I ti největší šprti snad uznají, že ve škole je občas pěkná nuda. Možností, jak ji zahnat, je spousta. Spaní, hraní piškvorků/karet, písemná i ústní výměna novinek se spolužákem, koukání z okna/do blba… Napříč základkou, střední i výškou ale na prvních místech oblíbenosti zůstává klasika – čtení.
Jedná se o činnost nejen populární, ale i – oproti ostatním – celkem bezpečnou. Pokud zrovna nemáte rozečtenou Píseň ledu a ohně či podobné tlustopisy, svazek se na vašich kolenou snadno ztratí. Zvláště když si chytře nacpete prostor pod lavicí a učitel tedy ze svého místa nemá šanci cokoliv zahlédnout. Koukání dolů pak můžete zamaskovat pošoupnutím sešitu až přes okraj desky, a snad nemusím dodávat, že ruka s perem nesmí uvíznout ve strnulé poloze a musí pokračovat v zápisu klikyháků naslepo. Pokud si nechcete zničit sešit, není nic snazšího než přes něj přeložit papír. Zkušení podlavicoví čtenáři samozřejmě zvládají obě činnosti – číst i vnímat a zapisovat výklad – naráz. Ti by ani neměli schovávat knížku pod lavicí, ale hezky pohodlně si ji rozložit nahoře, vždyť takové by měli učitelé nadšeně vítat – čtení je bohulibá činnost, a když jim navíc nic z učiva neuteče, proč je týrat zabavováním či podobnými nesmysly? Ovšem pozor – zkouška na vlastní riziko. 🙂
Ale ani čtení není zcela bez rizika. Na prvním místě samozřejmě zůstává již zmíněná možnost zabavení knihy učitelem. Pak může nastat několik situací:
- učitel se na ni ani nepodívá a na konci dne (či později) vám ji vrátí
- učitel se na ni podívá, zděsí se, co jeho žáci čtou (bohužel stále největší nebezpečí u fantastiky a komiksů), a na konci dne (či později) vám ji s poznámkami, či alespoň znechuceným pohledem vrátí
- učitel se na ni podívá, zjistí, že čte to samé, a od té doby budete pravidelně o své četbě družně diskutovat a doporučovat si knížky
- učitel se na ni podívá, prolistuje jí, zaujme ho a při vrácení vás poprosí, zda byste mu ji nebo další podobné nepůjčil
Pokud se dostanete do situací č. 3 a 4 – gratulujeme, poskočení o jeden stupeň (pokud to potřebujete) v daném předmětu máte zajištěno. Jednička vám sice žádný bonus nepřinese, ale ani nic nesebere. A v případě dvojky máte prostě smůlu – buď máte zvláště nerudného pedagoga, nebo zrovna čtete něco, co jeho konzervativní povaha prostě nepřekousne.
Praxí a několika vychytávkami (již zmíněné vycpání podlavicového prostoru, fiktivní zapisování poznámek, posunutí sešitu…) však lze riziko zabavení knihy učitelem výrazně eliminovat. Ale i tak nemáte vyhráno. Může se vám totiž stát, že jste se zrovna v ději ocitli v tom nejnapínavějším okamžiku, a pak snadno přestanete vnímat okolní svět, do něhož vás vrátí až decentní odkašlání či dokonce poklepání učitelem na rameno. Necháváte se příběhem unést? Pozor na to, abyste si místo zapisování nezačali okusovat nehty napětím, slzet dojetím či křikem podporovat své hrdiny v napjatých situacích. Knížka vám také může snadno z kolen sklouznout, což je nepříjemné zvláště ve chvíli, kdy celá třída ve snaze pochopit složitý výklad ani nedutá. V tichých hodinách pak obecně pozor na hlasité listování stránek.
Ale i přes všechna rizika nosit knížku do školy stojí za to. Spousta učitelů má pro čtení pod lavicí slabost (určitě větší než pro hraní piškvorků), navíc si u těch osvícenějších můžete i šplhnout („Tak že prý mládež nečte!“) a knížka je výborným společníkem i na cestách do a ze školy, o přestávkách a ve volných hodinách. Jen pozor, abyste se kvůli věčnému vejrání do písmenek nestali třídním outsiderem. 🙂
A co vy, taky čtete/četli jste pod lavicí?
Pavla Lžičařová (šéfredaktorka)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.
Hawk
jasně 🙂 triky máme podobné, hlavně to posunutí sešitu doporučuji 🙂 nedoporučuji číst humornou fantasy, to se člověk hned prozradí výrazem ve tváři 😉
Rád vzpomínám na čtení pod lavicí ať už na základce nebo na střední…:) Jinak doporučuji dávat bacha na zábavnou literaturu… Dodnes si pamatuji, jak jsme se já a soused málem udusili zadržovaným smíchem při čtení Garfielda o hodině dějepisu 8)
Dneska už si ani nedovedu představit, že bych knížku ve škole neměl. Myslím, že čtení pod lavicí se nepozná, pokud se zrovna nevyvolává nebo máte tu smůlu a sedíte v první lavici jako já:)
Copak jenom čtení 🙂
My jsme svého času zvládali hrát i Dračí doupě. Pravda, lajzli jsme si to jen v těch opravdu free hodinách, ale s trochou respektu k pedagogovi to taky šlo 🙂
Chodila jsem na střední knihovnickou a tam četli všichni. Hlavně o přestávkách, pravda, ale knížku na lavici jsem měla prakticky furt a vždycky přečetla aspoň pár řádků. Jo, na lavici, měli jsme naštěstí štěstí na ony osvícené učitele a vůbec – na knihárně bylo jasné, že čtení je nedílná součást hodin. 🙂 Jinak jsme často hráli Člověče, nezlob se…
Dost dobře si nedovedu představit, že bych četl nějakou knihu během vyučování, po řádcích,odstavcích.Na čtení jsem vždycky potřeboval klid.A ten základní a střední škola rozhodně nenabízela.
Ja jsem seděla ve druhé lavici a navíc dávala pozor, takže čtení pod lavicí ne. Ale četla jsem o přestávkách a outsider jsem byla i bez toho čtení, takže žádný problém 🙂 Nejvíc si to ale užívám teď na vejšce, protože když mám prostě chuť číst a ne sedět na přednášce, tak odejdu (anebo spíš rovnou zůstanu doma s knížkou :-D).
Já si vůbec připadám jako E.T., jak je možný že za celý roky nenarazím na nikoho, kdo by četl, natož aby četl to co já? Pohybuju se v nějakých divných kruzích. 🙂
Miluju čtení pod lavicí, ale provozovala jsem ho především na základní škole. Jednou se mi stala i docela nepříjemná věc. Bylo to v hodině přírodopisu, kam jsem si (ostatně jako i na každou jinou hodinu) přitáhla knížku, konkrétně Harryho Pottera, ale během hodiny jsem nečetla, přírodopis mě totiž docela baví, takže kniha jen tak ležela na lavici a učitelka si toho ani nevšimla. Všimla si toho, až zazvonilo na přestávku a naprosto nelogicky mi ji zabavila se slovy, že do hodin kniha nepatří. Marně jsem jí ukazovala všechny zápisky a přesvědčovala, že já jsem pozor dávala. Bylo jí to jedno… A tak se ve mě probudila zlost a pěkně důrazně jsem ji vysvětlila, že nemá žádné právo mi tu knihu brát, zvlášť o přestávce a vzala jsem si ji sama. Skončila jsem sice s poznámkou, ale knihu jsem si uhájila 🙂
Teď na střední čtu pořád, učitelé jsou skvělí a tolerantní, se svou češtinářkou jsem nedávno diskutovala o Písni ledu a ohně. V hodinách dávám pozor, ale když se najde nějaká chvilka, kdy není třeba pozor dávat, čtu. A pokud mám zápisy a dobré známky, nevadí jim to. Kniha je můj věrný přítel, vždycky ji mám na lavici a učitelé i spolužáci se na mě jen chápavě usmívají a dělají si z toho legraci, ale respektují to. Takže už naštěstí nemusím knihu schovávat pod lavicí… 🙂
Škoda že jsme nemohli chodit do stejné třídy 🙂 Já jsem začala číst předevčírem Hru o trůny, ale bohužel se teď víc musím učit než číst. Na svého češtináře bych sci.fi ani fantasy nezapůsobila, jen když jsem četla Márqueze, tak ho to zajímalo. Navíc jsme z něj měla respekt, vím že by se s ním dalo diskutovat ale na to já nemám povahu.
Čtu o přestávkách, o volnejch hodinách nebo když učitelé zkouší. Bohužel jsem omezen jenom na ty menší knihy, něco silnějšího nemám šanci nacpat do tašky (nesnášim když musim každej den tahat do školy pantofle, protože ve škole nemají šatnu. A to znamená že pantofle zaberou 1/3 místa. S tim se bohužel nedá nic dělat.
Na základce jsem četla pod lavicí prakticky pořád. Bylo mi totiž rodiči určeno chodit na takovou, která sice byla za rohem (máti pracovala a chtěla mít posichrované, že dojdem), jenže kde stačilo zvednout hlavu jednou za 20 minut a pořád člověk věděl, o čem je v hodině řeč. Až když se při přijímačkách z páté třídy na gympl ukázalo, že moje základka má nejhorší výsledky ve městě a já se samozřejmě nedostala, chytili se rodiče za nos a přehlásili mě na základku, na kterou jsem sice denně půl hodiny tam a půl zpět dojížděla, ale za první pololetí jsem tam dohnala učivo za dva roky a přijímačky na gympl ze sedmičky nakonec udělala.
No a na gymplu jsem už byla podlaviční čtenář trénovaný, přelousklala jsem takto například Lord of the Rings v originále, tlusté vydání obsahující všechny tři knihy pohromadě:))
A těch paperbackových star treků, které jsme si půjčovaly s podobně postiženou spolužačkou!
U mě byl problém, že pokud jsem vůbec chtěla při nějaké hodině vidět na tabuli (dost blbě vidím) a něco slyšet (kvůli těm blbcům ve třídě), tak jsem bohužel musela sedávat hned vepředu, kde na mě bylo vidět. Takže i v těch hodinách které stály za nic jsem si číst nemohla 🙁 Četla jsem ve vlaku cestou domů aspoň.
U nás, hlavně v posledním ročníku, nebyl důvod ke schovávání. Živě si vybavuju, jak si na angličtině všichni četli noviny stylem, že za nimi nebyli vidět, na matematice bylo už úplně jedno, co kdo dělal… Akorát češtinářka to občas dokázala docela posrat, protože učila klasickou literaturu způsobem, že vykecávala pointy.
Jednou jsem tak musel setsakra rychle vypadnout ze třídy, aby mi nezkurvila Spalovače mrtvol.
Hudebkářka pro změnu typickej případ číslo 4. Čaroděje Zeměmoří jsem jí pak musel půjčit celýho. Za protekci to stálo.
Na střední jsem četla pod lavicí opravdu hodně (hlavně Star Treků:)) , na výšce už tak moc ne, většina přednášek je docela zajímavá. U učitelů jsem takové štěstí neměla, má ČJ/AJ/TŘÍDNÍ považovala scifi a fantasy za absolutní brak (včetně Tolkiena, Bradburyho, Assimova atd). Takže nad mým čtenářským deníkem nadávala, ale spolužačky, které tam měly samé Lenky Lanczové a jí podobné, to bylo v pořádku. Když jsme měli přednést referát o libovolné knize, vždycky jsem ji prudila nějakou fantasy:-)
Já jsem na základce (co taky čekat) narážela na jedovaté pohledy hlavně u čestinářky, která též považovala fantasy za slátaninu. Nejznechucenější pohled jsem si vysloužila, když jsem kategoricky odmítla koukat se zbytkem třídy na Výchova dívek v Čechách a šla si dozadu číst Nixe. Jaký obrat ovšem následoval když jsem se dostala na gymnázium. První rok jsem zjistila, že jednak nemám vůbec problém pamatovat si učivo aniž bych se snažila a jednak, že pokud budu mít všechna cvičení a na zkoušení jedničky můžu si v hodinách klidně číst. Sice nastal onen neblahý efekt, před kterým varuje článek a tedy, že jsem do nového kolektivu jakž takž zapadla až po roce., protože jsem se v novém prostředí úskostně držela důvěrně známých knih a k spolužákům byla netečná. Nicméně te´d, když v druháku máme novou češtinářku, jsem se setkala s pochopením. K
Na dotaz, co to čtu, jsem učitelce půjčila Zelazneho Tvorové světla a temnoty a češtinářka se do knihy začetla tak, že zůstala stát v prázdné třídě ještě dlouho po zvonění, zapomínajíce, že má jít učit.
Na cteni pri hodine se dokonale osvedcil e-book, ucitele ho kdyz uz tak zabavi max do konce hodiny a rodice jsem ukecal ke koupi tim ze na nem budu mit ucebnice, a po te nastahoval sci-fi. Presto si i rad prectu papirovou knihu. Momentalne se nejvic tesim na Predatory 2.
No já pod lavicí nikdy nečetla. Seděla jsem v první – né že by se tam číst nedalo, (většinou vinnou mých spolužáků trvalo jen pár týdnů, než jsem se přesunula až do té poslední) ale na to jsem měla moc zábavnou spolusedící, srdce strachy až v kalhotách a taky spoustu času číst o přestávkách, volných hodinách, po cestách ze školy (dokonce i při chůzi ze zastávky nebo přímo vystupování z busu – ale to moc nedoporučuju, je to dost nebezpečný sport) a všude jinde. A taky mi scházel ten kamenně znuděný obličej, nutný k předstírání vnímání učiva.
Nabídnou trochu jinou storka, páč v hodinách sem moc nečetl, akorát tak Pevnost kde nevadilo, že je to rozkouskováno.
Za jako maturitní slohovou práci jsem si vybral referát o autorovi a nemoh to být nikdo jiný než Tolkien. Samozřejmě z toho byla jednička, ale když nám je učitelka dávala zpátky tak se na mě pochybovačně podívala a řekla:” Z čeho si to opisoval?”. “Z ničeho – já to všecko vím.” Nějak nemohla pobrat, že o Tolkienovi a Pánovi prstenů vím všechno;) Ale myslím že na FP to nikomu tak divné nepřijde
ja som čítal pod lavicou stále, ale keď teraz rozmýšľam, niekedy som mal radšej dávať pozor na výklad 🙂