Poté, co se na trhu objevila stavebnice Revell s označením „Magnaguard fighter“, vrtalo mi chvíli hlavou, jak ji využít. Oficiální označení stroje je Porax P-38 a vyráběla jej firma Buuper Torsckil Abbey Devices, vyzbrojující Sidiousovy separatisty. Stroj designově inspirovaný zcela pozemskou druhoválečnou stíhačkou P-38 Lightning, kterou výrobce získal díky časoprostorové anomálii v „Ďáblově moři“, se zapsal do historie Clone Wars.
 |
 |
 |
 |
 |
Nejznámějším uživatelem byla garda generála Grievouse, po jeho likvidaci skončily ukořistěné stroje ve výprodeji. Stíhače byly relativně obratné, měly hyperdrajv i silnou výzbroj, takže šly dobře na odbyt. Několik kusů nakonec potkal stejný osud jako starorepublikové LAAT/i a prostřednictvím Sargů se dostaly „domů“, přesněji řečeno k Wirzigově České flotile, kde posloužily jako výborný základ pro další vývoj. Původní P-38 se patrně účastnily známého incidentu s Američany, kde prokázaly nejen řadu kvalit, ale i jistých nedostatků.
Novoboleslavské loděnice na bázi P-38 vyvinuly celou řadu lehkých stíhačů pro vnitrosystémovou i planetární obranu a poslední verze, známá jako L-209 Sokol, byla uzpůsobená pro boje jak ve vesmíru, tak i v atmosféře planet. Pro zlepšení ovladatelnosti v atmosféře byl stroj doplněn o pomocné řídící plochy – svislé pod motorovými nosníky a kosočtverečné mezi nimi. Ve zlomech ocasních ploch byla umístěna pouzdra s elektronikou, výrazně vylepšující ochranu zadní a spodní polosféry, stávající laserová a blasterová výzbroj byla doplněna o závěsníky na klasické rakety. Kamufláž se lišila podle místa nasazení. Pro svůj model jsem si vybral stroj „Červená 04“, dislokovaný na jednom z detašovaných letišť Masarykovy základny na Marsu, kde sídlilo velení Flotily.
Při stavbě jako základ posloužil Easykit firmy Revell, doplněný o ocasní plochy vyřezané z 1mm silné polystyrénové desky, a řada zbytků z výzbrojní sady pro US letectvo od Hasegawy (pouzdra s elektronikou, ploutve a rakety).
Vlastní stavbu jsem zahájil slepením podsestav interiéru a jejich barevnou úpravou (sedadlo zelené, interiér v „na kov“ okopané černošedé). Dále jsem natřel různými kovovými odstíny drobné detaily exteriéru a zaslepil otvor pro stojánek ve spodní polovině stroje. Sestavil jsem palubní zbraně – přesněji čela zbraňových nosníků. Přední části zbraňových nosníků se skládají každý ze čtyř dílů (půlené hroty laserových děl a opláštění), jejich spoje bylo nutno přetmelit a přebrousit. Lasery dostaly nejprve chromový nátěr a pak byly přetřeny transparentním červeným lakem, který ale nechtěl na „chromu“ držet. Podle návodu jsem vestavěl interiér kabiny do spodní poloviny stíhače, osadil přední části zbraňových nosníků, hroty křídelních vřeten a nalepil horní polovinu stroje. Připravil jsem si „ploutve“ z výzbrojního setu, slepil a začistil pouzdra elektroniky a z desky vyřezal a vybrousil ocasní plochy. Ty jsem nalepil mezi vnitřní motorové gondoly a do jejich „zlomů“ vlepil předem připravené sestavy pouzder s elektronikou. Spodní část ocasních ploch směřuje dopředu, horní dozadu. Jiné varianty stroje mohou mít uspořádání odlišné….
Pod přední část zbraňových nosníků jsem vlepil připravené ploutve a věnoval se kompletaci kabiny. Překryt a přístrojový blok jsou se zbytkem stroje spojeny pomocí výsuvných ok a příčného čepu – je tedy nutno srovnat šest různých děr a pak jimi ve správné pozici protáhnout čep. Je to poněkud nervy drásající operace, ale po úspěšném propojení si překryt kabiny pěkně sedne na své místo…
Po náležitém proschnutí přichází na řadu kamufláž. Stroj „Červená 04“ patří k detašmánu kdesi v pustinách Marsu a je primárně určen k planetární obraně s možností přesunu hyperprostorem. Spodní plochy proto nesou černomodré zbarvení, horní pak speciální marsovskou kamufláž, složenou z polí a skvrn několika odstínů rezavé a pískové barvy, doplněnou skvrnami a linkami černomodré a fialové barvy. Použity byly odstíny barev Agama „desert pink“, tmavá mořská modrá a směs německé žlutozelené s práškovými pigmenty: bílá, rez, světlá rez a prach. Některé linky pak tvoří prastará barva Modelud – fialová (na německé prvoválečné stroje). Odřeniny jsou vytvořeny patinátorem od Gunze. Vrcholem díla bylo malování flotilních lvů (ano – ty obludky by měli být lvi) na vnější stranu zbraňovývh nosníků zlatou Agamou.
Po zaschnutí nátěru jsem dolepil drobné díly – potrubí a výfuky, nalakoval lesklý podklad a nanesl na něj obtisky (vlajky a čísla, co dům dal). Po zaschnutí jsem obtisky přelakoval, opravil odřeniny a stroj náležitě ušpinil – nejprve směsí laku s pigmenty prach, bílá, světlá rez a písek, kterému jsem trochu „pomohl“ následným stěrem papírovým kapesníkem. Pak jsem připravil směs „marťanský prach“ z pigmentů: světlá rez, bílá a špetky pískové, kterou jsem do celého povrchu natupoval štětcem na sucho a opět lehce přetřel papírovým kapesníkem (tentokrát vlhkým). Nakonec jsem na konce „křídel“ a pod přilehlá zbraňová vřetena nalepil rakety, natřené na bílo. Stroj z marsovské pouště byl hotov…
Variací na dané téma je mnoho – lze experimentovat s ocasními plochami, výzbrojí i kamuflážemi. Sokoly i jejich předchůdci a následníci sloužili na Zemi, Měsíci, Marsu, na asteroidech i na palubách větších lodí, k dispozici je tudíž nepřeberné množství variant pro modelářské využití. Pro soutěže lze vylepšovat nejen interiér, ale i exteriér strojů, je zde i plocha pro „nose art“. Pro sběratele je zde tedy velmi zajímavý objekt, který se ve vitríně hned tak neztratí.
Michael Střelec Pešťák (redaktor)
Strelec.M.P@seznam.cz
