Modely pro scifisty #53: Kurýr České flotily

Dnes se seznámíme s kurýrní lodí typu RK-1, díky specifickému tvaru přezdívanou uživateli „lupen“. Byla to jedna z prvních vlastních konstrukcí Flotily po nákupu mimozemských technologií. Původně mělo jít o rychlé průzkumné plavidlo, ale objem a energetická náročnost potřebného vybavení se výrazně podepsaly na letových vlastnostech i komfortu obsluhy, takže stroje byly v sérii vyráběny jako kurýrní. Využívaly se jak ke spojení lodí s povrchem těles, tak pro styk lodí a vesmírných instalací mezi sebou. Jejich konstrukce umožňovala pohyb uvnitř planetárních soustav a vnější tvary byly uzpůsobeny pro pohyb v atmosféře.

Loď RK-1 v sobě spojovala několik inspiračních zdrojů a konstrukčních škol. Vzhledem k původně zamýšlenému účelu byl její profil limitován stealth technologiemi a antigravitačním pohonem, design vycházel z prastaré stíhačky bratří Hortenů a snad i z UFO, které mělo kdysi ztroskotat u Roswellu v Novém Mexiku. Výsledkem bylo něco mezi rejnokem a listem, na prapůvodního Hortena upomínalo „žihadlo“ na konci trupu (obsahovalo trysku vesmírného pohonu) a aerodynamická čistota stroje. Kabina splývající s trupem mohla pojmout šest osob včetně pilota, elektronická výstroj ve flotilních strojích umožňovala i celou řadu dalších využití.

RK-1 se též vyráběly ve verzi RK-1C pro civilní sektor, které z pásu sjížděly jen se základním letovým vybavením a interiéry i povrchovou úpravu dokončovaly soukromé designérské firmy podle přání konkrétních zákazníků.

Kurýrní lodě Flotily nosily nejrůznější kamufláže – předpisy (Kamo.1.1.) uváděly dva základní typy kamufláží, které se dále členily podle přidělení konkrétního stroje.
Prvním typem byly kamufláže planetární. Jejich specifikace byla dána jednak přidělením lodě na základny na konkrétních vesmírných tělesech a druhak účelem použití. Účel použití byl taxativně dán konstrukcí a úkoly plavidla – tedy pro použití na povrchu/v atmos­féře, a nebo pro použití ve vesmíru. První podkategorie měla spodní plochy laděné dle místní atmosféry, lodě létající do vesmíru pak černomodré či černé. Horní plochy byly natřeny kamuflážními odstíny v barvách daného tělesa, lodě opouštějící vesmírná tělesa pak nesly základní místní schéma, doplněné o černé či černomodré skvrny.
Druhým typem byly kamufláže vesmírné. Zde mohly být lodě v černé či černomodré barvě, nebo v barvě matného kovu.
Příslušnost lodi k Flotile hlásaly výsostné znaky – čs. vlajka nebo trikolora a zlatý dvouocasý lev v tmavomodrém poli.

Příkladem planetární kamufláže je známý nátěr LAATi se světle šedým spodkem a nepravidelnými skvrnami zelené, okrové a hnědé na horních a bočních plochách, na Měsíci by šlo o kombinaci šedých odstínů s ostře lemovanými černošedými skvrnami na horních plochách a černomodrým či černým spodkem, na Marsu by převládala rezavá, šedočervená a hnědá.

Náš kurýr nese vesmírnou obměnu pozemské kamufláže. Antigravitační pohon na spodních plochách je přirozeně tmavě modrý, horní plochy kryjí nepravidelné plochy hnědé, zelené a černomodré barvy. Červeně lemovaná bílá trojka je taktickým označením stroje, který byl přidělen k pozemské centrále Flotily a většinou pendloval na trase Země – Měsíc.

Stavebnici kurýra RK-1 nabízí firma Testors pod názvem Roswell UFO, poslední edice byla koncen 90 let k výročí „Roswellského incitentu“ – údajnému ztroskotání létajícího talíře u Roswellu v Novém Mexiku.

Stavebnice je z měkkého šedého plastu a několika průhledných dílů, většina detailů interiéru je ve formě obtisků. Nejprve nabarvíme vnitřní díly – návod uvádí kov, ale fantazii tvůrce se meze nekladou (osobně jsem udělal „gumovou“ podlahu, černý podklad přístrojů a sedačky v kombinaci kov – kůže, stěny jsou šedé, senzorová sekce v přídi mám v kombinaci černá – hliník). Doporučuji upravit polohu a rozmístění sedaček v interiéru – jejich ne zrovna ideální poloha je sice dána prolisy, ale odbrousit je a usadit sedačky jinak je dost jednoduché. Po natření naneseme do interiéru obtisky – tedy pokud to uznáme za vhodné, skrz tónované sklo krytu není do interiéru skoro vidět a luxusní obtisková sada se dá lépe využít jinde. Vlepíme palubní desku, sedačky a jakýsi prvek pohonu, na vnitřek krytu zalepíme kapkovité výstupky a nespecifikovanou plastovou krabici. Vanu interiéru vlepíme do spodního dílu „lupenu“ a přes ni nalepíme horní část stroje. Zkompletujeme a instalujeme směrové plochy, spoje přetmelíme a přebrousíme (jejich díly moc nesedí). Zalepíme průhledná čidla do přídě a přilepíme kryt senzorové sekce. Nakonec nalepíme kryt kabiny. U mé stavebnice byl znatelně širší než výřez v trupu, takže bylo nutno spoje tmelit a brousit.

Povrchovou úpravu tvoří nátěr klasickými syntetickými emaily Revell (transparentní modrý lak, zlatá) a Agama (čs. zelená, čs. hnědá, americká tmavá mořská modrá/černomodrý odstín). Spodek pokrývá černomodrá, po vyschnutí překrytá modrým lakem, horní plochy kryje tříbarevná kamufláž, doplněná na směrových ploutvích zlatými lvy. Vše je přelakováno lesklým akrylátovým lakem Agama a po nanesení obtisků (čs. výsostné znaky jsou z vlastních zdrojů – zbytků) a jejich zalakování jsou horní plochy dále upraveny matným lakem téhož výrobce. Povrch je navíc lehce zašpiněn a opotřeben patinovacími fixy Gundammarker.

Stroj je samozřejmě možné postavit čistě podle návodu (i s ufony), ve věci povrchové úpravy a modifikací záleží jen na staviteli. Vzhledově jde o zcela unikátní kousek vysoce elegantních tvarů, stavba přímo „z krabičky“ je na tři večery, přičemž vlastní lepení bez tmelení a broušení je otázkou maximálně dvou hodin – zbytek času zabere povětšinou schnutí barev. Model se dá lepit klasickým lepidlem na plastikové modely a zvládne ho i úplný začátečník. Největší vadou je cena, která se momentálně pohybuje kolem 700,– Kč, po ní následuje poněkud horší sehnatelnost – někteří prodejci jsou ale schopni stroj sehnat na objednávku.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz