Pátý svazek příběhů pražské upírky Tiny Salo od Petry Neomillnerové se na trhu objevil nečekaně krátce po čtvrtém dílu. Po dlouhém čekání na „čtyřku“ jde o příjemnou změnu.
 |
Tina pátrá po Evropě po zmizelém Timotejovi a doma se tentokrát nudí Kay. Cesta za povyražením se ale mění v případ – jeho upírská milenka z Klatov má hlavu odloženou na taburetu, místo špičáků česnek a v srdci kůl. Kay je sice zkušený kat, ale v roli detektiva jen amatérský začátečník, což nevylepší ani Bérem dodaná pomocnice z řad dlaků. Situace se rychle komplikuje, ve hře je magie a následně do děje vstupují i tradiční upírské rodinné vztahy. A mrtvých přibývá geometrickou řadou…
Pátý příběh Tiny Salo je vybočením z tradice. Vypravěčem a hlavním hybatelem příběhu je tentokrát Kay a Tina je zde předkládána čtenáři tak, jak se jeví zúčastněnému pozorovateli. Změna úhlu pohledu cyklu svědčí a přináší příjemné oživení, zároveň je příběh špatnou zprávou pro zažrané upírofily – upíři se zde ještě více předvádějí jako živočišný druh, který není radno mít doma. Zejména Tina se v tomto pohledu zajímavě vybarvuje, postava Kaye zůstává víceméně konzistentní v duchu známého scénáře. Epizodní, byť důležitou roli zde ze zavedených postav hraje Gothel, zatímco Dyre má tentokrát jen krátký výstup „pro pořádek“. Dlaci (s výjimkou Zlaty) přes zdánlivou angažovanost mají v tomto příběhu převážně roli klasického „křoví“.
Autorka čtenáře vrhla na zimní Šumavu, která je v jejím podání relativně opuštěným (v zimní sezóně?!) a občas nebezpečně magickým místem. Zatímco minulý příběh stál do značné míry na psychologii, tentokrát vztahy a jednání postav silně ovlivňuje společenské postavení – ať již minulé, nebo současné. Šlechtický synek, někdejší posluhovačka ze statku, biřic a holka od trénu, která je díky álfské krvi a speciálním schopnostem kategorií sama o sobě. U Tiny navíc začíná hrát roli i genetika, přičemž spouštěčem některých vlastností se stává její postavení v komunitě nelidí.
Změna postavy vypravěče je osvěžující, jinak jde ale o již standardní směs detektivky a akční vyvražďovačky s příchutí magie. Kniha se čte dobře a z narážek v textu lze odhadnout, kam se bude vyprávění ubírat v příštím dílu.
Redakce odvedla solidní práci, proti předchozímu dílu nic nerušilo četbu (čímž ale netvrdím, že by se nějaké překlepy nenašly), milým překvapením je ale obálka, která je ještě lepší než minule a perfektně souzní s obsahem knihy. Výsledný produkt tedy potěší nejen příznivce Tiny, ale i širší publikum.
- Autor: Petra Neomillnerová
- Formát: paperback
- Počet stran: 211
- Cena: 228 Kč
- Nakladatel: Brokilon, 2010
Michael Střelec Pešťák (redaktor)
Strelec.M.P@seznam.cz
Skvělá kniha, zhltla jsem ji téměř jedním dechem. Překlepy jsem pominula. Když přehlédnu fakt, že by po tomto masakru nezůstal v Rudě jeden živý člověk vzhledem k počtu obyvatel, oceňuji strhující děj, ostatně od Petry je to očekávané. Malá připomínka ještě k borovici, kterou by v těchto místech člověk hledal lupou, vládnou zde především smrky a jedle. Jinak vřele doporučuji nejen zarytým Neomilnerovcům 🙂
Ad borovice… jedle, jo? Na jedli jsem ani nevzdechla, příště budu muset udělat půzkum i ohledně povahy zalesnění.
Tak to je detail, který trkně jen místní. Borovice tady zkrátka nerostou. 🙂
Zina
Nějak nechápu, proč se musí v recenzi zmiňovat ony překlepy. Pokud jich je opravdu jen pár (třeba pět), není lepší napsat přímo nakladateli, kde a jaká slova opravit pro případný dotisk knihy, než to ventilovat takhle veřejně? V recenzi by ono: (čímž netvrdím, že by se nějaké překlepy nenašly) vůbec nemuselo být…
viz příspěvěk výše
Aha, tak přezdívku už píšu do předmětu, nicméně obsah sdělení zůstává stejný 🙂
to Zina
s tím souhlasím, pokud není překlepů přehnané množství (a nebylo), tak to nemá cenu zmiňovat, knihy bez překlepů snad ani neexistují…