Tigana – Kay Guy Gavriel

Některé příběhy prostě projdou bez povšimnutí, jiné pobaví a ještě jiné poučí a donutí k zamyšlení. Ale pouze pár jich zlomí srdce. K takovým příběhům patří ty, které vypráví Kanaďan Gavriel Guy Kay. Tigana je přitom nejen prvním románem, který mu v České republice vyšel (stalo se tak v roce 1999), ale také první z knih, kterými si prorazil vlastní cestu žánrem fantasy.

Poznávacím znakem románu, stejně jako těch, které následovaly (např. Lvi z Al-Rassanu), je inspirace konkrétní zemí a historickou epochou. Inspirace, která se neodráží pouze v parafrázi politické situace, v popisovaném společenském zřízení či architektuře, ale také v rytmu jednotlivých příběhů, které se pyšně hlásí k poezii, hudbě i víře jednotlivých pozemských států. Dochází tak ke koncentraci specifické kultury na tragických osudech lidí, jejichž touhy a sny jsou rozdrceny historií, okolnostmi či povinností.

Kay totiž nevypráví o souboji abstraktního Dobra s neméně abstraktním Zlem, ale o lidech, kteří dobro a zlo konají, vedeni žádostivostí po moci, temnými vášněmi, ale stejně tak i ušlechtilou snahou napravit dávná příkoří, naplnit svou lásku či prostě dostát cti a vykonat to, co je třeba. Nakonec však, i ve vítězství, zůstávají s nesmazatelným žalem, nuceni vyrovnat se nejen s krutým osudem, ale hlavně s otázkami. Kdo byl vlastně nepřítel? Nebyla cena příliš vysoká? A jsme pořád stejně čistí, jako na počátku cesty?

Tigana byla prvním Kayovým pokusem na tomto poli. Pokusem, který ještě není dokonalý a hledá pomoc i v klasičtějších schématech a motivech, ale přesto je plný originality a síly. Zdaleka nejvíc (debutovou Fionavarskou tapisérii nepočítaje) se zde setkáme s magií, dokonce v několika podobách, s nadpřirozenými, byť spíše symbolickými bytostmi (riselka, jejíž zjevení je osudovým znamením) a dokonce i se stranou, kterou bychom mohli bez větších potíží označit za zápornou (ovšem v románové konstelaci podobné rozlišení ztrácí do značné míry smysl).

Ale veškeré fantastické motivy, všechny velkolepé scenérie, které Kay maluje, spletité zákruty děje – to vše pouze zdůrazňuje nevyhnutelnost tragického konce, starou pravdu, že za své činy nakonec zaplatíme všichni, bez ohledu na motivaci a to, zda jsme použili magii či od přírody dané schopnosti.

Kayův svět je plný umění, které se odvolává na romantické ideály spravedlnosti a lásky, která hory přenáší a i smrt přemáhá. Jenže hrdinové bez výjimky dospívají k poznání, že realita je jiná, plná mučených a zabíjení nevinných. Pro výstrahu nebo z žalu. A činů, které nelze odpustit, které nelze zapomenout. V takovém světě je romantika pouhým snem, který sice lze žít, ale pouze krátce a probuzení je doslova smrtelné. Je příznačné, že (alespoň soudě dle ohlasů mezi fanoušky-umělci) je nejvýraznější linkou knihy láska Brandina Ygrathského a Dianory (viz např. skvělá skladba Martina Springetta).

On je pro některé tyranem, člověkem, který zotročil polovinu poloostrova a takřka vyvraždil Tiganu, jako pomstu za smrt svého syna v bitvě z rukou jejího knížete, aby následně upnul svou magickou moc na pokus vymazat jméno této kdysi stokrát požehnané, nyní tisíckrát prokleté země z lidské paměti. Ona je jednou z jeho milenek, bojující s láskou k muži, kterého si přísahala zničit – protože sama z Tigany pochází. Ovšem chvíle, kdy se jejich láska může zdánlivě naplnit, je zároveň začátkem konce. Protože nepravděpodobný plán hrstky tiganských, roztroušených po celém poloostrově, konečně přináší ovoce, kterým je zničující válka mezi Brandinem a jeho rivalem Albericem (jehož invaze na Dlaň stála na počátku všech událostí). A jak se naplňují sny bezpočtu utlačovaných, osamocené lidské osudy, láskou požehnané a prokleté zároveň, jsou zničeny. Snad se setkají někde v lepším světě, v němž není těžké rozpoznat Fionavaru, která se určitým způsobem, jako ideál a Ráj, objevuje ve většině Kayových knih.

Odvěký konflikt zájmů jednotlivce a celku je však pouze jedním z témat románu. Dalším je paměť. Hrdinové, kteří ztratili svou zemi a nemohou nikdy slyšet její jméno z úst cizinců, trpí nezhojitelnou ranou v duši. Jsou věčnými vyhnanci, na něž si nikdo nevzpomene. Ztratili nejen svobodu, ale i mnohem víc. Vlastní budoucnost, protože ta není bez minulosti možná. A minulost je definována právě pamětí. Vymazání jména země je mnohem krutější trest než smrt. Ne nadarmo si pro tento příběh Kay zvolil prostředí inspirované renesanční Itálií, zemí rozdrobenou do desítek zemiček a měst, které se však všechny vyznačovaly nezměrnou láskou k domovině.

Mimochodem, Kay si svůj vzor prostudoval opravdu důkladně. A nespoléhal se pouze na umělecké spodobnění Itálie či popularizační práce. Naopak využil i odborné literatury a osobní zkušenosti. Dokladem toho druhého budiž fakt, že část Tigany vznikla v Toskánsku, toho prvého pak drobná autorova zmínka o jistém Carlo Ginzburgovi a jeho knize Benandanti (zde jako Noční bitvy) – ta mimochodem vyšla i v českém překladu a to až po vydání Tigany. Jedná se o poměrně důležitou vědeckou práci o venkovských kultech v Itálii, konkrétně pak o lidech narozených tzv. v košilce. Kay její téma umně zakomponoval do svého románu a mně osobně tato skutečnost po několika letech velice usnadnila studium středověkých dějin, když jsem bez znalosti původního textu byl schopen vysvětlit podstatu benandantů, včetně způsobů, jakým svou víru naplňovali. Pokud vám bude někdy někdo tvrdit, že fantasy je hloupá literatura bez jakékoliv intelektuální hodnoty, klidně ho odkažte právě na tento příklad.

S čímž ovšem souvisí smutná skutečnost, že v době svého vydání se u nás Tigana nesetkala příliš velkým ohlasem. Nejenže se jedná o na tehdejší poměry náročnější text, založený mnohem víc na emocích a atmosféře než akčním ději, ale i obálka slibovala spíše „klasickou“ fantasy krmného typu plnou bojů, šílených čarodějů a neporazitelných bojovníků.

Dnes už snad má Kay jinou pozici, přesto neuškodí vzpomenout si na knihu, kterou se k nám uvedl. Třeba jednou vyjde znovu a tentokrát se jí dostane pozornosti, kterou si ona i její autor po právu zaslouží. Protože její příběh stále, i po několikerém čtení, láme srdce a jitří duši.

VERDIKT: Román, který sice nepředvádí Kayův styl v jeho dokonalé podobě, ale slouží jako perfektní představení autora a příslib do budoucna, a který i po letech od svého vydání patří k nejlepším fantasy románům, jež jsou českému čtenáři dostupné.

Gavriel Guy KAY, Tigana, př. Jiří Lexa, Talpress, Praha 1999.

PS: knihy Carlo Ginzburga jsem si nakonec přečetl (ne jednu a ne jednou) a přiznávám, že i když mám historickou literaturu rád, důvodem byl právě Kay. Stálo to za to. Pokud byste měli zájem: GINZBURG, Carlo. Benandanti : Čarodějnictví a venkovské kulty v 16. a 17. století. Praha : Argo, 2002. 228 s.

• Autor: Guy Gavriel Kay
• Překlad: Jiří Lexa
• Formát: paperback
• Počet stran: 688
• Cena: 250 Kč
• Nakladatel: Talpress, 1999

Boris Hokr (zástupce šéfredaktora)

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz