Věříte na vidláky, kteří bez vlastní zásluhy přijdou k superschopnostem a oddané lásce krásné ženy? Máte rádi příběhy o boji za zachování vlastní identity? Potrpíte si na nečekané, dramatické zvraty? Pak zapomeňte na Dědičné právo. Richard Knaak vypráví především o intrikách mezi nebem a zemí… a o dávné minulosti světa Diabla.
Koncepce Válek hříchu slibuje především hrdinskou fantasy šmrncnutou Miltonem. Svět označovaný jako Svatyně měl být místem křehkého příměří mezi silami Nebes a Pekel, rájem vyvzdorovaným na konfliktu trvajícím od počátku věků. Tento chvályhodný úmysl se ale zvrtl. Nebyli by to totiž andělé a démoni, kdyby nesledovali především vlastní, těžko uchopitelné cíle, v nichž se těžko orientuje i s hromadou teologických pojednání. Jisté je, že smrtelníci jsou pro ně pouhými figurkami na šachovnici.
To všechno zní úchvatně a megalomansky. A to všechno je především kulisou pro vyprávění stejně prosté, jako je hlavní protagonista.
Richard Knaak není experimentující autor zkoumající hranice žánrů s cílem je překročit. Jedná se o zručného řemeslníka proslulého především snadností, s níž se noří do vln epična, a lehkostí své múzy. Jeho jméno se stalo synonymem profesionálně napsaného literárního fast foodu. Písmenka jdou rychle do hlavy, rychle se z ní vykouří, a zůstane pocit příjemně promarněného času.
Takže ani v Dědičném právu nemá smysl hledat víc než zábavu bez hlubšího významu. A čím dřív si to čtenář uvědomí, tím lépe pro něj i pro autora.
Dědičné právo stojí a padá s klišé. Jsou jich celé zástupy, od těch nejkřiklavějších po ta kultivovanější. Jako lehké holky se vlní napříč dějem a autor si jejich společnost nestydatě užívá. Čtenář po nějaké době začne také, protože ty orgie za to stojí. Pokud tedy vydrží úvod do příběhu, kdy nevěřícně vrtí hlavou a stud jej vybízí odhodit knihu do kouta a prchat, prchat, dokud to jde, protože tohle přece nemůže být než pokoutní nevěstinec na kolečkách a originálnější práci s motivy najde i v povídce začínajícího Franty Vocáska o tom, kterakže se elfí sirotek potkal v hospodě s čarodějem a zdědil artefakt a úkol zachránit svět.
S přečtenými písmenky ovšem začne být jasné, že si autor dokázal udržet nad všemi klišé nadhled. Ne že by se nebral vážně, za určitou serióznost je patrně placený, ale více než jasně si uvědomuje nevěrohodnost avizované zápletky. A vědomě s ní pracuje. Není těžké si dát – ve chvíli, kdy začnou poletovat náznaky – dohromady, oč skutečně běží.
Přesto si přijde čtenářova zlomyslnost na své, zejména pokud si hrdinu neoblíbí. Což, s přihlédnutím k osobnosti Diomédově, není složité. Poněkud zemitý venkovan obdařený zdravým selským rozumem působí především jako nesympatický a krajně naivní vidlák. Účelovost z něj kouká, stejně jako z většiny jeho společníků, takže mu peripetie kolem (mimo jiné zcela logicky vysvětleného) nenadálého růstu v moci nelze než přát.
Jsou to ale právě ony, co dělá – spolu s pro Knaaka charakteristickou bombastičností při popisu osudových scén – z Dědičného práva slušnou oddechovku pro chvíle, kdy je potřeba poslat mozek na exotickou dovolenou. Zkrátka přijdou jen outsideři věřící na zázračné schopnosti objevující se bez práce a rozvíjení. Ty totiž pan Knaak opravdu nepotěší.
Již od počátku věků svádí andělské armády Nebeských výšin a démoni Horoucích pekel nekonečnou bitvu o osud všeho, co bylo stvořeno. Boj se nyní přenesl do světa lidí nazývaného Svatyně. Síly dobra i síly zla ve snaze získat lidstvo na svou stranu vedou tajnou válku o duše smrtelníků. Toto je vyprávění o Válce hříchu – konfliktu, který měl navěky změnit osud člověka.
Tři tisíce let před temnými událostmi v Tristramu byl Uldyssian, syn Diomedův, obyčejným farmářem z bezvýznamné vesnice jménem Seram, zcela spokojeným se svým klidným, téměř idylickým životem. O to víc je vyveden z míry, když se kolem něj začnou v rychlém sledu odehrávat temné události. Poté co je neprávem obviněn z ohavných vražd dvou misionářů, musí uprchnout z domova a vydat se na trnitou cestu za očištěním svého dobrého jména. S hrůzou ovšem zjišťuje, že se u něj začínají projevovat podivné schopnosti – schopnosti, o jakých se žádnému člověku nikdy ani nesnilo. Uldyssian nyní musí moc, která v něm roste, zkrotit, jinak hrozí, že v něm zadusí i poslední stopy člověčenství. (anotace)
- Dědičné právo
- Autor: Richard A. Knaak
- Překlad: Jan Netolička
- Série: Diablo: Válka hříchu I
- Forma: paperback
- Počet stran: 288
- Cena: 249 Kč
- Vydal: Fantom Print, 2011
Recenze
Dobrý den,
recenze je výborná, dobře napsaná a srozumitelná.
Co se týče názoru recenzenta, musím výjádřit tvrdý nesouhlas.
Více v mé recenzi na Wulfrion blogu – “Recenze ZDE.”:http://http://wulfrion.blog.cz/1110/fantasy-diablo-valky-hrichu-dedicne-pravo
Re: Recenze
↑ Psal Wulfric.