V roce 2007 se na knižním trhu objevila objemná kniha s divoce zbarvenou obálkou a podivným názvem Žáby v mlíku. Šlo o paralelní dějiny ČSR od známého plzeňského trampa a monarchisty Jana Drnka. Původní cena kolem 450,- Kč, ne zrovna lákavá obálka a dost netradiční rozměry patrně způsobily, že na Aukru se dal ještě v květnu 2011 tento zajímavý spis sehnat kolem 160,- Kč i s poštovným, což je za 641 stran textu velmi slušná cena.
 |
Přejděme ale k obsahu. Po lehce scifoidním úvodu, který svým obsahem vyvolává asociace na způsoby historického bádání, popsané Cardem ve Vykoupení Kryštofa Kolumba, vstupuje čtenář v roce 1920 do reálné historie. Prakticky deníkový styl záznamu událostí směřuje k Mnichovu a s blížícím se kritickým datem roste i dramatičnost zaznamenaných událostí. Bod zlomu, ve kterém děj vstupuje do jiné nohavice „kalhot času“, nastává v okamžiku, kdy se Beneš rozhodne přijmout Mnichov a armádní velení se vzbouří jako jeden muž. V noci z 26. na 27. září 1938 položí generální štáb prezidentu Benešovi nůž na krk – buďto se pokusí přijmout Mnichovské dohody a skončí, nebo bude dál prezidentem, ale republika se bude bránit. Následně je jmenována nová vláda. 1. října Němci útočí podle „Fall Grün“ proti připravené obraně plně mobilizované československé armády. Mimo jiné i díky agentovi A-54 je obrana přizpůsobena přesně podle německého útočného plánu, navíc se Čs. letectvu podařilo zasadit protivníkovi několik nečekaných úderů….
Máme před sebou napínavý thriller. Drnek stylem připomíná Shorese (Krvavá jatka), dramatičností a spádem Harrisona (cyklus Hvězdy a pruhy) a díky tomu se od knihy těžko odtrhává. V ději se vedle historických postav (generalita, politici, diplomaté, proslulí trampové) vyskytují i postavy smyšlené, jejichž příhody oživují děj. Autor k rozvinutí své vize celkem solidně využívá historických reálií a nepříliš propagovaných skutečností, například reálných stavů výzbroje německých ozbrojených sil (všeho všudy 42 zdaleka ne plně použitelných divizí proti našim 38, fakticky nevalný stav tankových jednotek nepřítele), mizerné počasí, které prakticky vyřadilo německé letectvo a posuny v zahraničněpolitické situaci. Jedním z klíčových momentů je spiknutí německých armádních špiček proti Hitlerovi, podmíněné právě útokem na Československo, dalším útok Poláků, na který reagoval vojensky SSSR.
Bohužel skvělý příběh znehodnocuje řada detailů. Jedním z nich je autorovo ignorování technických dat i reálných možností výzbroje na obou stranách, což je markantní zejména u tanků, protitankových děl a „našich“ letadel. Reálně ale popisuje odhodlání a schopnost našich lidí bojovat – zcela to odpovídá výkonu, který v naší realitě předvedly jednotky SOS a Česko-slovenské armády ve dnech 14. – 17. dubna 1939 na Podkarpatské Rusi. Problematické může být i jeho vidění zahraničněpolitického vývoje na východ od našich hranic – materiální pomoc ze SSSR, sovětsko – polské vztahy, přístup Rumunska a další z dnešního hlediska sporné body.
Z popisu domácí politiky je zřejmé autorovo politické přesvědčení, které místy nahrazuje seriózní zkoumání pramenů. „Paměti“ velvyslance Masného (sepsané po válce ve vyšetřovací vazbě, dostupné v Památníku národního písemnictví) dostatečně vypovídají o tlacích, jakým bylo politické vedení tohoto státu v roce 1938 vystaveno. Bohužel je chybou, že se autor patrně nikdy nesetkal s profesorem Nálevkou, přednášejícím obecné dějiny na FF UK. Jednak by zjistil, že odsun nebyl Benešův nápad, ale Chamberlainova pomsta sudeťákům za jeho politické znemožnění (tuto informaci osobně sdělila Chamberlainova dcera profesoru Nálevkovi na jakési vědecké konferenci), druhak by se dozvěděl řadu zajímavostí o zákulisí vzniku a následného fungování první republiky.
Co ale knihu značně degraduje, je množství chyb a překlepů. Část bude mít patrně na svědomí redakční program nakladatele, protože řadu podobných chyb jsem objevil i v jiných knihách od Našeho vojska. Podstatný díl mají ale na svědomí zcela odbyté redakční práce. A to jak po věcné, tak po jazykové stránce. Přehozená písmena i slabiky, chybějící písmena či části slov, řada věcných či technických nesmyslů, záměny centimetrů a milimetrů u ráží zbraní či místy zprzněná jména reálných postav jsou patrně jedním z důvodů (kromě vysoké ceny, zmíněné v úvodu), které z jinak zajímavé knihy udělaly ležák a zboží vyhrazené pro notně otrlé fajnšmekry.
Na Žáby v mlíku navazuje stejně obsáhlý svazek Žába a škorpión, popisující paralelní dějiny Evropy v letech 1939–1942 – tedy mezi Mnichovskou válkou a tažením Stalina na západ. Chystaná třetí část pak má pojednávat o válce s Ruskem. Druhý díl je z redakčního hlediska jen o málo lepší a můžeme jen doufat, že třetímu se bude redakce konečně opravdu věnovat.
Závěrem mohu konstatovat, že přes veškeré nedostatky (tahle kniha dokázala odrovnat i proslulého J. V. jr.) jde o opravdu zajímavý počin, který se odrazí i v rubrice Modely pro scifisty.
Mystifikace Jana Drnka se vrací do záři a října roku l938, do zlomové doby, která osudově rozhodovala o dnešku. V období mnichovské dohody představovaly pojmy národ a republika klíčové hodnoty a rozhodování tehdejších politiku zřejmě nemalou měrou přispělo k devalvaci těchto nadřazených ideí v povědomí národa, který se pod tlakem okolnosti odvrátil od věcí vznešených k vlastnímu břichu. A přitom stačilo jen velmi málo aby…, kdyby… (anotace)
- Autor: Jan Drnek
- Formát: hardback
- Počet stran: 644
- Cena: 450 Kč
- Nakladatel: Naše vojsko, 2007
Michael Střelec Pešťák (redaktor)
Strelec.M.P@seznam.cz
Ty dějiny snad radši alternativní
Paralelní jsou Bulockovi Hitler a Stalin, potažmo Aragonovo a Mauroisovo SSSR-USA.
Ano, tomu říkám historický pramen: jedna paní povídala na jakési konferenci.
Léčba komplexu méněcennosti
Když Německo nevyhrálo první světovou válku, vymyslelo legendu o ráně dýkou do zad. Armáda by byla slavně zvítězila, nebýt slabých, zbabělých a zrádných politiků. Hle, máme tu českou odrůdu…
škoda
Škoda, že profesor Nálevka už zemřel, měl by k tomu co říci. Včetně vysvětlení, proč jsou některé skutečnosti dodnes nepublikovatelné. Cokoliv přednášel, byl schopen doložit relevantními dokumenty.
Milý pane Vaňku, vznesl byste svou námitku profesoru Nálevkovi do očí, kdyby byl ještě naživu? Předmětnou přednášku jste neabsolvoval, máte jen z širšího kontextu vytržené sdělení a místo, aby jste se zajímal o podrobnosti a souvislosti, pokoušíte se spáchat asistovanou sebevraždu.
Celé sdělení tehdy odsahovalo historický exkurs. Uzavření problematické situace odsunem bylo spojenci (původně Chamberlainem) navrženo na základě precedentu – řešení řecko – tureckých vztahů, které se neobešlo bez spousty mrtvých. I v našem případě stál za prapůvodní myšlenkou předpoklad, že dojde dle výše zmíněného vzoru ke spontánnímu “konečnému řešení” a kdo přežije, uprchne dobrovolně. K tomu, až na pár excesů, nedošlo.
“žáby v mlíku” mi přišly velmi zábavné, ale trošku přitažené za vlasy. nedlouho před nimi jsem četl “český sen” od knitla a ten byl podstatně realističtější. i ten sborník “co kdyby to dopadlo jinak” obsahuje méně umanutou variantu pomnichovské alternativy. a když jsem listoval “druhým dechem habsburské monarchie” a “žábou a škorpionem”, je jasné, že drnek má trochu jiné úmysly, než hledat kontrafaktuály a konstruovat alternativní linie dějin.
Mantelarovi
Všechny národy si vytvářejí alternativní legendy, dávné i moderní. Ostatně nepochybuji, že i Illlias a Oddysea nejsou čistě historickými zápisky, ale budou rovněž přikrášlené.
Takže si my Češi máme říct: “Ne, my jsme lepší! My máme kritickou mysl, a tak víme, že jsme slabí a hloupí a zbabělí a nikdy bychom nic podobného nedokázali, tak proč se o tom vůbec bavit!”…?
Já osobně pevně doufám, že tenhle přístup časem náš národ pustí…
Drnek
Drnek je jakožto zavilý monarchista poněkud mimo realitu, navíc má nepřehlédnutelnou averzi k Benešovi (ne, že by Beneš byl něco extra) a čs. legiím, které jsou specifickou kapitolou. Jeho vize pomnichovského vývoje (Žába a škorpion) je směs propagandy a odhadů. Sice vytahuje na světlo řadu zajímavých událostí a jejich interpretací, ale aplikuje je občas více než křečovitě. Z náznaků, pochycených na přednáškách v dobách mého studia, se ale zdá, že pozadí vzniku a fungování první republiky dylo nejen daleko drsnější, ale i mnohem barvitější, než Drnek předestírá. Navíc je Drnek zcela mimo v technických záležitostech, což se prozměnu propírá na Modelfóru ve “what if” sekci.
no,
četl, je to neuvěřitelně podrobný popis fiktivní války států, které se hodně podobají československu (trochu lepšímu) a německu(trochu horšímu) v roce 1938, no a je to prostě … skvělé. pro mě, co se dost zajímá historií a taky scifi, kterou čtu přes 50 let, je to jeden z nejlepších počinů české … no, jak to nazvat? historické fantasy?? pro mě velký objev.
mimochodem, vážení, kolik jsme četli poslední dobou různých variací na alternativní českou minulost? docela dost. i oid známějších autorů, i ve sbornících. myslím, že na tohle opravdu nemají.
regisi, jistě, autor je silně přesvědčený monarchista. Jak pomalu stárnu, začínám si myslet něco podobného. asi proto mám rád období františka josefa a obdivuji tuto u nás opravdu nezaslouženě pomlouvanou postavu. ale nesouhlasím, že nechce konstruovat. naopak, konstruuje a to důkladně. no a nereálnost pomnichovské doby v jeho dalších knihách? jistě. znáte reálnou fikci? :-)) já ne. ani nereálnou skutečnost.
anglosaským autorům na poli knih alternativní historie projde vlastně vše..
u nás se něco takového objeví a už je autor pořádně vyválen,někdy až za absurdní věci,
vezměte si Nesvatbovo “Peklo Beneš” jeho dějinná linka je také silně nepravděpodobná,
a reakce na jeho knihu???
Hmm..
Asi si tuhle knihu budu přeci jen muset na konec přečíst. I když docela mne odrazují Drnkovy další počiny, s nimiž jsem se setkal a které jsem tu zběžně tu pečlivěji prolistoval… Nemyslím teď překlepy, ale historické nepřesnosti (já vím, jsou to alternativní dějiny, ale měly by alespoň vycházet ze stejného základu).
Jo a zájemcům o to, jaké bylo to skutečně hardcore pozadí první republiky vřele doporučuji Klimkův dvojdílný Boj o Hrad. Člověk zjistí, že se ta politika dějá pořád stejně, ať už se ten u kormidla jmenuje Klaus nebo Švehla.
PS: A příznivcům starého Rakouska nezbýva než vzkázat, že tam ta politika byla snad ještě šílenější, než za první republiky….
Michaelu Broncovi
Nejsem si jistý, zda si rozumíme. Netvrdím, že si máme říkat, jak jsme lepší a máme kritickou mysl a tak (nejsme a nemáme).
Měl jsem příležitost díky svému datu narození absolvovat několik dlouhých rozhovorů s veterány roku 1938, obvykle při oslavách 9.5. nebo připomenutí 1.9. Všichni, kteří byli tehdy anebo za války vojáky či partyzány, se shodovali v jednom – neměli bychom šanci vyhrát. Dodnes mne fascinuje, že většina z nich do toho přesto pořád byla ochotna jít, přestože věděli, že bychom dopadli jako Polsko.
A o tom se můžeme bavit (nejlépe jinde, tady je to poněkud OT). Jestli jsme do toho boje přesto měli jít. Jestli je lepším výsledkem deset milionů lidí s “páteří zlomenou” kapitulací nebo nějakých – já nevím – osm milionů se zkušeností boje až do samotného konce. Ale tvořit si legendy, jak počasí uzemnilo Luftwaffe a slavná československá armáda to natřela Němcům, to nám snad za to nestojí…
gurp33
i když je to OT musím reagovat:
netvrdím ani jsem to tu nikde v komentářích nečetl že jsme mohli vyhrát..
ale doporučuji historii První světové války:
Obrana Belgie,malinká zemička vzdoruje německé mašinérii,
svým spojencem “franciji” je předhozena vlkům (kde jsem to už slyšel)
přesto že utrpí strašlivé lidské i materiální ztráty vyjde ze všeho nakonec posílena.
To že Drnek líčí naše vítězství v knize která je vlastně scifi mi připadá úplně normální.
Tímto končím působení v této diskuzi a omlouvám se všem že jsem ji takto zaplevelil.
ad Drnek
Poslední dobou jsem nabyl dojmu, že kopat do Drnka se stalo jakousi módou. Ano, kniha má svoje chyby, některé konstrukty jsou přinejmenším sporné, některé pasáže (zejm. technické) jsou nesmyslné, na druhou stranu není od věci vzít v potaz množství faktů, se kterými musel autor pracovat. Celkově se IMHO jedná o kvalitní literaturu. Zápletka “Československo nepřijalo Mnichov” se na what-if sekci na Modelfóru objevila mnohokrát v různých variacích, ale vždy to skončilo nějak “dali jsme Němcům (ev. +Maďarům) nářez”. Je to pochopitelné, modeláře zajímají především letadla – těch československých what-if už je pěkná řada – a politika je až na druhém místě. Drnek jde do hloubky, řeší alternativní dějiny v mezinárodních souvislostech a zabývá se tím, co bylo potom, v čemž spatřuji genialitu celého počinu. Ruku na srdce, realita nastíněná v Žábách je o mnoho řádů pravděpodobnější, než příběh, že v Čechách přistanou mimozemšťané, dají české armádě k dispozici svoje technologie a ČR následně hospodářsky ovládne Evropu, vybuduje flotilu kosmických lodí a zachrání Zemi před hnusáky z vesmíru. Přesto Patriku Zandlovi nikdo nespílá, že jeho Flotila Země je blábol, naopak, pokud jsem stačil zaznamenat, obecně je hodnocena pozitivně.
Žáby doplácí hlavně na totální neprofesionalitu Našeho Vojska, které je schopné vypustit tak redakčně zmršenou knihu, v druhé řadě na absenci odborného poradce – nechce se mi věřit, že by se mezi plzeňskými prvoválečníky zabývajícími se C.a K. armádou nenašel nikdo, kdo má hlubší přehled o druhoválečné technice. Naprosto zbytečné lapsy, např. jako že bombardér MB-200 je dolnoplošník, bylo možné vychytat velmi snadno, ale na druhou stranu, kdo ví, jak letoun vypadá, si ho prostě představí a takovým detailem nemusí nechat kazit příběh, kdo to neví, tomu je to jedno.
Osobně jsem velmi rád, že tohle dílo vzniklo. Líbí se mi, čte se velmi dobře a z modelářského hlediska je velmi inspirativní.
Mantelarovi
Já tu reakci prostě nechápu.
Kdyby u nás vycházely desítky a stovky fiktivních knih o tom, jak jsme to Němcům po Mnichovu natřeli, a Jan Masaryk by v nich v čele jízdní divize útočil na Reichstag, aby Hitlera ukopala kopyta naší hrdinné kavalerie – jo chápal bych povzdech “Zase už.”
Jenže nějak nemám dojem, že by tu taková módní vlna byla (i když bych ji sám spíš jen uvítal).
Nikdo neví, jak by to dopadlo, kdybychom bojovali, válečná štěstěna je velmi vrtkavá dáma.
Komunisti tohle téma nerozebírali, protože pro ně byl boj buržoazní země se zemí imperialistickou nezajímavý (a krom toho by velmi brzy z historie vyplynulo, že kdo nás podle smluv podržet především měl a v rozhodující chvíli se zcela odmlčel byl Sovětský svaz). Tak teď je na to vhodná doba, ne?
Krom toho si myslím, že bardi tu jsou od toho, aby národní sebevědomí pozvedali, ne sráželi. A že k tomu patří i bájení o minulosti, tak jako každý člověk si svůj život pamatuje poněkud zkresleně ve svůj prospěch. Myslím, že podobné “lhaní”, pokud z dalších generací dostane to nejlepší, není k neprospěchu.
Já bych možná protestoval, kdyby se tyhle věci dostaly do osnov a učily ve školách, ale – proboha – je to fantastika!
A velmi dobrá, Michale. Nic lepšího od našeho autora ještě nevyšlo. Tohle je o Dva řády výše.
Nic lepšího od našeho autora ještě nevyšlo. Tohle je o dva řády výše. Neuvěřitelně propracované. Už se těším na druhý díl škorpiona.
Raptor
Jackvézi, ono to asi s tím “kopáním” bude trochu jinak.
Neřešil bych až tak politiku jako takovou protože ta může být vždy jen možným variantem na téma jak by to mohlo být a i když budeš fabulovat, těžko můžeš do fabulací zahrnout osobní ambice (já tohle město prostě CHCI dobýt – typicky třeba za WWII ofenziva na Stalingrad,, já tohohle neřáda prostě CHCI porazit – na Sicílii soupeření mezi Montgomerym a Pattonem,…) a miliony drobností proč vlastně válka začne (vem si třeba japonsko-čínskou válku – její záminkou se stal průjem japonského vojína a v důsledku toho nedostavení se na nástup, podezření že jej unesli a zabili číňani,pokus o jeho osvobození…a nakonec když se vojín našel, byla už armáda na pochodu a dlouhá válka eskalovala) nebo jak dopadne (velitel se ráno blbě vyspí, potom to velení není ono a průser je nasnadě, nebo třeba najednou přijde bouřka, ta přizemní letectvo no a už se nám ten plán sype) takže i když Drnek uvádí poměrně zajímavé konstrukce, vždy to je varianta která vychází z nějaké jeho představy (klasický Drnkům monarchismus) nebo touhy po výsledku (a to je obecně problém nejen Drnka ale jakékoli fabulace – viz třeba u Drnka jednání Beneše a Masaryka které si v reálu vzhledem k tomu jak to v roce 1938 skutečně proběhlo nedokážu dost dobře představit).To že by se k tomu jistě velmi zajímavě vyjádřil odborník (třeba výše zmíněný profesor Nálevka) nicméně jak by to skutečně dopadlo by jsme zjistili až ve chvíli kdy by jsme zkusili reálný pokus a to myslím nechce asi nikdo z nás. Poměrně dost spekulativní je potom “jasnozřivost” některých národů – viz ve Škorpionovi “jasnozřivost” Poláků kteří pro podrzření z potencionálního sovětského útoku změní celé Polsko na Ypres a následně se dlouhodobě brání Rudé armádě v plné palbě – asi se shodneme na tom že tohle už skřípe jako sentinel.
Drnkovým problémem ultima thule je technická stránka věci a na ní to prostě hoří a to nikoli zásluhou NV protože pokud by mu to dali k opravě, musela by se ta práce přepsat kompletně.Nejde o tebou zmíněný průser s MB-200 ale spíš o podstatně důležitější věci jimiž je třeba Drnkova “zázračná zbraň” kterou je TRUL.Toliko zbraň Drnkem líčená jako jednoduchá a za pár šupů vyráběná střela podvěsitelná díky malé váze pod cokoli a použitelná proti čemukoli.Reálně to s těmi parametry nejde postavit ani dneska a i kdyby, nebude to tak malé aby se dala podvěsit pod B-534 (spíš by to z ní spadlo i s kusem křídla), nebude to stát pár šupů a velikostně to bude tak asi jako Volchov a to i za předpokladu že máme dneska k dispozici prakticky zvládnutou technologii digitálně zpracovaného zvuku, mikroprocesorů, výkoných počítačů,… .Taktéž třeba konstrukce s Whittlem je mírně řečeno úsměvná – představit si ji dokážu pokud mu dáme nůž na krk (půjdeš k nám nebo pod drn) ale ne pokud odejde zhrzen a nepochopen (na to si jej v té době britové už dost hlídali) nicméně to už není zas tak neřešitelný problém (literárně tak jedna stránka textu) jako spíš následné šílené konstrukce s jeho motory (porovnej s realitou jak rychle se na barevné kovy a technologii náročné turbínové motory vyráběly a zaváděly do výzbroje – trvalo to přes pět let než se rozběhla jakás takás výroba a postavily se první bojeschopné letouny – u Drnka je to suma rok od Whittlova útěku k zavedení prvních mašin do výzbroje – takhle rychle to nezvládají ani Číňani při kopírování už hotového 🙂 ).
Takže ve výsledku nejsou Žáby špatné ale myslím že (když už žijeme v době internetu) mohl autor věnovat tak týden podrobnějšímu studiu historické techniky a průmyslovým dějinám a vyhnout se tak řadě faux pas které jeho dílo zbytečně srážejí.
PS:Vím o minimálně jednom what-ifu na MF kde to našim vítězstvím neskončilo a došlo k dost těžké porážce 🙂
anonyme,
nemohu si pomoci, ale tys v zaslepení “špatného” drnka který se vsí..rá do hájemství uznávaných autorů (u kterých technické či jiné blbosti se předpokládají samosebou a jsou považovány za roztomilé) kritizuješ samou podstatu scifi nebo fantasy. fakt že jo. takže, tohle co se snažíš kritizovat je kritika úplně jiné literatury, víš? a literatura faktu tohle opravdu není.
mimochodem, TRUL byl od začátku vyvíjen ing. Otčenáškem jako odpalovaný ze země a naváděný hlukem. což myslím v tomto drnek opravdu nepřekročil meze rozumné fantazie vzhledem k možnostem roku 1941. taktéž u turbin, v roce 41 už měly první protoptypy za sebou řadu letů. jenom ten vývoj trochu urychlil. naopak, v technice je velice silný, myslím.
a popis politické situace je opravdu lahůdka. to stojí zato číst mnohokrát po sobě.
Aby jsme si rozuměli – pokud je něco scifi (tedy zcela smyšlené), není problém tam mít růžového létajícího slona.Pokud je ale něco a la Drnek (tedy vydáváno za fikci co by bylo kdyby to bylo takhle) navíc s podtitulem “snaha o maximální věrohodnost” tak je to už buno průser.
Viz Jackvézův příspěvek o “Flotile Země”.Ano, Flotila země je scifi takže tam člověka nijak nepohorší možnost že jaksi absentují Keplerovy zákony (a na čtení to je lahůdka).Na druhou stranu pokud tam někdo napíše že letadlo známé už skoro 80 let jako hornoplošník má úplně jinou konfiguraci nebo že existuje něco takového jako TRUL v popsaných parametrech tak už to je prostě základní neznalost a je to chyba jak u Drnka tak třeba u Clancyho nebo kohokoli jiného.Jistě, drobných chyb v niancích se vyvarovat nelze (ne každý zná všechno) ale na odhalení téhle chyby stačí jediný pohled na fotku sktuečného stroje bez jakéhokoli dalšího studia.
A ad TRUL – vzhledem k tomu že mě vojenská elektrotechnika (radiotechnika a radarová technika) živí, trochu do ní vidím a to včetně ceníků.Představa že TRUL s danou naváděcí soustavou bude něco malého je blbost.Uvědomme si že se píše rok 1938.Tranzistor je neznámý pojem, rádio v letadle (samo o sobě natolik nákladná věc že zdaleka ne všechna letadla je mají) je velikosti menší televize a celá elektronika stojí a padá na vakuových elektronkách které jsou na výrobu dost mastné.To co se dnes nacpe do jednoho čipu bude mít v roce 1938 velikosti krabice od monitoru a rozhodně to nebude mít pár gramů ale poctivých pár kilo.Takže to rozhodně nebude malá raketka (velikost A-4 nebo Wasserfallu by už byla reálnější).O tom že samotný naváděcí systém je těžce mimo už v principu (namátkou si představím přesné zamíření na tank s vypnutým motorem nebo na bodový tank v průběhu tankové bitvy kdy tankový motor je jednou z těch tišších věcí na bojišti, o tom jak přesné a selektivní musí být zamíření třeba na stíhačku v letecké bitvě nebo na svaz bombardérů do kterého řežou flaky a kterým se probíjí stíhačky nemluvě) nemluvě.Ano.V roce 1938 se to panu Otčenáškovi mohlo zdát realizovatelné ale fakt kolik takto naváděných střel reálně vzniklo a bylo zavedeno do výzbroje armád a letectev (tedy limitně 0) asi o něčem svědčí, nemyslíte?
A co se týče toho urychlení vývoje – máte pravdu – první prototypy.Kdy se objevil první německý bojový turbínový letoun a jakou měl životnost motoru?Kdy britský?Jak dlouho jim trvalo alespoň základní “vyzrání” aby nehořely už na zemi?On je háček “urychlení vývoje” hodně pěkný ale i za WWII už byla trochu dál doba kdy se výkresy kreslily na hale kde se podle nich rovnou stavěl prototyp.Nehledě tedy k tomu že v případě války jeden průmysl v prvé řadě na to co je osvědčené a co funguje a je levně vyrobitelné tak aby se nakrmila fronta.Špeky jako turbíny by potom právě z tohohle důvodu šly až do druhého gardu.Navíc zapomínáte na technologickou a materiální náročnost (Messerschmitt byl za války schopen za cenu jedné Me-262 postavit 4-5 Bf-109 a Focke-Wulf za tytéž náklady 4 Fw-190).O tom že na takto revoluční techniku taky musíte vyškolit a vylétat piloty nemluvě (kolik se jich zabilo při přechodu z dvouplošníků na jednoplošníky s vyšší rychlostí přistání – a to šlo jen o pár desítek km – takové hurá přeškolení na turbíny v letectvu s mlhavou zkušeností s jednoplošnými stíhačkami – i kdyby se podařilo Drnkem navržené rychlé přezbrojování na B-35 a B-135 (což je pro dané roky ve srovnání s turbínami podstatně perspektivnější a levnější typ) by skončilo krutým masakrem).
Ostatně k těm reaktivním mašinám vám doporučím si přečíst třeba životopis Hanny Reitschové “Létání, můj život” (ta se po prvním letu na Me-163 léčila půl roku) nebo možná ještě lépe “Tajemný dravec” od Wolfganga Spateho (svého času mistr německa v plachtění) což je jeden z lidí co zkoušeli první prototypy Me-163 (pokud jste někdy slyšel o rudé Me-163 tak na té létal právě Spate) a později s nimi šli na frontu.Ono označovat tehdejší reaktivní letouny za létající rakve nebylo moc daleko od pravdy.Doporučit se dají i knihy Me-163 a Me-262 od Mano Zieglera.Taky tak trochu shrnutí osobních zkušeností…
2 Raptor
Zdar Tome,
technická: TRULa a proudové prototypy sem netahej, to se objevilo až v druhém dílu a tady recenzujeme první, nehledě na to, že si nemůžeme vystřílet všechnu munici v jedné diskusi, že. 😉
K pojetí knihy: ano, je to fikce, protože se to ve skutečnosti nestalo. Proto taky vyšla recenze na serveru zaměřeném na fantastickou literaturu. Že míra pravděpodobnisti kolísá, to je nevyhnutelné. Při tom množstí faktů, se kterými autor pracoval, prostě není v silách jednoho člověka obsáhnout úplně všechno, takže existuje prostor pro autorskou licenci. Protože proč? Protože Příběh. Teď trochu off topic: vzpomněl jsem si na historku, kterou dáal k lepšímu jeden z mých vyučujících, původem sinolog. Kdysi ještě na Maa se skupina historiků rozhodla sepsat historii jakési revoluce, a dali si za cí vytvořit Absolutně Objektivní Literaturu. Proto se důsledně drželi pouze spolehlivých pramenů, vyzpovídali pamětníky, nepouštěli se do žádných spekulací. Po 20 letech práce vydali Absolutně Objektivní knihu a zjistili, že to nikoho nezajímá. Konec off topicu:-). Kdokoliv píše o Mnichovu a coby kdyby, nevyhnutelně vyvolá řadu bouřlivých reakcí, jak souhlasných, tak nesouhlasných. O míře pravděpodobnosti se můžeme dohadovat. Technika – tam celkem není co řešit a prostor pro fantazírování je omezen (což neznamená, že není vůbec žádný), víme, jaké byly možnosti. Že si autor vypomůže nějakým známým konstruktérem nebo posune vznik toho či onoho o pár let, to mi v zásadě nevadí, nemělo by to ale být do očí bijící. Co bylo nebo nebylo možné politicky, těžko říct. Aktéři událostí si svoje skutečné pohnutky vesměs vzali do hrobu.
Že si Drnek nenastudoval techniku, to bych mu nevyčítal, ale mohl to dát přečíst někomu fundovanému. Jenže – kdyby mu technik řekl, že popsané není možné, možná by to položilo příběh a kniha by vůbec nevznikla. Takže (spíš řečnická) otázka na konec – co je lepší, zabít příběh proto, že je technicky víceméně nereálný, nebo ho sepsat s tím, že řada čtenářů dostane psotník, zatímco jiná řada si příběh užije? Aha?
Raptorovi
Nějak se úplně názorově míjíme.
Ahoj Jackvézi
Pokud chystáte ještě samostatnou recenzi na Škorpiona tak sorry, Truly a turbíny rozebereme tam
Stran zbytku, nemyslím že oprava základních seků v technice by Žáby v mlíku položila už proto že narozdíl od Škorpiona na té technice ještě ten příběh tolik nevisí – jeho gro je především v politice.To že není v moci jednoho člověka obsáhnout všechno vědění světa je fakt (poslední to mohl zvládnout tučím Aristoteles) nicméně zase nežijeme ve středověku a dnes je získání konkrétní informace třeba o tom Blochu otázkou ani ne minuty a to je jen čas než si usrknu kafe a nabouchám dotaz do Google nebo (u našich letadel) prolistuju Němečka na konkrétní kapitolu (a dokonce tam najdu i perovkový výkres).A asi se shodneme že to není nic zásadně náročného.
On důvod proč se do té techniky řada lidí naveze je právě ve formě jak jsou Žáby psané.Být to jen samotný popis událostí, neřekl by nikdo včetně mě ani popel nicméně pokud už se Drnek pouští i do srovnávání techniky, početních stavů, dislokací,…tak tam už to musí sedět protože minimálně TTD jsou betonové a i když se lze bavit o tom že letounu dáme jeden-dva kulomety navíc nebo do něj navěsíme nový typ bomb, základní TTD se nemění ale zásadně by se změnily se změnou koncepce celého letounu – schválně si srovnej právě hornoplošný MB-200 s dolnoplošným MB-210 (což bude zřejmě zdroj záměny), křídlo dole, konstrukční změny poměrně malé ale TTD se liší jako den a noc.A potom to objektivní srovnání začíná poměrně objektivně pokulhávat (asi tak jako když se dnes často v literatuře objevují srovnání třeba F-15 a Su-27 a to obvykle pro poslední verzi F-15 ale základní verzi Su-27 nebo naopak pro F-15A vs Su-35 – ano, pořád to bude F-15 a Su-27 ale ta TTD se mění s verzemi a po změně koncepcí letadel jdou do vrtule už úplně).Takže potom je samozřejmě hezké si číst srovnání tanků našich a německých, letadel našich a německých ale s tímhle přístupem to je spíš pár desítek stran zbytečného textu než něco z čeho se lze něco dozvědět nebo který může položit základ k následné diskusi – a řekněme si otevřeně že zcela zbytečně.Ostatně i Drnek shromažďování uvedeného nějaký čas věnovat prostě musel a tím spíš to je cítit spěchem a lajdáctvím než poctivou prací která je vidět na té politice.
Nikdo nečeká že kniha o jakékoli alternativní historii bude knihou objektivní (což se ostatně nedá čekat ani od literatury faktu a tím spíše od románu kde chca nechca musí autor někomu fandit nebo někomu trochu stranit aby příběh běžel a vyvíjel se tak jak chce aby se vyvinul) nicméně výše uvedené chyby jsou příliš laciné a příliš snadné na odstranění a knihu dost srážejí (minimálně třetina jejího obsahu se tak dostává do oblasti pohádky) a to je myslím si škoda.Dnes už je doba kdy vše nemusí nutně ležet na hromadách literatury a stačí použít internet – mocný nástroj a nalézt na něm lze snad už všechno – ale musí se použít a holt obětovat třeba ještě jeden den tomu aby se autor vyvaroval podobných faux pas.
Panu Broncovi
Možné to je.Asi je to tím že jsem holt puntičkář zvyklý si maximum toho co chci napsat ověřit a jsem ochotný strávit několik hodin diskusí nad nějakým technickým či taktickým problémem či technickými specifikacemi a možnostmi nějaké varianty techniky než se do ní pustím nebo než ji použiji (což by mohla dosvědčit dlouhá řada kolegů).Asi holt máme s panem Drnkem a vámi odlišné priority – byť v podobném zaměření.
raptor
milý raptore, opravdu netušíš, co je to za žánr, o kterém mluvíme. No a k té technice, mám mnoho literatury na toto téma, vč. té reitchové a spol. kromě toho taky dvě vysoké, abych se mohl taky vytahovat. můžeme na toto téma klidně diskutovat, nicméně, opakuji, tohle je o vojenské fantasy jana drnka. fantasy.
Válka s Goky, tak to se asi poserete jak z vokurek s Ecollou
Tak to, chlapi, abych vás varoval, nečtěte proboha mou alternativku “Válku s Goky”. K Československu se dobrovolně připojují Sudety a Prusko, československý letectvo (i za přítomnosti novináře a esejisty Karla Čapka, možná vám to něco říká) brání celou Evropu před GOKY a je teda fakt, že podle laicky smíchaného letounu mi Jackvéz vyrobil věrný model i s nahatou Mankou pod kabinou. Je tam bombardování Drážďan (ale úplně z jiných důvodů) i Plzně (taky z úplně jiných důvodů.) Tak já jen, že když z toho někdo ze znalců dostane úplavici, tak to není kvůli německý čočce nebo španělskejm vokurkám…
Jo – a mám taky reálný generály a politiky tý doby, to abych vás ještě víc nasral 🙂 A válku s mloky, samozřejmě.
jenže
Jenže JWP, ty jsi na rozdíl od Drnka nikdy nepředstíral, že seš serózní autor pseudohistorické literatury. Válka s Goky není náš svět “o pět minut vedle”, ale něco úplně jinde, co si musíme zatraceně zasloužit.
Navíc jsme zvědaví, jak se bude Drnek šklebit na své výmysly, až je uvidí v plastu….
racek: tak “český sen” od knitla je o řád lepší než “žáby v mlíku”, imho. jistě rozsah je asi třetinový, poněvadž knitl se soustředí na podstatné detaily a ne často jen popis autorových libůstek (jak tu docela trefně poznamenal jacques). navíc, jeho alternativa je v časovém horizontu krátce po mnichovu podstatně realističtější (tj. v mezích daných znalostmi autora i čtenáře pravděpodobnější historická alternativa), i když i knitl se dopouští v závěru podivných zjednodušení (prostě posune průběh celé války o rok).
jwp: pokud jsi v poslední době napsal něco, co mě skutečně oslovilo, pak to byla “válka s goky”. dost dobrý! 🙂
žáby
No k “vojenské fantasy” ten žánr sice neznám, ale pokud jsou jím žáby, dobrá můžeme se zdržet jakýchkoli poznámek k technice, i kdyby si tam pan Drnek dal třeba samopal s ráží 205 mm, se kterým bude voják čsl. armády likvidovat jedou rukou celej wehrmacht. Nicméně žáby by měla být historická fikce, či mystifikace, která by měla mít svá pravidla stejně jako by je měla mít fikce vědecká (od toho je vědecká, jakmile se tam vědě vzdalujeme, patří spíše do žánru fantasy)
Tedy můj názor na žáby je takový, že autor má zvládnutou politiku (ač tam možná příliš tlačí svoje osobní politické názory, ale budiž, umělecká licence). Nicméně na technické části a popisech bojů pokulhává, až selhává. Nádherné jsou popisy práce dělostřestřelecva, zjednodušené a někdy dost naivní je nasazení tanků, a totálně mimo je prakticky cokoli o letectvu, o kterém autor nemá ánung a možná proto mu (ač nejdůležitější složce armád po roce cca 1936) dává hodně málo prostoru.
(ve škorpiónovi pak svůj pohled na politiku tlačí do popředí ještě víc, díky technické neznalosti padá na hubu vše – letectvo, protiletadlovci a samozřejmě opomíjené tanky, ale to je vlastně až na příště)
2Michael Bronec
Řekla bych, že on je dost velký rozdíl mezi “paralelními dějinami ČSR” a sci-fi či vojenskou fantasy – hlavně v tom, jaký by měl být přístup k reáliím a práci s nimi.
Na Žáby v mlíku se hodlám víc podívat, až mi skončí zkouškové a doženu resty na fantasyi, z toho, co sleduju v diskuzi, se psychicky připravuju na to, že půjde o české “Hvězdy a pruhy” místo promakaných alternativních dějin. A že z hlediska doby, zpracování reálií, věrohodnost, atp. to bude o hodně překonáno Bandžuchem a jeho Ve službách Republiky (historická fantasy).
to Elinor
Ano, obávám se že srovnání s hvězdy a pruhy je na místě, stejné vizionářství na straně US/ČSR….Ale Drnek podle mého dělá větší chyby v technické části…
regis
jistě, regisi. právě tyhle libůstky, které jsou cca 80% obsahu knihy, jsou na tom nejkouzelnější. jistě, samozřejmě, pro mě. nemusí se to samozřejmě líbit všem. stejně jako sám drnek. nebo knitl.
Fischbed … no, i letectvu tam toho málo není. nějak jsem si nevšiml nějaké větší chyby. jistě, české akce jsou vždy úspěšné a německé barbarské ,,, a téměř úplné zničení letectva pravděpodobné. no a vztahy s rusama právě v letectvu velmi zajímavé. zrovna v tomto bodě je scénář dosti pravděpodobný, kdby rus …atd.
a tak tohle téma raději uzavřu. drnek holt nesedí každému a každý v tom hledáme něco jiného. asi tak to má přece být. jeho dílo je nebývale rozsáhlé, nebývale podrobné a převelice složité. s jistými chybami a častým zjednodušením, nebo naopak komplikacemi. někdo se v tom z rozkoší hrabe, někomu se to nelíbí.
zrovna jsem si objednal dalšího drnka (země zaslíbená) na téma příchod čechů do české kotliny a jak by to mohlo být, kdyby … řeknu vám, že se docela těším -))
poučení
Pro mě z toho plyne poučení, že když je u nás někdo jako tvůrce zajímavý, projevuje se to tím, že na něj na internetu spousta lidí nadává a napsala by to líp než on… 🙂
Straky
Tak zkuste Drnka vyfouknout NV.
Straky mají podstatně kvalitnější korektury, než Naše Vojsko, akorát by v tomhle případě musely najmout externistu – specialistu na technické záležitosti a korektorům zvednout pro tenhle případ plat, aby nezdrhli hrůzou. Ještě zajímavější experiment by byl dát dohromady Drnka s Fabianem – kvalitní politika a ještě lepší bojová akce. Jen by to asi zruinovalo rozpočet….
michaeli,
nadává? nikoliv, kritizuje; podstatný rozdíl. většina těch, co tu kritizují, to totiž nedělají ad hominem, ale ad res. a většinou jako platící čtenáři, kteří mají představu, co za své peníze chtějí. tož tak. kritická debata neubírá autorovi na zajímavosti, naopak. pořád si lidi pletou kritiku s něčím neuctivým, pořád si pletou kritika s někým, kdo se chvástá, že to umí líp než autor. tož tak. bez smajlíku.
regisi, se smajlíkem
Už jen za tu poctu, kterou jsi vyslovil o Válce s Goky. Vidím, že znáš způsob, jal si udobřit Velkého Hlučné Vulgárního Boha Flejmů :))
A samozřejmě – jsem rád, že se ti to líbilo. 🙂
Michaeli,
tady mám dojem, že už v kopání za knížku trochu přeháníte. Jak napsal už přede mnou Regis, autorovi tady nikdo nenadává (četl jste zdejší diskuse ke knížkám Martina Moudrého?) a taky si nevzpomínám, že by tu někdo říkal něco o psaní lépe. Pár lidí tady buď ví víc o technice/politice než autor, nebo si to o sobě alespoň myslí, to nedokážu posoudit, ale trumfnout autora tu nikdo nechtěl.
K naší předchozí krátké výměně – píšete, že nechápete mé reakce. Taky píšete, že nikdo neví, jak by to dopadlo, kdybychom se bránili, protože válečná štěstěna je vrtkavá dáma. Obávám se, že berete-li věc takto, tak mou reakci vážně nepochopíte. Ale já zase nechápu, jak někdo v možnost našeho vítězství nad Německem na podzim 1938 může vůbec věřit (čímž jsme si v mých očích kvit 🙂 ) a s tímhle přístupem si prostě s Drnkem nikdy nesedneme. Takový je život.
jwp a tak
jwp: jojo, líbilo, spolu se starými věcmi (stromy, pražský průnik a rox’n’roll) to nejlepší, cos napsal, ó velký 😉
tak jsem si také objednal nový drnkův počin a jsem zvědav. oceňuju jeho autorskou odvahu, i když bych byl radši, kdyby leccos dělal (úplně) jinak, ale pořád nejen že je jeden z mála, ale pořád to je dosti zajímavé.
a kdy bude na FP recenze na žábu a škorpiona? doufám, že ne zase za čtyři roky od vydání 🙂
Země zaslíbená
Tohle Drnkovo dílo chvi (a budu) recenzovat pro XB-1… Jsem zvědavá 😀
oprava
Ehm… chci
čtyři roky po vydání
Proč tak dlouho? Poměr ceny a kvality provedení se na aukru letos ukázal přiměřený. 450,- Kč za tuhle ukázku nakladatelské nekompetence Našeho Vojska bylo moc, 160,- Kč i s poštovným na Aukru bvylo tak akorát.
Na “Žábu a škorpióna” nebudete čekat tak dlouho, máme zrovna jeden kousek v oběhu. Je v tom viditelně míň překlepů (i když mnohem víc, než J.V.jr snese), ale zato přehršel monarchistický propagandy
TRUL
Možná by nebylo od věci umístit Raptora s Rackem do jedné slušně vybavené dílny a nechat je společně kutit. Výsledek by mohl být překvapivý. Faktem je, že v meziválečném období dělal různé pokusy s naváděním střel kde kdo. V SSSR se nakonec dostala do výzbroje torpédovka G-5 s RC ovládáním. Operátor systému řídil loď “na dohled” z hydroplánu MBR-2. Pokusy byly činěny i s RC kluzákovou pumou – šlo o speciální větroň – hydroplán, testovaný nejprve jako pilotovaný “sportovní stroj”….
vojenská technika z poloviny století
Tohle jsou nesmírně zajímavé věci. Připadá mi, že zajímavější a přes veškerý smrtonosný potenciál jaksi pozitivnější a uchopitelnější (v přeneseném slova smyslu :-))než sama politika, která se dá opravdu vykládat různě (nejen dle ideologického přesvědčení).
Žáby v mlíku
Pánové,Jan Drnek napsal, jak sám uvádí, vojensko-historickou mystifikaci. MYSTIFIKACI, tedy nikoli literaturu faktu (á la Miloš Hubáček blahé paměti); nikoli technickou příručku, nikoli politickou analýzu, ale z mého pohledu velmi dobrou knihu o velmi špatné době.
Že autor nemá rád Edvarda Beneše? No tak ho nemá rád. A co? Dle svědectví pamětníků byl E.B. prototypem “druholigového” politika, člověkem, jenž preferoval zákulisní jednání a také mužem, který byl dějinami povýšen na místo výrazně nad své schopnosti.Dá se říci, že vždy, když byl osudem, dějinami či Bohem postaven před zásadní problém, zvolil si morálně nikoli bezchybnou cestu cestu uhnutí a ústupků. Ať se již jednalo o mnichovskou krizi (kdy bez schválení parlamentem nebyl oprávněn “rozdávat” jakékoli území ČSR státu jinému), či o situaci kolem Podkarpatské Rusi nebo o Causu Hácha, kdy osobní Benešova ješitnost převážila nad prostou lidskostí.
Žáby v mlíku jsou de facto Drnkovou prvotinou a jako na takové na ně prosím hleďme. Ano, obsahují mnoho překlepů (což je zcela samozřejmé, když si uvědomíme, že se jedná vlastně o “hrubý text” knihy, který se v nakladatelství Naše Vojsko povaloval snad 2 roky a pak byl bez nějakých podrobnějších korektur vydán) a nevyhnula se ani faktickým chybám (mne coby rodáka ze severní Moravy vždy pobaví bitva u Havířova, o jistých lapsech v technice ani nemluvě 🙂 ), ale ruku na srdce – každý, kdo si tuto knihu přečte, začne detailněji vyhledávat a zjišťovat, JAK a PROČ jak to bylo ve skutečnosti. A za to, myslím si, je vhodné Janu Drnkovi vzdát dík.
různé
Střelec: Mně by zkrátka připadalo nemravné snažit se vyfouknout autora někomu, kdo ho celkem pracně zavedl. Není můj styl to zkoušet. A u Našeho vojska bych automaticky očekával kvalitní odbornou redakci. Sám rážím šedesát let starých zbraní fakt nerozumím.
(Navíc bych se za něj těžko mohl brát, kdybych ho vydával… 🙂 )
Regis: Pořád mám pocit, že jiné národy svá zajímavá díla oslavují, zatímco u nás se do nich kope, aby se zjistilo, co vydrží. Zřejmě ta zakořeněná česká nedůvěra…
autor se občas dopouští chyb a chybiček, nejen technických. Občas se, možná zbytečně, utápí v technických detailech… Alternativa, jak jí nastínil, se nemohla stát… ale měla. A ku.va dobře se to četlo…
To Střelec
No, opravdu jsem pracoval nějakou dobu jako konstruktér v Tesle Karlín, ale to víte, před skoro 40 lety to bylo fakt o něčem jiném než dnes. tehdy nám technika zaostávala za nápady, dnes nám spíš chybí nápady, jak ty ohromné možnosti techniky využít.
Jinak, chtěl bych upozornit, že v žábách češi nezvítězili … spíš měli nehorázné štěstí že v pravý čas zabili hitlera.
ale jak říká tady někdo, moc hezky se to čte … zvláště stářím zmoudřelému ( nebo spíš zblblému) zblblému monarchistovi jako jsem já :–))
Střelcovi: Já nechci přímo říct, že bych nedal na odbornou kritiku, ale ve skutečnosti už jsem si empiricky ověřil, že když se sejdou 4 odborníci, mají na cokoli, co není naprosto stará vesta, 4 různé názory. Pokud tomu tedy člověk sám alespoň trochu rozumí, je nejlepší je vyslechnout a udělat to po svém. Z tohoto hlediska mě odborná kritika podobných děl nechává poněkud chladným.
Ostatně čtu hrozně rád Viktora Suvorova (a věřím mu, sedne mi zatraceně do obrazu toho, co jsem si jako malý četl o druhé světové, výborně vyplňuje bílá místa), a pokud vím, ten je u spousty odborníků zatraceně neoblíben…
suvorov kecá… (alespoň z části, i když pouze bozi a archivy KGB asi vědí z jak velké). Pan Drnek by byl možná rád, kolik už je v diskuzi příspěvků.
Broncovi
Technické záležitosti jsou jednou dané a jejich prznění si všimne každý zájemce o danou problematiku (a těch je zatraceně hodně – sběratelé, modeláři, nejrůznější další hobbysti). Tady je hlavní problém totálně odfláknutá redakční práce. Bohužel to v jen o málo menší míře platí i pro následující díl.
Co se týká slavného Suvorova – polovina jeho textů je čirá sci-fi a pokračování Drnkovy vize se o něj dost výrazně opírá. Realita ji jinde – doporučuji publikace z řady “Frontovaja illustracija” a knihu “23. červen, aneb opravdový den M” od Solonina, ve věci letectva pak titul “Triumf a tragédie” od Dymiče a Šedivého.
to JVJr
…”Bullockovi Hitler a Stalin”! 😉
Strelec
no, milý pane strelče, technika je problém veškeré scifi. myslím že by neobstála asi ani jedna. zkus třeba zkritizovat verna, ten se zrovna dost dobře kritizuje. konec konců, ani ta magie, co vypomáhá při nedostatku správné a potřebné techniky u jiných, není nic moc. tsktéž různé mimoprpstory a nadsvětelné motory, že …
suvorova znám a souhlasím s tebou. je to takový drnek profesionál, konec konců něco jako xemínkový generál šejna (a to už je hodně dávno…), když vyrazil na západ, si taky hodně vymýšlel, aby byl zajímavý, to už tak tihle vojenští zběhové dělají. jenom, a to je hodně důležité, vydávají fikci za skutečnost. což tedy problém je.
ale jak myslíš, zkus s touhle svou tezí vyrazit na nějaký scifi sraz mezi spisovatele. razit novou zásadu že všechny scifi musí být ode dneška pravdivé, bude to jistě novátorským činem.. třeba uspěješ a všechny scifi budou už nadále technicky zcela správně, výhradně na dnešním stavu poznání a dle skutečného průběhu historie..
v tom případě bych je asi přestal číst. a nebyl bych sám. HOWG
nic ve zlém, jen tak kecáme, že.
technika v historické fikci a ve sci-fi
Kdybys Racku dával pozor, zjistil bys, že se k tomu jednoznačně a správně vyjádřil už Raptor.
Žáby v mlíku (a ničeho jiného se moje připomínky ke konkrétním chybám netýkají) jako historická fikce operují s reálnou technikou roku 1938, která v dané době existovala a je dodnes dohledatelná. Technická data této konkrétní techniky jsou daná a neměnná a nelze s nimi svévolně hauzírovat, ani je jinak prznit. Tím se autor, potažmo nakladatel připravil o zákazníky
Následující díly už jsou čirá sci-fi jak politicky, tak technicky a o té lze vést sáhodlouhé diskuse a připustit třeba i létající talíře a Raptorovy slony.
Druhý a patrně hlavní problém je, že Naše Vojsko věnuje profesionální pozornost publikacím z reálné vojenské historie, (dokonale profesionální redakční zpracování výše zmíněného Solonina, včetně upozornění na autorovy chyby v poznámkovém aparátu), zatímco na “civilní” tituly evidentně kašle.
Osobně vidím nejzásadnější otázku v rozhodnutí toho, čím autorův román ve skutečnosti je. Je alegorií? Je čirou fantasií? Je spekulativní politfiction? Je to alternativní historie alternativního světa, nebo alternativní historie našeho reálného světa?
Nemohu si pomoci, ale na mne Žáby působí spíš jako spekulativní rozvíjení alternativní historie našeho reálného světa od dosti blízkého bodu. Pomáhat si v takovou chvíli technoudělátky – rozuměj, tahat králíky z klobouku – považuji také za chybu (nehledě na chyby v reáliích nevysvětlené odlišným PŘEDCHOZÍM vývojem).
Pokud je jeho text míněn jako dobrodružná hra nezřízené fantazie odehrávající se “jakoby ve střední Evropě jakoby roku 1938”, pak nemám problém s fotonovými děly, jež vynalezl doktor Karel Nový v nejtemnější chvilce našich dějin a spasil nás před invazí nacistických hord nemrtvých – či třeba mloků (je jen na šikovnosti autora, zda onen vynález vyzní přirozeně k možnostem světa či opět jako samoúčelný králík z klobouku).
Ale určitě cítíte, že přístup v obou případech vyžaduje odlišné čtení i odlišné psaní.
Pokud autor jednoduše píše: “Mohlo by se reálně stát,”, pak je chyba, vkládá-li tam (dobově) nereálné prvky. I každá hra fantasie má určitá pravidla. Každý svět je má. Kdyby Barbar Conan vytáhl rotační kanón, jenž pro něj vytvořil kovář Logen a pokácel džungli, všichni se tady zasmějeme.
Ten Anonym jsem já.
milý anonyme stando
Hezký názor, naprosto souhlasím. Teď mám v rukou Drnkovu Zemi zaslíbenou – objemné dílo. Ale nevím, připadá mi od prvního pohledu, že je tam převelice mnoho autorovy vlastní ideologie: “já jsem stoprocentně přesvědčený, že……. , a tak to prostě je”.
no, už jsem chtěl toho nechat
ale tedy naposled. nějak v tom obrovském rozsahu technických a historických podrobností jsem opravdu nezaznamenal nějaké vážnější nepřesnosti. jistě, pár překlepů. což jest tedy opravdu zločin. zejména u drnka.
jediné co lze nějak reálně vytknout, je to, že u drnka jedné straně se neobyčejně daří, druhá naopak většinou vše zpacká. to je opravdu nereálné. asi tak jako u všech spekulací. zločinem ovšem je, že v jedné větě drnek napsal ” mohlo se to stát”. souhlasím, že nemohlo. ale dobře se to čte, ne?
jinak k termínu vojenská fantasie, ten termín znám z doby mé vojenské služby, útvarová knihovna překypovala různými výtvory zejména sovětských autorů na toto téma a ty knihy se tak prostě označovaly. z nedostatku jiné zábavy jsem to i masochisticky četl.
jo, Zemi zaslíbenou jsem přelouskal, ale chce to důkladnější studium. jsoun tam části silnější, části slabší, možná při druhém čtení zase změním názor na opačný. jo a ten monarchismus, no jo, to víte. možná na tom něco je. nebo ne?
to racek
Osobně v monarchismu vidím cosi jako přiznání si vlastní malosti a bezvýznamnosti v systému zastupitelské demokracie a přenesení odpovědnosti za neschopnost prosadit svou vůli (či naopak za spolupodíl na vůli prosazené, když je ten spolupodíl v zásadě z obecného pohledu marginální, ale z pohledu osobního zásadní) na autoritu vyšší, než jsem já. Nic jiného. Což prosím nebrat jako hodnotící soud. Možná bychom si ušetřili hanebná divadla ve Vladislavském sále, na druhou stranu mě nenapadá nic, čím by bylo takové znovuzavedení monarchie přínosem reálným.
To Standa
Monarchie je sice ustupující, ale přece jen pořád dost významný způsob řízení společnosti. někdy má i moderní formy, jako třeba presidentské systémy nebo čínský či ruský model. znovuzavedení u nás nebo kdekoliv (zatím jediný pokus byl učiněn ve španělsku..) už je dnes nereálné. a asi by to bylo i dost nešťastné řešení, společnost je jiná, nepřijala by to a pro osvícené monarchy chybí jaksi schpní kandidáti. tedy, kandidáti nechybí, jen schopní nejsou.
je to asi tak stejná fantasie jako drnkovo vítězství nad německem. nereálné, ale hezky se o tom rozjímá.
mimochodem, o uloze davu v demokracii si myslím svoje. a my všichni jsme jen dav, nic jiného. manipulují s námi různé skupiny, pudy, vlastní zájmy atd. zajímavé, o tom ten drnek taky je. zejména v jeho poslední práci to leze na povrch, i když nahlas to neřekne.. tedy, komu to vše prospívá … odpověd by mel každý hledat sám.
to racek
Jen pro upřesnění – hovořím o úhlu pohledu občana země s téměř stoletou republikánskou historií. Jasně, ta monarchistická byla delší, ale přeci jen…
Španělsko – tam to bylo dáno historií. Nebylo nakonec znovunastolení monarchie cestou k nekrvavé a tlusté čáře za Frankem? Jednoduše – předal moc třetí straně nezúčastněné na předchozím konfliktu, tedy novému králi.
Ještě mě napadají jiné příklady znovuzavedení monarchií – totiž Anglie po Cromwellovi, či naše stará dobrá Francie (Napoleon, Napoleon III.). A co takhle takové Maďarsko regenta Horthyho, když už máme být blíže Mnichovu?
Nakonec mé oblíbené z dopisů Klemense Metternicha: „Nic si nezaslouží větší opovržení, než republika. (…) Ti nejsilnější se chtějí prosadit na úkor sobě rovných – a odtud to sobectví, nízká zášť a ubohé intriky!“ Do velké míry s tím souhlasit lze, až na několik skutečností ověřených praxí: absolutistický monarcha nikdy nemusí být uvědomělý, schopný, nadřazující zájmy země zájmům vlastním. Monarcha svázaný demokratickou konstitucí je pak v zásadě jen nákladnější variantou prezidenta s (alespoň v Evropě) většinou i menší mírou politické suverenity.
Nejde o monarchii x republiku (tedy státní zřízení), jde o formu uplatnění moci – demokracie, despotismus, diktátorský režim. Je to stejné jako s dnes tak “trendy” tvrzením, že kapitalismus=demokracie (naprosto neplatí, neboť demokracie byla jen předpoklad k upevnění kapitalismu, dokud mu stály v cestě výsady feudální), tedy zaměňování pojmu politického světa se světem hospodářským. Abych ale neodbíhal – prostě monarchie nás před námi samotnými neochrání. A despotismus nás nemusí ochránit před despotou a všemi, kdo se chtějí prosadit “na úkor sobě rovným” do jeho přízně. Takovými Jagody, například… No, nechejme toho mudrování “co kdyby”… 😉
Znovuzavedení monarchie u nás brání ještě jedna drobnost – totiž legitimita takového monarchy, jež se v zemi bezvěrců může sotva opírat o “Boží vůli”, zvláště když nemůže poskytnout ani svou družinu, jíž nás bude chránit, zatímco my jej budeme živit. 😉
to: standa
vždyť já se nehádám. jenom takové malé pripomenutí … právě+ ve scifi či fabtasy z budoucnosti je monarchie většinový způsob vlády. a proč asi? no, nemyslím si, že to autoři dělají jen proto, že by htěli dělat vše naopak …
mimochodem, u románů a,c,clarka je budoucnost založená na jakési demokracii, kdy podnikatelé jsou šlechetní tím víc, čím jsou bohatší … což tedy, no … a vůbec, už jsme drnka prodrbali dost. dnes začnu podruhé číst zemi zaslíbenou. moc podrobné na rychlé přečtení, moc faktů a východisek. a nejzajímavější je hledat bod zvratu …
2 Racek:
Jestli to není tím, že se literárně fakt mnohem líp pracuje s monarchistickým uspořádáním či nějakou formou elitářské vlády či diktatury než s klasickou parlamentní demokracií… 🙂
to racek, Elinor
Rád upozornil, že se v mnoha žánrových knihách vyskytuje společnost korporátní, kde je politická vůle lidu či jedince či společenské vrstvy nahrazena vůlí ekonomickou (a tedy politickou) obchodních společností (a to ani ne ve smyslu prodloužené ruky nějakého konkrétního majitele, jako spíš z podstaty mechanismu fungování) – právnická osoba má větší ekonomickou sílu a tedy i politickou váhu, než masa osob fyzických. Nedělá mi to radost, ale obávám se, že je to výrazně pravděpodobnější směr než nějaká jednoduchá monarchie.
A dál už jen pár teoretických úvah, přes použití pojmů jako “třída” v něm nehledejte vazbu na jakoukoliv známou ideologii 😉
Myslím, že to časté autorské užití despocií má víc rovin – ono je všeobecné demokratické republikánské zřízení víceméně historickou “anomálií” vzešlou z touhy silné střední vrstvy uplatnit svou politickou moc a právo řídit svou existenci – tedy uplatňovat občanskou společnost v praxi. Nikdo z té silné střední třídy není hegemonem, aby mohl uplatňovat vůli vyloženě svoji – není dost silný na to, aby “převálcoval” společnou vůli ostatních. A tato relativní “slabost” a neschopnost prosadit se individuálně vůči kolektivní vůli (povědomí, touze) musí platit i pro představitele ekonomických elit ať už vůči té početné střední třídě jako celku, tak vůči ostatním “elitářům”. Takže – ano, vidím jako přirozené, pokud se děj odehrává v nějaké formě despocie, či demokracie vyhrazené pouze pro úzkou elitu ve smyslu úzké skupiny víceméně vyrovnaných osob s rozhodujícím ekonomickým vlivem.
Druhá rovina je spíš kulturněhistorická – drtivá masa této žánrové literatury vzniká dnes v prostředí oné společenské “anomálie” (a fakt si tam dovolím přiřadit i Británii, jejíž monarchismus je reálně dosti formální – vlastně vytváří prakticky jen vazby na země kdysi podřízené, emočně supluje ztracenou moc a představuje tradici bez faktické politické síly), pro níž je exotikou právě ono do větší či menší míry despotické zřízení. A sci-fi je zajímavé právě tou exotikou.
No a pak jsou tu asi opravdu i ty literární důvody. Je určitě vždy snazší pro autora i čtenáře představit politické dění, politickou vůli a moc personifikovanou na nějakou konkrétní osobu, či rodovou linii – jak vystihnout nějakou “politickou vůli občanské společnosti” natolik, aby vyznívala dostatečně věrohodně a zároveň obsahovala silný dramatický prvek? To už chce fakt zručného autora, protože takové všeobecně demokratické republikánské společnosti chybí, není-li v přímém ohrožení, silný jednotící prvek, étos, idea. Je jenom sbírkou bezpočtu banálních drobných zájmů. A je-li v přímém ohrožení, jen výjimečně je schopná reagovat pružně a efektivně – z podstaty svého fungování.
Teď mě napadá, že vlastně i USA vznikly jako “politický program” místní elity, do všeobecné demokracie (přes četná prohlášení či ústavu) měla dosti daleko (viz. výběrové volební právo, různá síla hlasů, černoši, indiáni…).
Hm, tak měnapadá, že je vše dost často založeno jen na definici pojmu “lid” či “občan”, pro něž jsou práva uplatněná. Žiji-li v zemi, kde každý “člověk” má právo volit, být zvolen a teoreticky má dokonce šanci, aby zvolen byl, a přesto je “člověk” vlastně jenom “muž” a to navíc jen muž s určitým původem a majetkem a drtivá většina ostatních humanoidů dělá jen stafáž, či jsou dokonce PODlidé, nikoliv jen NElidé, ano, pak mohu směle říkat, že žiji ve všeobecné demokracii podle dnešního chápání i ;-).
2 Standa:
Pod analýzu se podepisuji, líp bych to nevyjádřila, i kdybych měla náladu a čas psát vlastní úvahu, proč tomu takto je.
To Standa
hezké :-)) nicméně, současné vůdčí společnosti už témě úplně přestávají vykazovat demokratzické rysy, tedy zůstávají pouze v takovété formě velmi hlučné, nicméně nepříliš významné. ovce vedené jednou za 4 – 5 let na porážku k volbám. ten typ společnosti korporátní začíná totiž sice velmi potichu, ale zato naprosto rozhodujícím způsobem, převažovat. příkladem budiž … no, podívejme se kolem. no a ty slavné střední vrstvy, kterými se každý rád ohání, by skutečně měly být základem. ale nejsou. rozhodující jsou skupiny spojené na rasovém či jiném společném principu, často vznikající ad hoc kvůli danému cíli.jen to dělají potichu.
ta definice demokracie je jistě správná, avšak ještě ve dvacátých letech minulého století neměla řada zemí, považovaných i tehdy za vzory demokracie, např. volební právo pro ženy. no a o rasové segregaci a diskriminaci v USA v padesátých letech víme všichni. v tom nám komouši nelhali. jistě, pokud člověk tam žil, s nimi, jistě znal své pappenheimské. já je i chápu, představ si. jsem totiž taky tak trochu rasista, jako každý z nás. i když někteří si to nepřiznají. a co říci na problém etnika, jehož hlasy jsou obecně na prodej, jako třeba … atd.
no nic, i o tom píše drnek.
jinak tvoje příspěvky velmi pěkné, líbí se mi to.