Meg, plným názvem „carcharodon megalodon“, podle vědců dávno vyhynulý druh obrovského žraloka, nejdokonalejšího predátora, jakého kdy tato planeta nosila. Podle kryptozoologů se tento mnohatunový, přes dvacet metrů dlouhý postrach s dvaceticentimetrovými zuby dosud skrývá kdesi v hlubinách oceánů. A podle některých se tam neskrývá sám!
 |
Po čtvrté (a po pěti letech) se mohou naši čtenáři setkat s Jonasem Taylorem a jeho rodinou, do které svým osobitým způsobem patří i megalodoni.
Stárnoucí Jonas je tradičně v krizové situaci – je zase o pár let starší, děti dospívají a mají svou vlastní hlavu, navíc se mu v jeho akváriu přemnožili megalodoni, takže jich má celkem šest. Jeden krvavý malér následuje druhý, do toho působí problémy pojišťovna i banda samozvaných bojovníků za práva zvířat. Neradostnou finanční situaci mu pomůže vyřešit odprodej dvou mláďat megalodonů a několika speciálních ponorek vlastní konstrukce do Dubaje, kde se má otvírat nové akvárium. Dostane ale i specifickou nabídku na osobní spolupráci, tu však rezolutně odmítá. Jeho syn David je dubajskou stranou najat jako instruktor pro školení posádek těchto speciálů.
Záležitost má ovšem již tradičně háčky. Ukazuje se, že Michael Maren (než ve třetím dílu nakrmil ryby, pokusil se zlikvidovat Jonase) objevil pod povrchem Filipínské podmořské desky uzavřené podzemní moře, plné pravěkých oblud. Těmi hodlají dubajští potentáti naplnit nové akvárium, aby do země přilákali další turisty. Odchyt je ale problematický a spotřeba posádek vysoká.
V Kalifornii zatím aktivisté stupňují svůj tlak na vypuštění žraloků, objevují se další problémy jak technického, tak biologického rázu…
Meg: Zajatci z pravěkého moře je čtvrtým u nás vyšlým dílem zatím nekončící knižní série Steva Altena. S jistým časovým odstupem navazuje na předchozí tři díly, ale v rámci amerického programu „Adoptujte svého spisovatele“, který má motivovat americké středoškolské studenty ke čtení, se drží schématu nastíněného v předchozím dílu. Značnou část textu tvoří didaktické, místy i nepokrytě encyklopedické pasáže, proložené částmi vlastního dobrodružného příběhu. V první třetině naučné pasáže převládají, v polovině se poměr složek vyrovnává a poslední třetina už je svižný thriller, ve kterém se jednotlivé dějové linie střídají (možná až příliš často) regulérním filmovým střihem.
Vlastní příběh je dobrodružná klasika v současnosti běžného akčního stylu – autor je profesionál a na textu je to znát. Naučné složky pro změnu působí dojmem, že jejich přítomnost v daném rozsahu je vynucena jen a pouze podmínkami výše zmíněného projektu. Kniha je doplněna několika schematickými obrázky nevalné kvality, o jejichž užitečnosti lze i díky detailním popisům v textu úspěšně pochybovat.
Celkem vzato jde o solidní počin na horní hranici průměru, možnosti díla jsou evidentně limitovány projektem. Bez naučných pasáží by šlo o velice dobré akční počtení možná více jak o třetinu menšího rozsahu. Pro slabší povahy opakuji doporučení z recenze minulého dílu – nebrat si knihu k vodě!
Michael Střelec Pešťák (redaktor)
Strelec.M.P@seznam.cz
No
Jak píše recenzent, je to čtivé a slušně popisné (dpozvíte se o těch rabách a plazech dost), ovšem jako amater a tak trochu soukromý dloholetý student a sběratel paleontologie jsem trpěl nad asi tak 2x většími příšerami, než skutečně žily (někdy jsem měl strach, že se tam dole ani neotočí jak jsou velké) a přece jen, vyvinuté žábry u Liupleurodonta či Kronosaura, ach ano .. A když popisuje žrací orgie těch příšer, řekl bych, že by zdroje došly asi tak za pár týdnů…..
Ale o čem je vlastně tahle literatura, že. Takže doporučuji.
V hlubinách Loch Ness
Steve Alten má zjevně zálibu velkých a ještě větších potvorách a s chutí si je rozměrově nafukuje – asi pro případ využití ve filmu.
Proto mně mile překvapila jeho kniha “V hlubinách Loch Ness”, která le momentálně k mání v Levných knihách. Sice je tam taky pár přerostlých potvor a psaní sponzoroval ve zdrbávce zmíněný projekt, ale didaktické pasáže nebijí do očí, protože jsou do značné míry součástí děje. Hon na “lochnesku” je s ohledem na jeho zvyklosti podán relativně střízlivě a realisticky, pátrání hlavního hrdiny má po většinu příběhu blíže k detektivce, než k akčnímu béčku a přes množství postav působí dost komorně. Samozřejmě se nepodařilo vyhnout některým klišé, ale zřejmě šlo v tomto případě o ústupek potenciálním zákazníkům.
Viděl jsem to v knihkupectví, lákalo mě to, ale bál jsem se, že z toho bude literární průšvih… Ale po téhle recenzi… No, možná na Vánoce…
Cooker – radši to prolistuj!
Raděj toaspoň letmo skoukni na pultě, než do toho půjdeš, tenhle styl nemusí sednout každýmu!