Rok se s rokem sešel, fanoušci fantasy a sci-fi se taky sešli, Festival fantazie proběhnul a nám nezbývá, než se začít těšit na příští ročník. Než ale tak učiníme, můžeme zavzpomínat, jak proběhl ten letošní.
Jako všechno ostatní, i tahle reportáž musí mít nějaký začátek. Pro mě to vše začalo cestou do Chotěboře. Zdlouhavá jízda vlakem z Pardubic v parném letním dni není nic příjemného, ale při představě, co všechno čeká na jejím konci, se dají vydržet i horší věci.
Po příjezdu na vás tradičně dýchne ta jedinečná atmosféra, která se těžko popisuje lidem, kteří nikdy na takové akci nebyli. Avšak každý správný návštěvník se okamžitě aklimatizuje a cítí se jako ryba ve vodě.
Na mě, kromě zmíněné úžasné atmosféry, dopadla i únava z náročné cesty, ale nedal jsem se, bojoval s ní a ihned jsem vyrazil nasát ještě více této atmosféry na přednášky.
Hodně účastníků jezdí do Chotěboře hlavně kvůli známým, což je znát hlavně v nočních hodinách, kdy se dveře do různých kulturních zařízení jako jsou bary, hospůdky (či hoffpůdky) netrhnou. Avšak pro mnohé je festival zdrojem informací, zábavy spojené s přednáškami či hraním her. Nejlepší je asi spojení těchto dvou věcí dohromady, potom si to člověk užije opravdu se vším všudy.
Letošní ročník, jako ostatně každý, přinesl pár novinek. Jednalo se především o novinky organizačního charakteru, jako přemístění deskových a karetních her zpátky do Sportovní haly, nárůst počtu konzolí a počítačů v Sokolovně, All Inclusive vstupné a podobně.
Jelikož to byla moje teprve druhá účast na FF a z toho jsem byl jednou na Speciálu, nemůžu posoudit, jak moc tyto změny přispěly k celkovému chodu festivalu, ale za sebe bych mohl říct, že organizačně bylo vše moc povedené a žádné větší chyby jsem nezaregistroval.
Teď už přistoupíme k samotnému programu. Při pohledu na něj se asi všem lidem musela zatočit hlava, protože byl opravdu nabitý. V podstatě každou hodinu bylo na co chodit. A je super, že každý si může najít to, co ho doopravdy baví, linií je dost. A když ho přestanou bavit přednášky, vždy může zajít do herny, do kina či do baru.
Mě, jakožto příznivce počítačových her, první den nejvíce zaujala linie HerníhoWebu, která probíhala celý den střídavě v Sokolovně a ve velkém sále KD Junior, kam bylo umístěno to nejlepší z FF. Měl jsem možnost si poslechnout o legendách PC her jako je třeba Deus ex či mých oblíbencích Diablu, Dragon Age nebo Zaklínači. Ve zmiňovaném KD Junior pak proběhla například beseda s šéfredaktorem herního časopisu Level, kde jsem se mohl dozvědět něco o tom, jak se takový časopis dělá a jaké je to být jeho redaktorem, či přednáška bývalého dlouholetého šéfredaktora konkurenčního Score. Na závěr dne jsem zhlédl snímek Kazatel, který mě trochu zklamal, ale musím uznat, že jde o celkem dobré béčko.
Za jednu z nejlepších věcí na FF považuju kino. Není nic lepšího, než se po náročném dnu ve víru festivalu zajít rozptýlit tematickým filmem. Z těch, které jsem měl možnost vidět, považuju za nejlepší nové X-meny. Kvůli technickým potížím v kině mi bylo dopřáno je vidět celé až poslední den festivalu. Tu situaci, kdy jsem v napětí seděl v kině a čekal, jak to všechno dopadne, když v tom se všechno pokazilo, doteď považuju za největší tragédii FF.
Kromě přednášek, her a barů jsou důležití i hosté. Ať už se jedná o naše či zahraniční. Letos se jich sjelo do Chotěboře velké množství. Nechyběly známé ani nové tváře.
Za nejzajímavějšího hosta pokládám asi Michaela Brunsfelda, designera a ilustrátora, který se například podílel na designování architektury a droidů pro druhou epizodu Star wars a jenž měl právě na toto téma velice zajímavou přednášku.
Tečku za celým festivalem pak udělal skvělý Večer fantazie, kde se tradičně udělovaly ceny Aeronautilus (pro FP bohužel tento rok nedopadl dobře) a kde se také uskutečnil křest nové povídkové sbírky spisovatele Jiřího W. Procházky.
Za zmínku také stojí fotbalový turnaj, který se uskutečnil v sobotu a kterého se účastnilo rekordních osm týmů. Tým FP se samozřejmě zúčastnil, po tvrdých soubojích se nám však nepodařilo postoupit ze skupiny. Konečné čtyři body ze třech utkání a skóre 2:1 však mluví samo za sebe.
16. ročník se prostě povedl. Kdo se účastnil, ten ví, kdo ne, ať to za rok napraví.
Fotil Roman Randalf Kresta.
Adam Seicherstein (redaktor)
adamseicherstein@seznam.cz
