V naší malé krajině je rozběhnuto několik významných komiksových sérií. Některé se objevují s odstupem času, až poté, co se začlenily do zlatého fondu komiksové kultury. Ale objevují se i podstatně mladší ročníky, jež stihly oslnit zástupy nejenom komiksových čtenářů. Takou signifikantní komiksovou řadou je právě 100 nábojů, z něhož vychází u nás již třetí svazek. Autorskému tandemu Azzarello (Jonny Double, Batman/Deathblow, Gangland) a Risso (Borderline, Boy Vampire, Video Noire) se podařilo vytvořit fenomenální komiksovou sérii získávající nejenom nové fanoušky, ale i různá ocenění. A v trendu vysokého standardu pokračuje i Hlas krve.

Narativní kontinualita stojí v prvních sešitech výrazně v pozadí, to znamená co sešit, to autonomní příběh. Přirozeně, intertextualita mezi jednotlivými příběhy funguje stejně jako v Sin City. Vzhledem k tomu, že se nacházíme na samém počátku masivního příběhu, můžete oželet předcházející svazky, ačkoliv při dalších částech vám budou chybět střípky do konspirační skládanky. Kdo ale doposud neslyšel o 100 nábojích a Hlas krve bude jeho prvním setkáním s touto sérií, stoprocentně se vrátí k prvním dvěma dílům – Prvnímu výstřelu, poslední šanci a Záblesku druhé šance. Ale to teď není podstatné. Co je podstatné, ba dokonce esenciální, je to, že v tomhle 124stranovém svazku objevíte moderní vzkříšení noir tradice. Hodnotu projektu 100 nábojů zvyšuje fakt, že jen málokdy si tak dokonale sednou scénárista s kreslířem, kdy je těžké identifikovat, jestli kresba doprovází scénář, nebo scénář kresbu.

Fabule představuje na první pohled ohrané téma dítěte, z něhož vyroste individualita pohybující se na hraně zákona, spíše v periferii společnosti, právě díky nezájmu otce. Hledání chybějící otcovské figury v životě, jež by sloužila jako etalon správného života, není lehké. O to méně, když žijete v zaplivaném ghettu. A to je i případ Loopa, protagonisty třetího spisu o enigmatickém agentu Gravesi, mysteriózním kufříku s nevystopova­telnými náboji a konspiraci, která začíná získávat viditelnější kontury. Loop začne čelit nepřízni osudu se záhadným kufříkem v jedné ruce a adresou svého biologického táty v druhé. Zabít, nebo dát druhou šanci?

Loopův život se začne skládat ze série dvojic antagonistických otázek, na které stačí jediná špatná odpověď a dopady budou nedozírné. Aneb tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Pravý naturel otcova zaměstnání dovede synka do podsvětí, kterému nakonec přísahá i vendetu.

Azzarello míchá ověřené přístupy a známé motivace, aby si vytvořil vlastní osobitá individua, se kterými pak hraje tuhle gigantickou konspirační partičku. Známé i méně známé motivy prezentované v duchu tradice noir a hard boiled gangsterky vhání čerstvý vítr do místnosti, která je ještě cítit po Sin City. Inspirace Millerovskou ságou se nedá popřít, stejně tak jako jsou některé motivy transponovány i z jiných médií (motiv záhadné osoby vzbuzující iluzi všemohoucnosti).

Stejně jako celá série představuje kaleidoskop různých aspektů, i tenhle exkurz do unikátního univerza Azzarella-Rissa v sobě kombinuje parciální částice různých žánrů a subžánrů. Hybridní povaha umožňuje čtenářům různé způsoby interpretace či uchopení. 100 NÁBOJŮ můžete číst jako příběh dospívajícího kluka (tzv. coming-of-age story), gangsterku s ušpiněným morálním kodexem à la Sin City, ale i jako temný konspirační grafický román na pokračování (vnucovalo by se přirovnání k Morrisonovu opusu magnum, The Invisibles, ale 100 nábojů jsou v tomto ohledu až příliš normální a střízliví).

Ostrá linka argentinského kreslíře Eduarda Rissa dominuje vizuálnosti komiksu. Ta ve spojení s černým podkladem a absencí barevného stínovaní dotváří unikátní výtvarnou poetiku celého projektu. Jak již bylo zmíněno, po scénáristické i výtvarné stránce se tvůrci nechali inspirovat filmem noir. Risso většinou používá výhradně černý podklad, jak vně vinět, tak i jako výplň škarpy. Figurální kresba se světlým koloringem bez dodatečného stínování na stránkách lépe vyniká, ba co víc, sehrává i významovou roli. Kreslíř si nejvíc vyhrál se scénami odehrávajícími se ve tmě, kde vyniká jeho cit pro hrátky se světlem, které neomezuje ani barevný koloring (i když je pravda, že při těchto pasážích lze vypozorovat spíše trend monochromatického koloritu).

Série 100 nábojů by neměla zůstat nepovšimnutá, protože patří mezi nejzajímavější komiksové ságy, které u nás vycházejí. A být součástí zrodu nové tradice se vždy vyplatí.

• 100 nábojů: Hlas krve
• scénář: Brian Azzarello
• kresba: Eduardo Risso
• překlad: Petr Zenkl
• vydal: BB/art a Crew, 2010
• počet stran: 128
• cena: 349 Kč

Martin Kudláč (redaktor)

martin.kudlac@fan­tasyplanet.cz