Kněz, blondýnka a upír potkají nacistického úchyla, fekalofobní rockstar a taky nějaké ty vyšinuté nebo přátelsky scvoklé podivíny. Náboženství Gartha Ennise redefinuje standard normality a vyklízí pole pro všední abnormalitu.
Šestý svazek náboženské popkulturní westernové road story Preacher (Kazatel) představuje komiksový protějšek trinitrotoluenu. Je extrémně explozivní. V pětce známý libretista a rouhač Garth Ennis hodil neutrál, odhalil něco málo tajemství, ale především se zaměřil na charakterovou drobnokresbu, která také ulehčila přechod na vyšší rychlostní stupeň. Co to znamená? Více akce, více hlášek, více sadizmu, perverze a maximum nehorázností na každou stránku. Libretista nezůstává jenom u pohrávání si s dogmaty, které mu posloužilo jako expozice nejoblíbenější komiksové sáze devadesátých let. V šestém svazku zavedl novou definici komiksové zábavy. Základní kámen představuje bizarnost, jež se v Ennisově podání tváří jako všední záležitost. Kromě všudypřítomné politické nekorektnosti, bez které si ani Preachera nedokážeme představit, tu najdete i exhibicionizmus, excentrizmus a űber mamutí dávku cynismu.
Válka na slunci začíná překvapivě poeticky. Sešit s názvem Tenkrát na Západě (reference snad bez komentáře) ještě dojíždí na stylu charakteristickém z předcházejícího svazku. Ještě před extrémním řetězcem absurdností libretista rozšiřuje psychologizaci postav a krom všech již zmíněných atributů přidává navíc světlou stránku lidského dramatu. Kvůli lepšímu zamíchaní karet v narativním pokeru věnuje dost prostoru oběma podpůrným charakterům, Jesseho polovičce Tulip, která se nakazila Custerovým sarkasmem a objevila v sobě lásku ke střelným zbraním a irskému parchantovi Cassidymu, který si naordinoval protialkoholickou kúru. S ním už tolik srandy nebude, ale taky to svědčí o již výše zmíněné dočasné změně kurzu týkající se náhledu na jednotlivé postavy.
Ke změně kurzu dochází i ve vztahu protagonisty a antagonisty. Reverend Custer se vydal na ,,pouť,“ aby našel Boha a vystavil mu fakturu za ten bordel, co zůstal na Zemi po jeho rezignaci. Svazek Válka na slunci je skrznaskrz sekulární a do věcí světských zasahuje transcendentalita jenom v podobě deus ex machina, kterou představuje Svatý zabiják. Všechny kompetence nemesise byly z Boha delegovány na karikaturu západního náboženského fanatika, který také přebral žezlo po Prdelmanovi jako nejbizardnější postava, Herr Starr. Jednooký vyšinutý agent, jenž vystoupal po kariérním řebříčku tajného spolku a stal se praotcem. Osoba, která se píše hlavou jako žalud, zvrácené a perverzní individuum, které nezpochybňuje svou genialitu a velikášství, a v neposlední řadě největší morbidní smolař na širé Zemi, jehož nedoběhnou ani bratři Marxovi kříženi s Edem Geinem. Starr opouští původní plán Grálu, pokrevní incestní linii mesiáše a stává se obsesivně posednutý Jesse Custerem, kterého zároveň nominuje na nového spasitele.
Ennis po krátké přestávce zapřáhne do dění celý batalion a barbeque v Údolí monumentů vrcholí velkým Áčkem. Válka na slunci představuje velkou křižovatku pro naše hrdiny. Svou cestou se vydává reverend Custer i německý Don Quijote. Zatímco Jesse prochází křížovou cestou, Herr Starra potkávají makabrozní slapstick eskapády demonstrovatelné představou Charlieho Chaplina ve filmu Wesa Cravena Hory mají oči. Libretista upouští od primární rouhačské premisy nakopat Stvořitele do sedacího svalu a transformuje diskurs příběhu na světskou záležitost, méně blasfémie, více absurdního sekularismu. Transcendentálnost nahrazuje telenovela a epicentrum původní zápletky bylo zaměněno za milostný trojúhelník. I když to může na první pohled vyznít negativně, jedná se spíše o pozitivní faktor. Tvůrci se snaží obměnit styl bez toho, aby poškodili značku Kazatele. Poetika zakodifikována v předcházejících svazcích zůstává vždy dodržena a respektována.
Válka na slunci není výjimečná jenom díky posunu v dějové či stylové rovině nebo různorodé směsici žánrů a osvěžujících atributů. Tvůrci nezapomínají ani na svoji první vskutku vydařenou postavu, Prdelmana, která se objevuje v krátkých tragikomických segmentech napříč celým příběhem vrcholícím ve snové finále připomínající klinickou smrt (Prdelman: ,,Hohná hohádhohá híla!“). Vkládaná intermezza s Prdelmanem se podepisují na dávkování napětí a v epizodické formě se přidávají k primární a sekundární dějové linii. Epizodickost je pojem, který se hodí i na druhou polovinu svazku, kdy se primární dějové linie roztříští na sujetové střípky a tahle radikální změna směrem k inkonzistní naraci překvapivě funguje a navíc ještě potěší.
Nakladatelství BB/art a Crew se postarala, aby ani laikové a nově příchozí fanoušci nebyli škodní. Místo prologu čeká neznalé čtenáře expresní zasvěcení do děje prostřednictvím výstižné rekapitulace a také je pro ně připravena dvojstránka s hlavními hráči v téhle absurdní rošádě. Po předkrmu přichází na řadu hlavní chod v podobě výše zmíněného příběhu a šéfkuchaři nezapomněli ani na dezert, jenž je servírován jako ,,padoušský bonus“ – Válka jednoho muže – o zrodu a vzestupu Herr Starra. Historie a stoupání po řebříčku v Grálu samozvaného praotce a množství zvráceností dotvářejících mozaiku jeho povahy.
Válka na slunci má velký potenciál okouzlit i čtenáře, kteří si dosud s Kazatelem nepotykali. Skalní fanoušci již vědí, že magická šestka oplývá nadstandardní kvalitou, vyčnívající mezi meditativní pětkou (Konec iluzí) a ambivalentně přijatou sedmičkou (Spasení). Ennis snesl vlastní kamenné tabule, na kterých byl vytesán kánon preacherovské poetiky: odbourávaní společenských tabu čili transgresivnost, politická nekorektnost, nejenom náboženská satira, westernový splatterpunk, americká ikonografie a popkultura a příměs jižanské gotiky. Nutnost pro všechny čtenáře s ne-tak-celkem konformním pohledem na svět.
Reverend Custer a vnuk indiánského náčelníka o užití magických bylin a posvátném ,,tripu“:
Vnuk indiánskeho náčelníka: ,,Nejlepší matroš, co se tady dá sehnat, vole.
Jesse Custer: ,,A co s tím mám přesně dělat?
Vnuk indiánskeho náčelníka: ,,Jak dělat? Prostě to sežer, vole. Nacpi se tím a snaž se to nevyblít.“
Jesse Custer: ,,Myslel jsem, jestli k tomu nepatří nějakej rituál nebo tak něco…“
Vnuk indiánskeho náčelníka: ,,No já nevím, vole. Když mýmu dědovi zaplatíš padesát babek, přijde a bude kolem tebe chřestit a hulákat. Ale zfetovanější už nebudeš.“
Martin Kudláč (redaktor)
martin.kudlac@fantasyplanet.cz
fekalofobní? a nikoliv spíše koprofobní? 😉
ano, kopro, ale nie v pripade, ked je to narazka na South Park…azda som uz tak stary, ze si len ja pamatam epizodu o agresivno-depresivnej fekalofobii???
vyzerá to, že áno… a ja som naviac nikdy south park nepozeral 🙂 aspoň už rozumiem.
🙂 …long story short…jedna postava vsade videla rozpravajuce ho*no, ktore dokazalo privolat epicku burku sr*ciek…a takto sa volala ta diagnoza (samozrejme, je to prachsprosty, ale vtipny vymysel)…prislo mi to ako vhodne prirovnanie, nakolko Ennis pracuje s podobnym druhom humoru a na rovnakej platforme (absurdita kulminujuca do grotesky)