Tim Powers u nás nemá nic jistého. Většina jeho románů byla příznivě přijata, některé, i z důvodu nakladatelských přešlapů (špatný překlad a korektury), se však vůbec nechytly. V poslední době se však zdá, že se autor dostává zpět na výsluní čtenářského zájmu. Tři dny do nikdy ovšem spadají spíš do Powersovy okultní sci-fi tvorby a právě ta románem Poslední výzva čtenáře příliš nezaujala. Pojďme se tedy podívat, jaká kniha je.
 |
Když vám umře babička, je to vždy smutná událost. Zamíříte na místo, kde jste vyrůstali, a vzpomínáte. Možná si vezmete z kůlny i něco na památku. Tak učiní i vnučka Daphne, když si vezme videokazetu a rozjede tím vlnu událostí, na níž se dá jen jet vpřed, protože jinak vás semele. Hned dvě zájmové skupiny, z nichž jednou je izraelský mosad, má zájem tuto kazetu získat; zatím hlavní hrdinové pátrají po důvodech úmrtí babičky. Po zhlednutí filmu se navíc do popředí dostávají i okultní síly, které, jak se zdá, chtějí Daphne zabít. Z druhé zájmové skupiny pak nejvíce vystupuje do popředí slepá žena, která vidí očima druhých. Jejím úkolem je zabít otce Daphne. Vše se však začne odvíjet trochu jinak, když postavy bojují za své cíle a zapracují jejich city.
Autor brilantně pracuje s okultismem a „časovkovými“ paradoxy. Už jenom smíchání těchto dvou zdánlivě nespojitelných žánrů je svým způsobem geniální. Kniha by mohla zasáhnout široké spektrum čtenářů. Intelektuálně zaměřeným se bude líbit námět a odkazy na literární díla, ostatní by mohlo zaujmout v podstatě akční vyznění děje.
Powers píše velmi svižně. Možná to není taková jízda jako Brány Anubisovy, ale přesto by se od něj mohla učit spoustu spisovatelů akčního čtiva. Nenarazíte u něj na vatu. Zároveň je jeho dílo komplexní, vysvětluje i to, co by jiní nechali být. Hrdinové jsou znalí literatury, takže když autor zabrousí do citací klasické literatury, dokážou ji hlavní postavy parafrázovat a zároveň se hned dovíte, z čeho autor cituje, což chvilkami působí trochu amatérsky, možná si Powers mohl odkazy na klasiku nechat pro sebe a vzdělané čtenáře. Autorovi se daří spojit ingredience, které by asi jen tak každý spisovatel dohromady nespojil, tak, aby to bylo funkční. Dát dohromady okultismus s cestováním v čase, přimíchat do toho Shakespeara, Cahplina a Einsteina je úctyhodné a na románu je znát, že autor pilně studoval historii a pracoval na reáliích. Jistě, dá se říct, že trochu zabrousil do mainstreamu, protože Tři dny do nikdy jsou jak fantastikou, tak i zajímavě okořeněným špionážním trillerem, ovšem toto koření dává románu výrazný punc originality, z kterého by si ostatní mohli vzít příklad.
Ač se to zdá nemožné, příběh je přes složitost námětu lehce srozumitelný. Jistě, vyžaduje více pozornosti, protože děj odsýpá slušným tempem, ale na druhou stranu si vaši pozornost snadno získá. Přejme si tedy, aby román měl úspěch a ať se v brzké době dočkáme i dalších knih, které u nás zatím nevyšly. Autor má totiž nebývalý potenciál čtenáře pobavit výborným příběhem.
Když v roce 1939 řekl Albert Einstein Franklinu Rooseveltovi, že je možné zkonstruovat atomovou bombu, neřekl prezidentovi o svém dalším objevu, tak mimořádném a nebezpečném, že zůstal tajemstvím… až dosud. Když dvanáctiletá Daphne Marrityová vezme z domu své babičky videokazetu nadepsanou Pee-wee a jeho veliké dobrodružství, netuší ona ani její otec, vysokoškolský profesor Frank Marrity, že krádež přilákala pozornost izraelské tajné služby a prastarého okultistického spolku z Evropy, ani to, že se během několika hodin objeví její dávno ztracený dědeček, který se také zoufale snaží kazety zmocnit. A když někdo ukradne Daphneina plyšového medvídka, slepá vražedkyně málem zastřelí Franka a na Daphne z vypnutého televizoru hovoří duchové, ocitají se oba uprostřed vražedného zápasu. Aby přežili, musí se rychle naučit pravidla magické šachové partie a využít všechen svůj důvtip a odvahu, aby unikli osudu mnohem horšímu než smrt… (anotace)
- Tři dny do nikdy
- Autor: Tim Powers
- Překlad: Zdeněk Uherčík
- Forma: paperback
- Počet stran: 368
- Cena: 299 Kč
- Vydal: Triton, 2011
Jan Michálek (redaktor)
jan.michalek@fantasyplanet.cz
To je zase dobytčí recenze… Člověče, přečti si to po sobě alespoň jednou!!!
“přimíchat do toho Shakespeara, Cahplina” asi Chaplina… Spousty opakujících se slov, příšerný sloh atd. Než tohle, tak to raději nerecenzujte nic.
mosad
Ehm, já bych jen doplnil, že se to správně píše Mossad (nepovažuju se za hnidopicha, ale tohle mě fakt prásklo přes oči).
Jinak bych nebyl až tak kritický jako kolega Joker, ta recenze mi nepřišla nijak hrozná.
Ano, thriller se třeba píše takto. Ale to jsou drobnosti. Jokerovy výhrady taktéž nechápu. Recenze se mi četla dobře a i když jsem si bůh ví proč zafixoval tuhle knihu jako nezajímavou, mám teď po dočtení recenze docela chuť si jí přečíst.
Jokerovy výhrady plně chápu
Akorát mohl argumentovat lépe. Je ovšem nutno uznat, že to, jak příšerně neumělá věta je např. “Vše se však začne odvíjet trochu jinak, když postavy bojují za své cíle a zapracují jejich city.”, se lidem nemajícím oči k vidění se vysvětluje poněkud hůř než jazykové chyby typu “zhlednutí” nebo “Hned dvě zájmové skupiny (…) má zájem tuto kazetu získat”.
Jan Vaněk
Zkusil byste to, prosím, přece jen vysvětlit? Zajímalo by mě to 🙂
Osobně bych to přeformuloval zhruba nějak: “Vše se však začne odvíjet trochu jiným způsobem, jakmile se postavy pustí do boje za své cíle a začnou se řídit svými city” (nebo nějak tak podobně), ale zajímal by mě názor kritika Vašeho kalibru.
Pravda je, že ta původní věta není žádný šampion, ale při letmém přečtení mi stačí pro pochopení toho, co tím autor chtěl říct. Samozřejmě při bližším zkoumání už na ní třeba člověka něco zarazí, ale na bližší zkoumání čtených vět obvykle nemám tolik času.
No tentokrát těch chyb je trochu víc. Sakra, já to čtu, pak to čte šéfová :), pak zase já znovu šéfová. Prostě se to někdy sejde. Jinak je pravda, že často používám nestandartní vyjadřování, ale podlě mě je to většinou k dobru věci.
ještě k Jokerovi
Ještě jsem chtěl k tomu Jokerovu příspěvku – nesouhlasil jsem s ním hlavně v tom, jak prohlásil, že “než tohle, tak radši nic”.
Já sám za sebe tu raději vidím například týdně 2-3 recenze, i když to třeba nejsou jazykové perly, ale dají mi obvykle to, co jako čtenář FP čekám – pomohou mi udělat si nějaký názor na některou knihu (a to se, myslím, například u této recenze určitě podařilo). Vyhovuje mi to tak víc, než kdyby se tu objevovaly pouze stylisticky dokonalé kousky, ale v četnosti třeba jeden za měsíc.
Samozřejmě chápu, že někdo to může vidět jinak.
Tak tady bych byl zase proti recenzentovi 🙂 Nic nestandardního na jeho vyjadřování nevidím. Ano, je tam pár krkolomností, ale důležité je aby, recenze přirozeným způsobem řekla něco podstatného k tématu. Až moc vystylizované či umělecky pojaté recenze mě jako čtenáře zatěžují a odvádějí pozornost. Měl bych číst hlavně o knize a ne půl recenze přemýšlet, co tím autor myslel, nebo číst nějaký zcestný tlachy. Ve filmové a knižní branži jde hlavně o osvětlení stylu knihy a děje bez zbytečných spoilerů a to se tady povedlo.
Alexi a co je na tom proti recenzentovi? .-)
Alexi a Tygr: co to tady vy dva blábolíte? To, že ten člověk neumí napsat slohový útvar je jedna věc, ale co je horší, že si to po sobě ani jednou nepřečte a hned to práskne na web, s překlepy, pravopisnými chybami, s opakujícími se slovy atd. Tady není vůbec řeč o cituji: “Až moc vystylizované či umělecky pojaté recenze mě jako čtenáře zatěžují a odvádějí pozornost.” Tady jde o to, že ve škole by prostě dostal kouli a šel si sednout. Vás otravují “umělecké” recenze (ať ten nesmyslný pojem znamená cokoliv), mne otravuje to, že lidé veřejně przní jazyk v profesích, které jsou na jeho kvalitě postavené. Když pojedu autobusem, tak automatický předpokládám, že řidič umí řídit, když čtu recenzi, tak automaticky předpokládám, že její autor ovládá češtinu. Takhle může recenze psát klidně Franta Vomáčka, co má základku a slovo dyktát pýše přesně tak, jak to vyďýte. A k tomu: “Než tohle, tak to raději nerecenzujte nic” tím je myšleno, že pokud si někdo neumí po sobě udělat korekturu a věší nám bulíky na nos o tom, jak to střídavě čte on a šéfová, tak si nehrajte na web s recenzemi, když to neumíte dělat pořádně. Tečka, zbijte křečka.
Joker
U mě střílíš vedle, já proti “uměleckým” (ať už to znamená cokoliv) recenzím nic nemám. Já jen říkal, že i přesto, jak je tato recenze nešťastně napsána (nebo spíš nešťastně publikována), mi dala to, co jsem od ní očekával – informace o knize. Díky tomu jsem schopen jí leccos odpustit a je dle mého lepší, když vznikne takováto recenze, než když nevznikne žádná. Nic víc, nic méně.
Vzkaz redakci
Vzkaz redakci: jestli nezačnete Jokera důsledně mazat, tak Fantasyplanet dopadne tak, jako Sarden po útoku ordoga – dojede na nezájem čtenářů. Ostatně si myslím, že Joker je ordog – prostě zakyslej provokatér.
nemo: thumbs up! 😀
Vzkaz redakci 2
Nemažte Jokera! Někdy je to třeba říct jasně a na plnou hubu! Souhlasím s ním do puntíku.
Ad “při letmém přečtení mi stačí pro pochopení”
To “postavy – zájmy mít – bojovat – city řídit – všechno komplikovat” taky.
Takhle zprasenou knihu jsem snad v životě neviděl, tohle si Powers opravdu nezasloužil. Jsem teprve ve třetině, ale těch chyb co tam je… Tu knihu snad nikdo nečetl než ji poslali do tiskárny nezodpovědná redaktorka by se měla všem čtenářům omluvit. Opravdu jsem rád, že tuto knihu mám jen půjčenou, protože něco tak otřesného bych doma mít nechtěl.
Chyby se tam najdou, ale furt to stojí za přečtení. Reedice se stejnak nedočkáme a zas tak hrozný to není. Tož asi tak