onu ochranitelskou letoru. V takové situaci se ocitla Katniss Everdeenová z Okrsku 12, která se tak stala první dobrovolnicí Dvanáctého kraje v dějinách her. Garde v cestě na smrt jí udělá místní pekařský krasoň (zatímco krasoň-lovec zůstává doma a hlídá děti).
Dívka však není úplně bez šance, s lukem to umí jako beta-verze Legolase, bobříky má jistě všechny (což je naznačeno i při scéně s depilací) a vůbec je to holka do nepohody. Však se hned při prvních trénincích stane hlavní favoritkou show, čemuž pomohl i ohnivý stajling Lennyho Kravitze, který je v budoucnosti, kde se móda zřetelně vyvinula z šílenějších (bezmasých) modelů Lady Gaga, překvapivě normální.
Pokud přehlédnete lehce nepříjemný „shake-cam“, úvodní scény Hunger Games patří mezi to nejlepší z celého snímku. Atmosférický Katnissin lov, scéna s davem obyvatel Okrsku 12, šinoucích se po cestě k separačnímu „ceremoniálu“ jako vystřižená ze záběrů koncentračních táborů (obzvláště v kombinaci s čistě bíle oděnými strážci-skopčáky připomínajícími Mechanický pomeranč).
Zhruba po hodině se děcka dostávají do arény – lesa, což je pro většinu z nich také konečná, vystupovat. Trochu proto zamrzí, že je taková rychlá vyvražďovala poněkud odbytá. Nasnímána hezky, zpomaleně s dobře zvoleným hudebním podkladem, ale ta krev tam prostě chybí. Film je však přístupný od 12 let, takže to někde musí být znát. Neskutečně krásná je představa, že by se téhle látky chopil někdo jako Matthew Vaughn. Zavřete oči, připomeňte si Kick-ass či poslední X-meny, přihoďte zápletku Hunger Games, promíchejte a výsledek chvíli podržte. Paráda, že? Více krve! A teď zascrollujte trochu dolů.
Níž.
Ještě níž. Nebuďte líní.
Kámen úrazu! Tyhle tvářičky hrají trio z Okrsku 12, které se (jak předpokládám já, neznalec knižní předlohy) má změnit v nefalšovaný milostný trojúhelník (jako by neexistovala praktika známá jako ruská trojka). Díky tomu se proto připravte na příval psích očí, pohledů, z nichž krvácí nejedna duše roztoužené puberťandy, výrazů, které mají mluvit za vše… Však možná i stojí za víc, než slova, která scénář vložil hercům do úst. Méně oněch „Twilight tónů“, více krve!
A přitom námět je to vynikající. Nerozumím, proč tvůrci svůj výlet do světa Hladových her nepojali více psychologicky. Mohli zplodit zajímavou studii fenoménu reality show, případně si do tohoto formátu satiricky kopnout či se zaměřit více na tupost příjemců těchto pořadů a imbecilní zaujatost bulvárních médií. Nic. Intelektuální prázdno. Hlubší psychologie, méně twilight tónů, více krve!
Po technické stránce nejde Hrám takřka nic vytknout. Barvičky sympaticky ztlumené (což některým hercům – kromě Kravitze – dodává lehce bílé, upíří vzezření), kamera až na onen úvodní exces funguje, herci hrají, jak se od nich ostatně očekávalo. Jennifer Lawrence – Mystique z X-menovské První třídy – začíná být (i vizuálně) stále zajímavější. A Woody Harrelson je svým ležérním stylem sympaťák jako vždy.
Poslední poznámka – věřím, že znalci knižní předlohy budou mít z filmu hlubší prožitek, neboť pár detailů mi nesecvaklo, což se jim nejspíše nestane. Jak může řídící centrum do hry přidat jakési medvědí buldoky jen tak z ničeho? Co znamená gesto se čtyřmi pozdviženými prsty? A proč se začne Cato chovat jako vůl? Chápu možná vysvětlení, ve filmu však žádná nejsou.
Po odchodu z kina mě zaplavil jakýsi hořkosladký pocit. Na jednu stranu radost z toho, že byly Hladové hry lepší, než jsem čekal (nečekal jsem nic) – v tomhle přirovnání k Twilightu vůbec nefunguje. Na stranu druhou, po obeznámení s potenciálem téhle látky, se dostavilo i zklamání nad tím, jak moc jsou Hunger Games nedotažený film.
Trailer:
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
Bublina kolem Hladových her(knihy) tu je již nějakou dobu. Všude vysoká hodnocení a těšení se na film.
Proto jsem se rozhodl knihy přečíst. Není to žádná sláva. Sérii bych ohodnotil tak na 50%. Ono se to prakticky furt točí kolem toho, kterýho kluka si má vybrat, aby to snad tomu druhýmu nebylo líto. 😉
Popsaný svět není funkční, takhle se prostě totalita nedělá. A spousta dalších nejasností.
Dle mého názoru knihy určené pro romantické dívky, které by rády měly víc, než jim reálný život poskytuje a snění nad tím, být jako hlavní hrdinka – krásná, mladá, chytrá, dva pěkný kluci ji milujou najednou, jim nedovolí zamyslet se nad nelogičnostmi celé série.
Na film se každopádně podívám. Co neprojde u knih se ve filmu často ztratí a nepůsobí tak rušivě. Je docela dobře možné, že se mi film bude i líbit. 🙂
Pokud však chcete pořádně nadupanou knihu, prakticky na stejné téma, tak si přečtěte Running man. Pak pochopíte, proč na mě Hunger games působí tak dětsky. 😉
Míň Twilight tónů tam být nemůže, protože pak by to neodpovídalo předloze. I v knize ta romantická složka té dramatické úspěšně konkuruje, ne-li ji skoro zadupává do země.
Jinak na všechny vaše otázky jsou v knihách odpovědi.
Na film jsem zvědavá, kdybych nečetla knihu, tak by mě to do kina tolik netáhlo, ale taky si myslím, že je to příběhově slabší odvar. Ne špatný, ale považuji to za dystopii pro začátečníky. Prostě vhodné pro někoho, kdo akci bere spíš jako koření k pořádné porci romantiky a koho tituly typu 1984 nebo Mechanický pomeranč odrazují.
Kniha vs. film
Na příští týden plánujeme článek kniha vs. film.
Storycollector
Pak nemůžeme říct, že by to bylo dobře, když tyto odpovědi tvůrci do svého filmu nezahrnuli. A k oné romantické lince – já netvrdím vymazat ji úplně, jen odebrat ono twilightovské cítění vztahů – dlouhé tupé pohledy, prázdné dialogy a nepochopitelné jednání postav. Kdyby jejich lásky byly dospělejší a uvěřitelnější, tak to do příběhu nejen více sedne, ale ještě bychom nemohli říct ani bž.
Hmm, jestli nebude problém v tom, že jak popisujete jednání osob, dialogy a vše kolem toho trojúhelníku, tak úplně stejné to je i v knihách. 😉
hm… tak je to přesně to, čeho jsem se bála! já chápu, že na teenagerech urvou nejvíc peněz, ale dospělí se taky občas chtějí podívat v kině na film, který je oněčem a není úplně stupidní. Originální to není, to je jasné, ale kdyby… no jo, kdyby…
Jestli to má fakt tak nevyužitý potenciál, tak mi to asi nebude stát za to.
film mi prijde zbytecne roztahany,klidne by mohl byt o pul hodiny kratsi,stacilo by se mene venovat priprave vstupu do areny a zbavit se predlouhych zaberu na oblicej hlavnich hrdinu,kostymy jsou silene jak kdosi spravne vystihl-jakoby byli vsichni ucastnici gay parade,skoda ze se film nevenoval trochu vic teto dekadentni sebrance co zije v hlavnim meste,jak pise autor recenze nektere veci by chteli dovysvetlit,nepochopil jsem dejine souvislosti,kdo vlastne byl onim vitezem v predesle valce…te romantiky nastetsi neni tolik a spise az ke konci, napeti jen co by se za nehet veslo a nektere bojove sceny nedavaji prilis smysl-napr hrdinka vyleze pred pronasledovateli na strom a ti ji kupodivu nemohou trefit na par metru…i kdyz jsou v tom pomerne dobri,tak u stromu zacnou kempovat,jeden by cekal, ze v arene smrti pujde o tezky boj o preziti,ale tady to misty pripomina skautsky vylet…
ou jé! 😀 teď jsi mě pobavil. tak hrdinka vyleze na strom a nikdo se do ní netrefí, no to mi připomnělo americké drsné policisty, tkeří každý den makají na své mušce a trénují a pak se netrefí do náklaďáku, se kterým padouch ujíždí 😀
Souhlas
Pepo, v podstatě s tebou souhlasím. Hmmm, vlastně zcela… 😉 Byl jsem na tom ve středu. Jinak velmi vtipná recenze… :))
Jo, scrollování mě dostalo 😀
Kate
Tos mě pobavila, s těmi policisty. Ale jo, je to vlastně na stejný brdo, tihle týpci x-let trénují,jak jsem z toho pochopil, že některé districty své děti trénovaly, aby v kritických chvílích selhali jako zelenáči. A ty bojovné školy, proč je teda neměly všechny okrsky?
Johnny: A to je právě vysvětlené v knize. Protože ty “bojové školy” byly jen v krajích, které vyráběly luxusní zboží pro Kapitol, díky čemuž byly i tyto kraje bohatší a mohli si dovolit lepší jídlo a výcviky. Kdežto kraje jako 11 nebo 12, které byly zaměřeny na sadařství nebo těžbu uhlí, byly chudé a školy si dovolit nemohli.
V tom filmu bylo obrovské množství věcí nedovysvětleno pro ty, kteří nečetli knihy – a proto se pak najdou názory, že je příběh plný nelogičností a zasazený do nefungujícího světa. Ti, kdo je četli, se krásně chytali.
tam jde spíš o to, že spousta věcí je ve filmu dotažena do absurdity a že si tvůrci všechno předělávají zrovna tak jak se jim to v dané chvíli hodí…
tréning
Ono to s tím tréningem není v knihách vysvětleno nikde. Ten argument, který zazní v knize a který Ax použila, by nikdy neobstál.
Kraj, který měl výherce, totiž získával výhody po ten rok, kdy někdo od nich zvítězí. Logicky se tedy všechny kraje musí snažit, aby vyhrál jejich závodník.
Jedena z mnoha nedotažeností logiky vytvořeného světa… 🙂
Dardalion
Ono správně to mají všechny kraje zakázáno, ale z nějakého důvodu přivírá Kapitol nad bohatšími kraji oči (asi ho podlácí či co) Takže kdyby všechno běželo podle původních úmyslů Kapitolu, tak by to byla opravdu věc náhody, protože každý občan Panemu se ve svém Kraji učí něco, co by se mu teoreticky mohlo hodit do her (plavání, výbušniny), ale pořádný trénink si chudší kraje nelastnou, protože by je stihl trest.
Trapná kopie Battle Royale
Hunger Games jsou v prvé řadě naprosto zbytečné.
Kdo se chtěl pobavit u ad absurdum akční komedie a zrelaxovat, pustil si Running mana se Schwarzeneggerem. Stejně “nefunkční” totalitní režim, trhlá reality show a triky z 80. let. Kdo si chtěl užít sofistikovanější podívanou, pustil si Battle Royale – větší důraz na realističnost, kombinace klasické hudby (Vivaldiho Air) a krvavého masakru. Co se týká knih – opět vede Battle Royale, jak kniha, tak manga, která je podstatně lepší, než film. Kdybych chtěl ještě absurdnější vyvražďovačku, sáhl bych po Gantz, výborném japonském seriálu, nebo po filmech.
K čemu potřebuji Hunger Games, které pouze vykrádají výše uvedené, a do toho ještě stihnou nacpat milostný trojúhelník? Koho to zajímá, proboha?
Hype jarní sezóny, po Twillightu bylo potřeba asi přitvrdit, ale ne zase moc, aby se nám fanynky nerozutekly, tož vznikl tento film. Děkuji, ale já zůstanu u Battle Royale.
Tak mě napadá. Když je kniha ubohá a film debilní, proč se vůbec FP tomuto splašku následujícímu Stmívání věnuje. Že by dostali zaplaceno od distributora a Fragmentu? Jinak to nevidím. Já bych zde uvítala vážně info o dobrých knihách, ne takových zbytečnostech. Ona totiž každá reklama i záporná je prostě reklama a vzbuzuje zvědavost.
Pro autora recenze
Jak jste mohl něco očekávat, když je kniha hloupost. Myslím, že kdyby takovou nabídl český autor k vydání, nikdo by mu ji nevydal. Ale z ciziny jsme vždy poprdění. :-))
Petra
Ale ne, on ten film není debilní. Původně jsem od něj nic neočekával, několika úvodními scénami mě dokonce fakt překvapil. Hloupé je, že tu nehodnotíme procenty, jimi by se to dalo dobře vyjádřit. Ta látka totiž, ač se to nemusí zdát, má neuvěřitelný potenciál, MOHL by krásně fungovat jako psychologická studie fenoménu reality show (např. ve směru jak jejich účastnící vidí sebe, své soupeře a své šance na výhru) a zároveň to fungovat jako zábavný film pro masy. Ale to by se to nejspíš muselo lehce odtrhnout od předlohy, takže tenhle potenciál nevyužívá.
to Petra
Ne, zaplaceno od Fragmentu opravdu nemáme, kdyby jo, tahle recenze by byla jistě pozitivnější. 😀 Snažíme se mapovat všechna zákoutí fantastiky, proto tu díla jako je Stmívání, Eragon či Hunger Games vždy svůj prostor dostanou. Nehledě na to, že své cílové skupiny, kterým se líbí, jistě mají.
to Kate
no je to podobne,ale prece jenom je krapet tezsi se trefit do rychle ujizdejiciho auta, nez do vicemene nehybne a zranene dcerky,ktera si vysplhala par metru na strom…kdyz ji nemuzu poradne videt z jeden strany tak si strom obejdu a je po ptakach… nebo nebudu pokladat miny ke vsem mym zasobam,aby mi je nahodou nekdo vsecky neznehodnotil,clovek by neveril,ze nejaky trenink vubec meli:)
Josef H.:to je skoda,ze jste ty procenta zrusili,bych tomu dal mozna tak 55 ze sta
abych řek pravdu, nemám k tomuto novému fenoménu žádnou důvěru. podle mě je to stokrát obehraná věc zabalená do hávu “pro mladé”, což přeloženo znamená, že je to jednoduché, přímočaré a hlavně prošpikované těma “vztahovýma” problémama. Osobně nevidim nic pozitivního na tom, když se děti ládujou těmihle produkty.
Já osobně mám knižní předlohu dost ráda, ale nikomu ji vnucovat nebudu. Nicméně moc nepochopím, proč to někteří tady kritizují, když to ani neviděli nebo nečetli. Pokud jsem je špatně pochopila, pak se omlouvám.
V tom prvním případě by ale potom nebylo od věci se mrknout na recenze knihy, co jsou na FP. Jestli mě paměť neklame, tak byly poměrně pochvalné.
Jinak film byl podle mě dobrý, i když druhá půlka pro ty, co nečetli knihu, docela matoucí a nedotažená. Rozhodně to ale má do katastrofy, o jaké občas čtu v recenzích, daleko. Konkrétně v těch českých recenzích. Nějak mám poslední dobou pocit, že strefovat se do teen knih/filmů je tady trochu v modě.
A že je tam romantická linka? No a co. v první knížce hrdinka kašle na oba, v druhé má nějaké to dilema, ale spíš to souvisí s tím, jestli dál předstírat tu jejich šarádu nebo ne a v třetím díle se to teprve opravdu řeší jako milostný trojúhelník. Ale hlavně se tam řeší ta revoluce. To mi teda nepřijde jako druhé Stmívání.
Jinak by mě taky zajímalo, v čem je BR jako logičtější a propracovanější? Možná mě pamět klame, ale tamější jatka se ve filmu nebyly moc věrohodně objasněné…
apolotwilightgetika, aneb řeč pána Lukáš na částečnou obranu Twilightu a odhalení židozednářského spiknutí
vy v tom opravdu nevidíte židozednářské spiknutí řízené Rockefellery z USA? Ó, jak jste slepí, ó, jak jste vykořisťovaní, dílo mechanické reprodukce opět vládne světu.
Pardon, já musel. Upřímně, stejně jako se hledá nástupce Harryho Possera, tak se nyní hledá nástupce Twilightu. Ale v případě Hunger Games, které sází na podobný trend se to tak úplně nepovedlo, protože to autoři dostatečně nepochopili, proč Twilight uspěl tak masově. Možná mě budete kamenovat, ale mám pocit, že hledači náhrady vynechali to, co nikdo skoro nevidí, ale všechny divačky v kině ano – ideu vztahu založeném na původně křesťanské kazualitě: nejdřív kostel a potom postel. Tady se Twilightu zastanu. Ano, po filmové i literární stránce je to hrůza děs a pan Pavlovský zejména z prvních dílu právem ztrácí zbytky vlasů, ale pořád je v tom zakódováno to, co – a teď mi prosím promiňte tuto formulaci – každá žena chce aspoň částečně vidět. To romantické – pojď na to! Ne, až po svatbě. Tak jo, já to vydržím.
To Hunger games rozhodně není. Všimněte si, jak kolega v recenzi úpí, proč tam není rýpání do reality show či aspoň Médi Bédi, ale je to založeno na vztahu, který prsotě netáhne. Proč? Protože je přáliš plytký a není tak archetypálně romantickočervenoknihovní. Tady je vidět, jak mechanická reprodukce (ten pojem fakt existuje!) se snažila napodobit původní dílo, pokud parafrázujme W. Benjamina.
Film jsem ještě neviděl, ale knihu četl. Takže nedokážu posoudit, jak ten film funguje. Ale vypadá to, že se druhého dílu v kinech dočkáme, protože tento díl v Americe vydělal tolik, že se dostal až na 3. místo v tržbách za 1. víkend. Za Temného rytíře a poslední díl Pottera. Zajímá mě, jestli se ještě bude držet takle vysoko i nadále nebo zda se příští týden propadne hodně a nebo jen mírně. Z toho se by se dalo odhadnout jak moc se těm prvovíkendovým divákům líbil nebo nelíbil. A ještě by bylo zajímavé zjistit jak to vypadá s návštěvností u nás.
Lukáš má u mě jedno velké bezvýznamné plus!
Já si to teda přečetla a jako…. to si snad dělají pr…?
Zase jde jenom o masové fanatizování davu a “někdo řekl že je to super tak to po něm budu opakovat až do zcvoknutí” ono je jedno jestli to je nebo není jako stmívání, blbé je to s prominutím stejně (oboje dvoje).
Mike: ono když je to zrovna náklaďák, který jede po rovné cestě… 😀 jako američani jsou schopní všeho. Každý další takovýhle film mě v tom jen utvrzuje.
Že filmují takovéhle věci jen napovídá tomu, že jsou v dupě s celým rozumem a neví, co by těm lidem už nalili do hlav. Nejenom že je to v poslední době samý zpackaný remake a zprzněná klasika. Z mého hlediska mohli ty prachy co vyhodili za natočení HG poslat hladovým dětem do afriky a svět by byl hned o něco hezčí.
To Gladness
Jatka v Battle Royale byla objasněna dokonce už v samotném traileru k filmu. Děcka dělají bordel (kriminalita mládeže), bojkotují školu, neposlouchají autority, tož je potřeba je postavit do latě. Takže vezmeme náhodně vybranou třídu a namísto školního výletu je necháme se navzájem povraždit.
Uznávám, film je oproti knižní předloze o poznání slabší, prohrává i ve srovnání s mangou. Nicméně svět Hunger Games je nevěrohodná antiutopie, zatímco svět Battle Royale je věrohodná antiutopie (odehrává se pouze v Japonsku, ve kterém opět funguje totalitní režim). Co se týká postav, tak to pardon, ale trio hlavních kladných postav v Battle Royale (Kawada, Nanahara, Nakagawa) překonává milostný trojúhelník Hunger Games ve všech směrech tak o dvě třídy v knize i manze. Ve filmu to už tak slavné není, to je fakt.
Nicméně pokud obhajuješ film Hunger Games částečnou nutností znát knižní předlohy, pak mohu argumentovat stejně a motivaci Kawady si do filmu Battle Royale vytáhnout třeba z mangy.
A ačkoli Battle Royale na webu Fantasy planet recenzovaná nebyla (ono to totiž není fantasy a vlastně ani sci-fi nebo horror), tak si troufám tvrdit, že je pořád podstatně lepší, než Hunger Games. Mimochodem i proto, že postavy Battle Royale znají hranice svých možností a neřeší nějakou pitomou revoluci, ony se pouze snaží porazit Program a přežít s nadějí, že to třeba nakonec povede k ukončení zrůdné reality show.
Petra (jiná než ta první)
Bonhart: to je sice pravda, ale kde je efektivita takové reality show, když ta děcka dřív, než se na ostrov dostala, vůbec nevěděla, že něco takového existuje? Na začátku sice byly nějaké televizní spoty, na druhou stranu účastníci o hře slyšeli poprvé až ve chvíli, kdy se tam ocitli… Nevím, jestli se tohle nějak objasňovalo v knížce nebo manze, ty jsem nečetla. Battle Royale je jedním z mých oblíbených filmů, ale ani tak nemůžu tvrdit, že tam všechno dává smysl.
A zdejší hysterii proti Hunger Games nechápu – v žádném případě to není knížka, kterou bych stavěla na úroveň Eragona a Twilight. Podle mě je to dobrá dystopie pro mladší čtenářstvo (jasně, v místních představách mladší čtenářstvo = třináctileté fanynky Stmívání, čemuž se posmíváme, protože je to v módě a máme potřebu se proti tomu vymezovat, abychom vypadali chytře; opět – nic proti nikomu, komu se Stmívání a spol. nelíbí, mně taky ne, ale tyhle výpady jsou jenom trefování se do snadného cíle), ve světě HG pár věcí nesedí (spousta věcí nesedí i v “high fantasy”, co si budem povídat), to, že se někde vyskytne milostný trojúhelník neznamená, že je to ucamrané a špatné. Samozřejmě by se to dalo napsat takhle a takhle, ale pak už by z toho byla jiná kniha – nikom nikdo nebrání, aby si napsal takovou, která by vám dokonale vyhovovala.
Samozřejmě už to tu bylo, Running man, 1984, prosímvás, řekněte mi aspoň jedno dílo, které tu ještě nebylo.
Spíš mě zaráží ta nenávist k něčemu, co zdaleka tak špatné není. Touha se vymezit a když je to hnusnej mainstream a líbí se to všem, tak mně teda ne? Mimochodem, o slečně Kate si po hlášce, aby se ty prachy radši posílaly dětem v Africe, jsem od téhle věty přesvědčená, že je troll. Začala jsi dobře, ale tou Afrikou ti to už ujelo 🙂
sorry
…zaměnila jsem předmět za jméno.
Dodateček
Ještě vám řeknu, co by světu (aspoň v lokálním měřítku) prospělo světu více než posílání peněz dětem v Africe místo točení filmů. Porovnejte:
“Hunger Games se mi nelíbí. Je to na mě moc dětinské, hrdinka moc neuvažuje, ti kluci tam jsou jenom do počtu. Zabíjení nic moc, vždycky se to přešlo jednou větou, mám to radši krvavější, mozky na stromech a tak, to je moje. Všimnul jsem si tam několika logických lapsů, např… Prostě nic pro mě, radši zůstanu u Battle Royale.” vs. “Ta kniha je debilní, jó, z ciziny jsme vždycky poprdění. Zbytečná absurdní vykrádačka, koho zajímá milostný trojúhleník? Jsou v dupě s rozumem, zpackaná a zfanatizovaná volovina, to si snad dělají prdel?”
Pardon, ale to, že někdo napíše, že se mu to nelíbí, je snad jeho názor. Diskuze je od slova “diskutovat”. Tyhle reakce jsou dle mě normální reakce náročného diváka, který není v teen-věku, takže si radši pustí Battle Royale. Absurdně by působilo, kdyby tady zase skalní fanynky psaly, jak je to úžasný a dokonalý film.
Damokle…
…o čem jiném taky mluvím, že, přečti si pořádně ten můj poslední příspěvek nad tebou. Narážela jsem na to, jak se tu někteří předhánějí, kdo ty “teen slepice” líp setře, nebo snad “nároční” diváci nejsou schopní bavit se slušně? Btw, Battle Royale taky není žádná náročná pecka pro inteligenty.
Asi nechápu, ale to nevadí. Kate řekla hodně věcí “na plnou hubu”, ale upřímně nedávno jsem se bavil s kamarády o tom, že už jsem dlouho neviděl dobrý film (jeden remake za druhým. Když člověk otevře csfd tak pořád předělávky a adaptace knih). Absolutní konec byl, když jsem byl v kině na Conana. Měl jsem slzy na krajíčku, mlátil hlavou o sedadlo před sebou a skuhral: “Bože, proč?!”
Mimochodem manga BR je opravdu zajímavá látka a za pecku pro inteligenty bych ji možná neoznačil, ale nemá k ní moc daleko. To je pak zase na diskuzi, co je tedy “pecka pro inteligenty”, že ano…
Petra (jiná než ta první)
rozhodne se to nelibi vsem,ono je to dost o propagaci…ty trzby jsou v USA docela zajimave 150M 1. tyden,to musela byt poradna reklamni masaz a ta fan zakladna taky udela sve…
ten film se zabyva vicero tematy,ale zadnym do hloubky,jen to lehce nakousne a pak vyplivne,takze si tam skoro kazdy neco najde,ale malokoho to nadchne, zalezi co od toho kdo ceka,ja jsem si treba rikal arena smrti…tak to bude hlavne nervydrouci boj kdo prezije, jenze do areny se doustanou tak po 100 minutach a tam byly jen 2,3 napinavejsi sceny,celkove to neni spatny film,ale ani nad ostatnimi nevycniva
To Damokl
Souhlas. Nevadí mi ani tak skutečnost, že Hunger Games jsou zfilmované podle knihy, vadí mi skutečnost, že Hunger Games sama o sobě je výsledek tvůrčí impotence – Battle Royale zase není tak stará (1999 publikovaná v Japonsku, film natočen v roce 2000, anglický překlad novely dostupný v roce 2003), aby byla odsunuta na vedlejší kolej s tím, že teď je tu to samé ve stravitelnějším obalu (Hunger Games).
Je to asi na té úrovni, jako kdyby někdo šest let po Shakespearovu Hamletu napsal divadelní hru o sebestředném emařovi, který nějakým způsobem přijde o otce a následkem toho zešílí, má halucinace (vidí mrtvé lidi a rozmlouvá s lebkami) a po delším váhání a sbírání odvahy se onen emař rozhodne pomstít údajným pachatelům jen proto, aby následně celá hra skončila velkolepým masakrem vlastní rodiny a bližšího i vzdáleného příbuzenstva, který onen emař jako jediný přežije a poté odejde se svou láskou za zvuků fanfár dobrovolně do vyhnanství.
Posledním kvalitním a originálním filmem poslední doby bylo Nolanovo Inception, a i ten byl zčásti inspirován Paprikou (a v některých ohledech připomínal Ubika). Souboj Titánů (dokonce s pokračováním), nový Barbar Conan, čtvrtý Terminátor, Aliens versus Predátor – to nejsou filmy, to je prznění klasiky staré desítky let. Sherlock Holmes – jasně, držíme se knih jen letmo, nabízíme brakovou zábavu (ale zrovna tady to nevadí, protože už knižní Holmes od A. C. Doylea je od počátku jasně přiznaný brak, vlaková literatura, mající ze čtenářstva vytřískat prachy). Vtip je v tom, že všechny postavy i zápletky už jsou připravené a natočit tak film nedá moc práce.
Pokud už se nedělají přímo remaky, tak se vykrádá “chytřeji”, tj. Battle Royale se vykastruje, dá do nového obalu a voilá, Hunger Games jsou tu a k BR se raději vůbec nehlásí. Že to funguje, dokazuje Matrix – první díl z roku 1999 silně vykradl Ghost in the Shell z roku 1995 a fungoval, diváci si u něj sedali na prdel, řada z nich totiž Ghost in the Shell neznala. Divací znalí Ghost in the Shell už u prvního Matrixu jen kroutili hlavou.
to Bonhart
Stále nechápu, v čem jsou BR logičtější. XD
Máme zvýšenou kriminalitu děcek, takže jednou za školní rok necháme jednu třídu kdesi na pustém ostrově, ať se efektně povraždí. O čemž jejich ostatní vrstevníci ví jen mlhavě. To je velice výchovná metoda.
Kdyby do každé školy poslali dva vojáky se samopalem, ať střílejí problematické žáky, mělo by to účínek jistě větší.
To v HG mi ta aréna přijde věrohodnější. Protože ty Hladové hry jsou tam jen jako symbolika, pro ponížení krajů a pobavení Kapitolu. Na pořádek tam mají mírotvorce a bomby. To je poněkud účinnější.
Jinak k trojúhelníku se vyjadřovat nebudu, mangu jsem nečetla, viděla jsem jen film, takže to porovnávat fakt moc nemůžu. Každopádně si píšu na seznam a brzo to omrknu, stejně jsem si tu mangu už chtěla nějakou dobu přečíst.
Jinak ale hádám, že základní myšlenky ve filmech zůstaly jak takž stejné, takže viz to výše.
To Gladness
Omyl, o existenci Programu ví ve světě Battle Royale celé Japonsko. Že si to skoro nikdo nepřipouští, že by tak mohl skončit a muset povraždit své spolužáky, je jiná věc. Ale faktem zůstává, že kdo se zajímá, ví o existenci této krvavé soutěže.
Navíc se ony masakry studentů neodehrávaly vždy pouze na pustém ostrově, Shogo Kawada ve 13. díle mangy vzpomíná, že jejich třída skončila v nějakém opuštěném městském ghettu, boj se odehrával přímo uprostřed města, perimetr byl hlídán japonskými vojáky. Lokace pro Battle Royale i způsoby transportu studentů se rovněž lišily – aby nikdo nemohl zdrhnout předem.
Základní myšlenky zůstaly zhruba stejné, to je pravda.
Jo, jen pro úplnost: Battle Royale II: Requiem je už jen zoufalý pokus vydojit z úspěšného filmu další prachy, s původní mangou nemá společného nic (ostatně předlohou je tentokrát manga Battle Royale: Blitz Royale) a nestojí za nic.
to Bonhart
Furt mi to ale přijde jako dost neúčinná výchova, když o tom ty děcka pořádně nevěděli… Nevím jak v knize a manze, ale ve filmu vypadali spíš nechápavě a netušili, co se děje.
Plus pořád nechápu, v čem je má usměrnit to, že se někde jedna třída povraždí. Prostě si nemůžu pomoct, ale přijde mi to jako fakt zásadní logický kiks.
Jinak BR 2 je výborná neúmyslná komedie, ale neboj, nepodezřívala jsem autora, že to takhle spackal…. 🙂
Existence BR je logická
naopak, výchova strachem je účinná dost. Předpoklady, z nichž lze vyjít, jsou následující: a) japonská vláda nevytvořila Program jako samoúčelnou zábavu, ale se snahou postavit mládež do latě, b) Program běží a jeho výsledky v podobě masakrů studentů jsou veřejnosti známé a za c) nikdo neví, jakým způsobem se rozhoduje o výběru školy, resp. třídy, kterou čekají třídenní jatka. K tomu za d) Battle Royale se odehrává na více místech a studenti jsou vylákáni pod různými záminkami, aby se snad Battle Royale nevyhnuli.
Pokud mám dobrý důvod si myslet, že Programem projdou jen třídy plné gaunerů, kteří si nic než třídenní vyvražďovací maraton nezaslouží, pak se sám snažím chovat slušně, aby se moje třída neúčastnila příštího ročníku. Navíc tu funguje i samohlídací efekt – pokud chci přežít, hlídám nejen sebe, ale snažím se usměrnit i své okolí – tedy své spolužáky.
Mimochodem, třída, v níž se Nanahara a Nakagawa ocitli, byla přímo ideálním kandidátem na likvidaci, protože zhruba polovinu osazenstva tvořili pěkní dacani (opět odkazuji na mangu, je nejsnáze dostupná). Kiriyama nebyl náhodně importován zvenčí jako vítěz minulého kola (film), ale byl součástí té třídy (manga). Shogo se do ní dostal úmyslně poté, co se dozvěděl, která třída byla vybrána k účasti v Programu.
Že byli studenti vyděšení a dezorientovaní se nedivím, když je všechny uspali, unesli a namísto školního výletu přepravili na ostrůvek s tím, že se budou muset všichni povraždit. Jedině Shogo nebyl překvapený, Kiriyama, mající roli necitelného, strojově chladného terminátora, rovněž nehnul ani brvou.
Čili žádný logický kiks, naopak využití extrémní psychologie v praxi.
Jinak k Battle Royale ještě jednu poznámku: ve filmu působí postava učitele (Takeshi Kitano) téměř sympaticky, zatímco v manze se jedná od počátku o nechutnou svini, která si nezaslouží nic, než potupnou a bolestivou smrt – za to všechno.
Lord of the Flies
Jinak jedním z možných zdrojů inspirace pro Battle Royale mohl být román Pán much (Lord of the Flies) od Williama Goldinga – minimálně co do psychologie mladistvých, vystavených extrémní psychické i fyzické zátěži. Takové Dva roky prázdnin, ale bez Verneova idealismu. Nutno dodat – Battle Royale se kvalitám Pána much blíží, ale – jak už někdo poznamenal v debatě výše – ani ona není příliš intelektuálně náročná. Hunger games se pak této klasice ani nepřibližuje a řeší jiné věci.
to Bonhart
Myslím, že se shodneme, že se neshodneme, páč mně prostě v BR nepřijde ta jejich metoda “výchovy” úplně logická. 🙂 Dokážu si představit x mnohem učinnějších a jednodušších metod, jak je ta děcka dostat do latě.
Tím neříkám, že je to špatné, to ne, ale prostě pak mi přijde vtipné, když se do HG kope, jak je to strašně nelogické a BR jsou proti tomu výkvět logičnosti.
Jinak Pán much mě též už napadl, toť k té omílané originalitě… Ale já zastávám názor, že autoři nežijí ve vzduchoprázdnu, takže je mi upřímně jedno, jestli se tím inspirovali nebo ne, pokud to nevzali přes kopírák.
Jinak HG podle mě fakt řeší něco jiného, zatímco BR se zaměřují spíš na to přežití, tak HG podle mě víc řeší tu zvrácenost tamějšího režimu a revoluci. Takže m ito zas tak strašně podobné nepřijde, no.