Splynutí – Stiefvaterová Maggie

Na konci Váhání opustila autorka Grace ve vlčí podobě kdesi v lesích a je na Samovi, aby se ji pokusil najít a proměnit zpět v člověka. Aby to naivní a nepříliš praktický Sam neměl příliš jednoduché, do cesty se mu střídavě staví nepředvídatelný vlkodlak a bývalý frontman rockové kapely Cole St. Clair, práce v knihkupectví a lovci vlků v čele s Tomem Culpepperem. Další komplikace působí Samovi místní policie, pro kterou je hlavní podezřelý a ideální obětní beránek v jedné osobě v případu zmizení několika dívek. Děj se totiž odehrává v zapadákově u kanadských hranic, který na mapě ani nenajdete (1), zmizení Grace a Olivie se tudíž neutají ani náhodou. Naproti tomu Graceini rodiče nejspíše vyplýtvali všechny své rodičovské city ve druhém díle a Splynutím se tudíž jen mihnou, nepředstavují žádnou vážnější komplikaci ani pro Sama, ani pro čtenáře.

Romantika je, narozdíl od Mrazení, ve Splynutí odsunuta na vedlejší kolej. Sice je jí stále relativně dost, ale přece jen je čas řešit skutečné a, jak se ukáže, velmi aktuální problémy. Právník Tom Culpepper po smrti svého syna bere spravedlnost do vlastních rukou a rozhodne se vlky v Mercy Falls vyhladit jednou provždy. Na rozdíl od předchozího, dosti amatérského honu se však tentokrát rozhodl pozvat profesionály. S vrtulníkem. Hlavní hrdina, vlkodlak Sam, tak musí nejen najít svou ztracenou lásku (Grace), která momentálně pobíhá někde po lesích a loví zajíce, ale taky zachránit zbytek vlkodlačí smečky, jejíž členové si už jen matně vybavují, jaké to je být lidmi.

Teprve ve Splynutí dostávají události, popsané ve Váhání, větší smysl a vedlejší postavy dostatečný prostor. Isabel Culpepperová sice stále zůstává ledovou královnou (byť tající) a rozmazleným spratkem, ale do děje zasáhne hned v několika důležitých okamžicích a, což je podstatné, ve prospěch vlkodlaků z Mercy Falls. Hlavní a naprosto nepostradatelnou postavou se kupodivu stává Cole St. Clair, který se sice občas chová jako rocková superstar (demoluje zařízení domu a válí se na podlaze, sjetý nějakým vlastnoručně vyrobeným svinstvem), nicméně jeho „napravení“ z druhého dílu je evidentně trvalé povahy a stává se z něj celkem sympatický trickster. Mimochodem, ze čtveřice hlavních hrdinů mu to rozhodně myslí nejlíp.

Čímž se plynule dostávám k hlavnímu problému Splynutí, kterým je nedostatek logického uvažování hlavních hrdinů, respektive uvěřitelné výstavby děje. Pokud by se hrdinové pohybovali ve skutečném světě, skončil by Sam ve vězení, Cole v márnici a Grace by dodnes vyla s přeživšími členy vlkodlačí smečky na měsíc. Hlavní postavy třeba prvních sto stran zoufale nahání Grace všude možně. Po jejím nalezení však Sama nenapadne nic lepšího, než si hned další večer vyjet do lesa pozorovat hvězdy, ačkoli vlkodlakům vadí zima a Grace je stále ještě nestabilní. Ano, milenci pak mohou vést romantický rozhovor za svitu růžové polární záře (2). Podobných chyb je jenom ve Splynutí několik, hlavní postavy se chovají až příliš bezstarostně na to, co všechno jim hrozí.

Autorka navíc nebyla schopná trilogii uzavřít s využitím dosavadních postav, takže se na scéně objevuje deus ex machina v podobě policisty Koeniga, který je pro vlkodlaky „jedinou šancí“, ačkoli o něm ani vlkodlaci, ani čtenáři neví vůbec nic (3). Řadu problémů, s nimiž se hrdinové musí potýkat v předchozích dílech, pak autorka vyřeší stylem, jakým se obvykle řeší obvinění z korupce u aktivních politiků. Tedy do ztracena. Prostě ono se to všechno nějak mimochodem (a mimo čtenářovo zorné pole) vyřeší a není nutné už o tom dál psát, když hlavní cíl – vyvolání určitých emocí jednou izolovanou scénou – už byl splněn.

Od dívčích románů se však očekává nikoliv logický a dechberoucí děj, ale především emoce, které ve čtenářích (nebo spíš čtenářkách) vyvolávají. A s emocemi autorka pracuje velmi dobře, byť zčásti recykluje již dříve použité metody. Hned na počátku pověsí nad hrdiny Damoklův meč ve formě hrozícího lovu vlků a poté ve čtenářích dál vyvolává nejistotu a nervozitu, případně touhu některým postavám fyzicky ublížit a s jinými se fyzicky sblížit. Splynutí vás tedy citově chladné nenechá. Je třeba přiznat, že některé prvky jsou použity samoúčelně – třeba nanicovatý výslech Sama místními policisty, který de facto slouží k uvedení Koeniga do děje (4), nebo Samova vzpomínka na Shelby, která ji vykresluje jako sadistickou mrchu (5) – na čtenáře však přesto zapůsobí velmi silně, rozhodně silněji než samotný závěr, který by ve skutečnosti nastal leda úplnou náhodou. Berte však na vědomí, že jde o dívčí román, ve kterém nedojde ani na brutální souboje, ani na explicitní sexuální scény (6).

Rádoby poetické, ve skutečnosti příšerně „oduševnělé“ texty písní, kterými autorka proložila předchozí díl, se ve Splynutí už téměř nevyskytují. Pokud přece, jde o citace „klasiků“, hlavně Rilkeho. Díky tomu si lze román vychutnat prakticky nerušeně. (7) Co do kvality tisku a sazby není třetímu dílu, stejně jako předchozím, co vytknout. Jediné, co zamrzí, je chybějící obsah, což u románu, složeného ze 78 minikapitol (přibližně pět stránek na kapitolu), představuje solidní čtenářský diskomfort. Pokud vás zaujme nějaká scéna, ke které se budete chtít později vrátit, založte si ji.Závěrečný díl trilogie o vlkodlacích z Mercy Falls celkem přijatelným způsobem uzavírá osudy Sama a Grace i přeživších vlkodlaků, byť děj občas skřípe na nelogickém chování postav a některé nápady nejsou dotažené do konce. Pokud se vám líbilo Mrazení, přežili jste Váhání a musíte tudíž vědět, jak to s oběma milenci dopadne, pak si Splynutí nenechte ujít.

1) Městečko Mercy Falls byste na mapě Minnesoty hledali zbytečně, protože existuje pouze ve vlkodlačí trilogii. Jeho reálnou předlohou je však městečko Ely, ležící u Shagawského jezera.
2) Dobře, tak ta polární záře není jenom růžová, na okrajích je až do fialova (str. 162).
3) Což ostatně přesně odpovídá podstatě boha ze stroje. Skutečnost, že se Koenig v předchozích dílech mihnul coby policista, který přišel poučit středoškoláky o nebezpečných vlcích, je nepodstatná.
4) Nejzajímavější je otázka, kterou si hloubavější čtenáři téměř vzápětí položí, tedy, zda se jedná pouze o šikovné provedení postupu hodný a zlý polda (kde zlým policistou je Heifort a hodným Koenig).
5) Což ovšem není nutné, protože už v předchozích dílech je vykreslená stejně, špaččí vivisekce nebyla nutná.
6) Nabízí se srovnání se Stmíváním, v němž se postavy řídí heslem „nejdřív kostel, potom postel“. Maggie Stiefvaterová sice není tak prudérní, jako její upíří konkurentka Stephenie Meyerová, přesto byly lechtivé scénky v Mrazení vrcholem, které už Splynutí, navzdory jakoby sexuálně slibnému názvu, nepřekoná.
7) Je pravda, že český překlad autorčiným pokusům o poezii nijak nepřidal a verše se ani nerýmují.

Závěrečný díl romantické fantasy trilogie. V prvním dílu, který česky vyšel pod názvem Mrazení, oba hlavní hrdinové, Grace a Sam, našli jeden druhého, ve Váhání bojovali za to, aby mohli zůstat spolu. Ve Splynutí je situace ještě vyhrocenější, na vlky jsou pořádány štvanice a životy obou protagonistů se ocitají v ohrožení. Jak se smrt víc a víc blíží, je stále obtížnější neztratit lásku. (anotace)

• Autorka: Maggie Stiefvaterová
• Překlad: Dominika Křesťanová
• Série: Vlci z Mercy Falls 3
• Forma: hardback
• Počet stran: 397
• Cena: 319 Kč
• Vydalo: Argo, 2011

Petr Bouda (redaktor)

petr.bouda@fan­tasyplanet.cz

Také si přečtěte:

Recenzi na druhý díl Váhání (Petra Babuláková)
Recenzi na druhý díl Váhání (Petr Bouda)

Četli jste tento komiks? Nezapomeňte ho u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!