Bezejmenný nepřítel stojí před branami a vypadá to, že existuje jediná cesta, jak zachránit Nalenyr před zapomněním. Dávní hrdinové, kteří už jednou bránili zemi, musejí být znovu probuzeni. Ke splnění tohoto cíle je však zapotřebí vykonat cestu do Pustin, kde jsou podle pověstí uvězněni – do Pustin, ve kterých není nouze o magii a nebezpečí.
 |
„Povězte mi, co vidíte, Kelesi Anturasi. Povězte mi o mém městě.“
Pyrust cítil, jak se Keles chvěje. Kartograf si pomalu prohlížel město – začal od západních čtvrtí, následoval Černou řeku a skončil na východě, na Vyhlídce, kde už mlha začala obrůstat tmavé budovy jako houba.
„Budu ho srovnávat s Moriande, a vy víte, že tím utrpí.“ Keles se na něj podíval. „A víte, že to ze mě nemluví jenom hrdost patriota.“
Pyrust zachmuřeně přikývl.
„Felarati vyrostlo bez velkého plánování. Začalo poblíž zálivu, na jeho severní straně. Na jihu ležela zemědělská půda, která využívala jarních záplav. Jak rostla populace, stavěli jste náplavy a budovy, ale záplavy tam jsou stále a kanalizační systém je neustále v havarijním stavu.“
Keles ukázal na továrny, které uprostřed města chrlily dým. „Vidíte, že voda nad těmi továrnami je čistší, než pod nimi, což znamená, že lidé, kteří žijí blíže k moři, pijí špatnou vodu. Tam máte hodně nemocí. Proti proudu to není o moc lepší, protože v řece jsou nánosy bahna. Kdyby se rozvodnila a zaplavila pole, byla by vaše pole opět úrodnější, ale takhle je to promarněno. Vzduch páchne kouřem a splašky. Město je temné a lidé zjevně trpí melancholií.“
Pyrust pozvedl bradu. „To je všechno, co mi můžete říct?“
Keles se znovu zamračil a potom pokračoval v průzkumu. „Rozvoj nábřeží není dostačující – obchod, který by vám přinesly anturasijské mapy, byste nezvládli. Černá řeka není splavná na žádném dlouhém úseku, to už vím. Abychom se sem dostali, v jednom kuse jsme jeli po souši mezi říčními stanicemi. Doprava zboží do vnitrozemí a z něj by byla omezená na povozy. I kdyby ty továrny dokázaly vyrobit gyanrigoty schopné převážet náklad, jeho přeprava na velké vzdálenosti by pohltila jakýkoli zisk, který by z něj plynul.
A povím vám tohle, Výsosti: když jsem projížděl vaší zemí, měl jsem oči na stopkách. Vaši lidé tvrdě pracují, ale jsou to jen živí kostlivci, kteří obdělávají drsnou a nemilosrdnou zem.“ Keles na okamžik zaváhal. „Ale i když měli málo, všechno nám to nabídli, když zjistili, že mířím k vašemu dvoru. Váš lid nemá nic, ale přesto vás miluje a udělal by pro vás cokoli.“
„Možná se bojí toho, co se stane, pokud se mi znelíbí.“
„Někteří jistě ano, ale většina lidí, které jsem viděl, o vás mluvila velmi pěkně. Někteří vám dokonce říkají Malý otec. Jak je to možné, když vy tu toho máte tolik a oni mají tak málo?“
„Ve skutečnosti se chcete zeptat, jak mi na nich může tak málo záležet, když jim tolik záleží na mně.“
Keles přikývl.
„Pojďte zpátky dovnitř.“ Pyrust pokynul Kelesovi a ten prošel kolem něj k židli u ohně. Pyrust počkal, než se jeho host posadí, a potom si založil ruce za zády. Podíval se do plamenů a začal tiše hovořit.
„Víte, že Deseiové jsou drsný lid. Žijeme z hrdosti. Vždycky jsme byli lidé z hranice, kteří se vyhýbali pohodlí jihu. Jih je slabý – to si říkáme znovu a znovu – a přesto potají sníme o tom, že jednoho dne poznáme potěšení podobného života. Lidé mě vidí jako tvrdého člověka – krutého, až barbarského. Pro jižní knížata je pohodlné mě takhle charakterizovat. A mně vyhovuje nechat je při tom. Nikdo z nich sice doopravdy nevěří, že bych mohl podniknout úspěšnou invazi, ale bojí se, co bych udělal s útočící armádou. To, jak mě vidí, udržuje jejich ctižádost v šachu, což mi velmi zjednodušuje život.“
Pyrust přešel ke krbu, podal Kelesovi jeho víno a vzal si své. „Pravda je jednodušší než iluze. Mám své sny, Kelesi, a v těch vidím, jak se můj národ může změnit. Všechny ty věci, na které jste poukázal – věci, které jste okamžitě poznal – mě v noci straší, protože cítím oddanost svého lidu a přesto zjišťuji, že nemohu udělat nic, abych je zachránil.“
Usrkl vína, těšil se z jeho suché chuti. „To, co jste říkal o jižním pobřeží, je pravda, ale co s tím mám dělat? Kdyby tu bylo nějaké řešení, mohl bych ho přijmout, ale řešení, ta mi unikají. Kdybyste byl na mém místě, co byste udělal? Co byste udělal, kdybyste mohl udělat úplně cokoli?“
Keles zamrkal a našpulil rty. „Cokoli?“
„Uvolněte vaši fantazii.“
„Zase bych z něj udělal farmářskou půdu. Míli na jih odtamtud, v kopcích, byste mohl postavit domy a kanalizaci. Akvadukt by mohl přivádět vodu z nějakého místa víc proti proudu.“
„Musel bych přesunout i továrny?“
Keles přikývl. „Špiní řeku. Mohl byste část řeky odvést a napájet z ní malé jezírko. Z toho by mohly brát vodu. Nejsem si jistý, že by to fungovalo, ale dalo by se to zkusit.“
Pyrust se usmál. „Tak dobrá. Bude vykonáno. Zítra s tím začnu.“ Ukázal pohárem k balkónu.
„Zítra večer se sem vrátíte a uvidíte, jak váš plán funguje.“
„Cože? To nemůžete!“
Pyrust se zamračil. „Jistěže můžu, příteli. Tohle je moje říše. To, co jste řekl, ji vylepší. Všechno se to stane.“
„Ne, ne, ne. Počkejte!“ Keles sebou škubl, když ukázal k jihu. „Musel byste se ujistit, že je to správně odvodněné. Musíte mít plán, který bude odpovídat terénu.“
„Víte, Kelesi, takhle by se to možná dělalo v Nalenyru, ale tam máte ten luxus, že jsou k dispozici lidé, kteří umějí takové plány kreslit. Nemyslíte, že bychom něco takového už udělali?“ Pyrust pomalu potřásl hlavou. „Proto jsem vás sem přivedl, Kelesi Anturasi. Viděl jste to – anturasijské mapy by mému lidu nebyly k ničemu, protože bychom z nich nemohli profitovat. Ale vy jste provedl průzkum Zlaté řeky. Víte, že mé město je možné změnit ku prospěchu obchodu a lidu. Na to jsem se vás ptal v Moriande.“
Keles zvedl hlavu. „To je pravda, ptal jste se.“
„Pochopte prosím, Kelesi, že mým snem není, aby se Deseirion stal novým srdcem Císařství. Já chci, aby se z něj stal národ, který by nový císař ve svém Císařství uvítal. Změny, které jste popsal, mě přivádí o tolik blíž k této realitě! Možná nemáme dovednosti, abychom toho dosáhli stejně efektivně jako vy na jihu, ale můj lid je silný a ochotný snášet pro svého knížete a svůj národ těžkosti.“
„Ale když budete věci dělat rychle a bez dostatečného plánování, povede to k těžkostem, které budou zbytečné. Copak to nechápete?“
Pyrust pokrčil rameny. „Vidím letět jestřába, ale sám křídla nemám. A tak tedy chodím, i když mé nohy si mohou stěžovat. Musím se vydat na cestu, i když by na křídlech byla rychlejší.“
Keles se zadíval do ohně a potom pohlédl na Pyrusta. „Jak dlouho mě tu budete držet?“
„Ještě jsem se nerozhodl.“ Keles Anturasi, vnuk knížecího kartografa, je v zajetí znepřáteleného národa a jeho schopnosti mu snadno mohou přinést rozsudek smrti. Jeho bratra Jorima uctívají v říši daleko za oceánem jako boha. A jejich sestra Nirati dlí v ráji na pomezí života a smrti, ve společnosti svého šíleného dědečka a starého čaroděje toužícího zničit svět. Všichni tři teď se svými společníky bojují o holý život ve světě, v němž válka na zemi zrcadlí válku na nebesích. Čeho se bohové obávají, tomu musejí lidé statečně čelit. Pomůžou jim jejich hrdinství a kouzla přežít tam, kde jsou věci zřídkakdy tím, čím se zdají být?
„Pak se s vámi dohodnu. Čtyři měsíce. Udělám nějaké průzkumy, nakreslím nějaké plány, budu učit nějaké lidi.“
„To nabízíte vy mně. Co musím já nabídnout vám?“
„Budete se řídit mými plány a časovými rozpisy.“
„Je možné o těchto věcech jednat?“
Keles přikývl. „Nebudu nerozumný. Nabídnu vám své nejlepší odhady. Vrátíte mě do Moriande včas na Sklizňové slavnosti.“
Pyrust pozvedl obočí. „A nebude-li vaše práce hotová?“
„Pak svůj čas zde prodloužím. O další dva měsíce.“
Pyrust na okamžik zavřel oči. Potom se podíval na Kelese. „Dokážete za šest měsíců proměnit můj národ?“
„Mohu vám otevřít cestu. Vydat se po ní už musíte sám.“
„Platí.“ Kníže pozvedl číši. „Dokud budete mým hostem, budete mít to nejlepší z mého národa. Pokud budete něco potřebovat, bude to splněno. A vždy budete mít vděk mého národa.“
Keles se usmál, pozvedl svůj pohár a napil se.
Pyrust kývl na sluhy, kteří otevřeli dveře a přinesli podnosy se sýrem a rýží. „Jezte a pijte, Kelesi. Přejeme si, abyste se cítil co nejvíc jako doma.“
„Děkuji vám, Výsosti.“
Pyrust se usmál, ale skryl svůj úsměv za číší. Ano, užij si naši kuchyni, Kelesi Anturasi. Ode dneška až do konce tvého života bude tvým domovem Deseirion. Teď nám dáváš své myšlenky, ale brzy nám odevzdáš svá tajemství. Tak tomu musí být.
- Kartomancie
- Autor: Michael A. Stackpole
- Překlad: Marek Čtrnáct
- Série: Věk objevů II
- Forma: hardback
- Počet stran: 470
- Cena: 389,– Kč
- Vydala: Epocha a Triton, 2012
Také si přečtěte:
Recenzi na první díl, Tajný atlas (Adam Seicherstein)
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!
