Modely pro scifisty #61: R-1 aneb Hašek na útěku

Na protáhlé pláži hnízdil lehký dvouplošný letoun. Vedle něho se činil s ruční pumpou člověk v kožené kukle s brýlemi. Posunul si je nad čelo a jejich skla se blýskala jako jasné vody vůkol.

„Podoždi kapen‘ku, družok!“ zařval sípavě spisovatel. Zuřivě zakýval pažemi, zakopl o zlomyslný kámen, končetiny definitivně vypověděly službu a komisař se skutálel hlava nehlava na pobřeží. Bylo mu to fuk, nezáleželo ani na tom, jestli pilot je Rus nebo Američan, bělogvardějec nebo bolševik. Letci bývají lidé s rozhledem a rozšafného ducha, se smyslem pro humor. Někdo takový ho nenechá na pospas šílené obludě, které vyraší přes tu chvíli druhý pár zabijáckých klepet.

Muž středních let právě doplnil do palivové nádrže benzín z barelu, který byl upevněný na místě pozorovatele. Otočil se a zamával. „Pomalu, příteli!“ zvolal. „Copak se přihodilo?“

Rudý komisař Hašek doškobrtal na pláž a sklesl vedle konve s olejem, dočasně odložené v písku. S úlevou postřehl, že lahvově zelený aeroplán s hrdým názvem Iskra nese na spodní ploše křídel a v ocasní části trupu rudou hvězdu. Ačkoliv stroj pravděpodobně podstupoval průzkumný let, nescházely kulomety. Na levém boku pod místem pilota byl příhodně uchycen synchronizovaný Vickers, na zadní půli hřbetu významně pózoval pohyblivý Lewis.

„Já jsem Kolja Polikarpov, až z Moskvy,“ řekl hnědooký letec přívětivě. „Měl jste nehodu? Zabloudil jste? Vypadáte špatně… Počkejte, vezmu vás do Minusinska na velitelství! Myslím, že se vejdete k palivové rezervě a nebudu ji muset vyložit. I když kvůli ztracenému barelu by mi cifršpióni z načalstva hlavu neukousli,“ zasmál se.

„Raději si pospěšte,“ vypravil ze sebe uprchlík a chytil se okraje kabiny. „Honí mě… banditi.“

Pilot pokývl. „Vlezte si dovnitř – počkejte, pomůžu vám. No, ještě kousek!“

Vyšvihl se do kokpitu. „Budete mít čest jako jeden z prvních vyzkoušet prototyp přístroje Dux R-1,“ sděloval, když úspornými, zkušenými pohyby nastavil plynovou páku do polohy pro start, a zatočil kličkou magneta. Vyskočil, pohladil s pýchou kryt hlavy vrtule, nahodil ji a motor se bafáním rozběhl.

Na lysém návrší nad jezerem o půl kilometru dál se ukázala nenápadná lidská postava s puškou v ruce. S úpornou houževnatostí si to šněrovala k pobřeží.

Letec hupl zpátky do kabiny a přidal mírně plyn, motor dunivě zahuhlal. „Konstruoval jsem model Rozvědčik z DH-4 a DH-9, ta se příliš nevydařila,“ aeroplán se pohnul a pojížděl po břehu jezera. „Bůh mi při práci držel palce, příteli, nemusíte mít obavy. Touhle šálou si obalte hlavu, bude foukat!“

Úryvek z JFK 18. (pracovní verze), byl použit se souhlasem autorky.

Průzkumné a bombardovací stroje R-1 byly první konstrukcí N. N. Polikarpova, zavedenou do výzbroje sovětského letectva. Jak je zmíněno v textu románu, šlo o hybrid ruskou firmou DUX licenčně vyráběných britských strojů Airco De Havilland DH-4 a DH-9. V prostoru Sibiře se vyskytovaly i v plovákové verzi, známé pod označením MR-1, kterou provozovala Amurská flotila. Variant stroje bylo v průběhu let vyrobeno samozřejmě více, v příběhu ale vystupuje ta původní.

Průzkumný stroj R-1 měl délku 9,24 m, rozpětí 14,02 m, motor o výkonu 400 koní, dolet 700 km, dostup 4800 m. Maximální rychlost se pohybovala kolem 200 km/h, cestovní podle nákladu mezi 150–170 km/h. Výzbroj tvořily jeden synchronizovaný a jeden pohyblivý kulomet běžné puškové ráže (v Rusku 7,62×54R) a při plnění bombardovacích úkolů až 400 kg pum.

Stavebnici stroje v měřítku 1/72 kdysi vyráběla ruská firma DAKO plast a v modelářských speciálkách je na ni možno náhodně narazit ještě dnes. Olezle působící krabička s barevným obrázkem letícího dvouplošníku nabízí jednoduchý návod, několik rámečků s díly ze šedého plastu a aršík obtisků, obsahující rudé hvězdy a několik vlasteneckých nápisů.

Výlisky svými detaily a provedením odpovídají dřevním modelům od Frogu, naštěstí byly v mém případě relativně čisté a bez propadlin. S ohledem na spíše demonstrační úlohu modelu jsem se ve vylepšování omezil na lehké doplnění interiéru (obsahoval jen sedačky), výrobu čelního štítku pilotní kabiny z kusu acetátu a výrobu oběžného kruhu a lafetace pohyblivého kulometu pozorovatele. Interiér kabiny střelce – pozorovatele lze samozřejmě nad rámec běžných propriet dovybavit i barýlkem od benzínu, zhotoveným z kusu licího rámečku. Vlastní model se lepí klasicky.

Stavbu jsem zahájil nátěrem drobných detailů, interiéru a výrobou výše zmíněných doplňků. Následně jsem do jedné poloviny trupu vměstnal silně zjednodušený interiér (nebude pořádně vidět) a přilepil druhou půlku. Lehce jsem přetmelil a přebrousil spoje. Následovaly díly motorového krytu a chladiče s vrtulí, ocasní plochy, spodní křídlo a boční kulomet. Kámen úrazu je lepení horního křídla – mezikřídelní vzpěry jsou jednotlivé, trupové navíc nemají správné rozměry. Udržet geometrii modelu bez speciálních pomůcek (na stavění dvouplošníků se dá sehnat nastavitelná šablona) je dost problematická záležitost, lze si ale při troše šikovnosti pomoci plechovkami s barvou či krabičkami vhodných rozměrů. Po vlepení vzpěr a jejich důkladném proschnutí postupně dolepíme další díly dle návodu či osvědčeného postupu. Proschlý model natřeme – ideálně odstíny „na rusy“ od firmy Agama (zelená horní a boční, světle modrá spodní plochy). Doporučuji barvy syntetické řady, akryláty mohou dělat problém i na dobře (lihem, ironem) odmaštěném povrchu. Kryt motoru má barvu hliníku, vrtule byla dřevěná. Po důkladném vyschnutí barev model nalakujeme a naneseme obtisky – nejprve rudé hvězdy. Po té se můžeme věnovat nápisu. Jeho formu text románu neobjasňuje, rozstříhal jsem tedy vlastenecké nápisy z přiloženého aršíku a nápisy ICKPA (Jiskra) na obou bocích sestavil z jednotlivých písmen. Zručný písař by mohl nápisy na boky stroje namalovat na předem nabarvený trup již ve stádiu rozestavěnosti třeba bílou gelovou tužkou, a po důkladném zaschnutí zafixovat stejně, jako obtisky – přelakováním. Po zaschnutí a přelakování obtisků je možno model ještě lehce patinovat „špinavým“ lakem či silně naředěnou zesvětlenou barvou, spodní plochy lze lehce „zaprasit“ v místech, kam odletovala špína od podvozku. Též lze barevně zvýraznit oddělení ovládacích ploch a spáry paneláž motoru. Fajnšmekři, kterým se neklepou ruce, se mohou pokusit zhotovit i výplety mezi křídly, které jsou pro dvouplošníky až na výjimky charakteristické.

R-1 je mezi sci-fi klasikou přírůstek sice poněkud atypický, ale rozhodně se mezi hvězdolety a dalšími kosmidly neztratí….

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz