Reportáž: CONiáš 2010 na křídlech draků

Po příchodu do budovy Městské knihovny (které se docela protáhne, pokud tam jeden jde poprvé a navíc bez znalosti mapy – ale co, alespoň jsem se znovu podíval ke Karlovu mostu) a vystání si menší fronty u vchodu malého sálu byl člověk vyzbrojen barevnou visačkou s logem CONiáše 2010, starším číslem časopisu Pevnost a několika zajímavými brožurami (v případě, že znal magické heslo, tak i slušivou plackou), aby se mohl ve společnosti několika drakobijců a ostatních návštěvníků utkat v celodenní bitvě se samotnými draky. Program byl vskutku zajímavý, každý si v něm jistě nalezl něco „svého“, a tak se to všude kolem jenom hemžilo fantazáky všech věkových skupin, kteří si mohli poslechnout o dracích na internetu či ve filmu, o dracích čínských, evropských, zeměplošských, literárních i skutečných.

Za zábavou do předsálí

Kromě programu uvnitř sálu se důležitá část odehrávala i na samotné chodbě před sály. Pro někoho bylo dokonce právě tohle území malou Mekkou celého CONiáše. Ti, kdož se u přednášek nudili, zde zasedli k deskovým či karetním hrám, jichž bylo přítomno takové množství, až jsem si několikrát (já, zapálený hráč prší a člověče, nezlob se) říkal, kterak se v nich ti zkušení hráči tak skvěle orientují a jakým způsobem si jen mohou pamatovat všechna ta pravidla, jak rádi předváděli každému nezasvěcenému neználkovi. Knihomolové a knihomolky pak mohli vybírat z nabídky knih nakladatelství Straky na vrbě, navíc za velice příznivé ceny (plus připočtěte cenu v podobě nestíhání přednášek, s Michaelem Broncem se jeden docela snadno zapovídá), stoupenci výtvarných múz se mohli pokochat výstavou ilustrací Jakuba D. Kočího a sady nejlepších fotografií soutěže spojené s letošním CONiášem nazvané Draci existují, stačí se dobře dívat. Hned vedle sálu pak stál „předvoj“ legie knihovníků, nabízející knihy s dračí tematikou, naproti nim pak stoleček se zbožím obchůdku „U hobitů“. Tím vůbec největším lákadlem celého conu byla samozřejmě možnost popovídat si s autory, k jejichž odchytu je foyer dokonale uzpůsoben.

Draci na vrbě

Skuteční draci pak dorazili na pódium přibližně ve dvě hodiny, shromážděni ke křtu „monstrknihy“ Strak na vrbě, osmi set stránkové antologie povídek Legendy: Draci, obsahující dvacet sedm kratších i rozsáhlejších textů jak od špiček české fantastiky (Leonard Medek, Františka Vrbenská, Vlado Ríša, Martin Darion Antonín), tak i z per méně známých literátů (Míla Linc, Vladimír Němec či Jakub Drak Kočí). Celý křest byl uveden krátkým, svižným a vtipným (leč místy poněkud křečovitě vtipným) divadélkem. Hobit s tváří a výškou Martina D. Antonína naverboval do svého společenstva Drakobijců samé zajímavé persony z řad autorů, aby nakonec mohlo být celé toto uskupení na hlavu poraženo Jakubem Drakem Kočím (iniciátorem myšlenky na sestavení antologie), který z nich vysál veškerou inspiraci, aby mohl vytvořit svůj sborník povídek. Okolo jdoucí Michael Bronec mu pak přislíbil jeho vydání a menší provizi. (Koho v tuto chvíli celá parabola mezi představeníčkem a skutečností netrkla do očí, nechť se mezi ně decentně praští kladivem.) Následoval samotný křest knihy, které všichni popřáli to nejlepší, přičemž mnohem více křestní tekutiny skončilo v žaludcích spisovatelů než na přebalu knihy. Následující beseda s některými z tvůrců byla neméně zajímavá, ačkoliv její závěr trpěl klasickým dogmatem „Nikdo neví, na co se zeptat.“ Zato téměř každý ví, že chce na stránky své, právě zakoupené antologie Legendy: Draci podpisy autorů.

Městské války, filmoví draci, mytologie…

Přednáška Pavla Renčína, věnovaná Městským válkám, potažmo Labyrintu, pak pro mě, coby čtenáře městské odnože fantastiky, představovala zlatý hřeb dne. Každý v sále si přišel na své – fanoušci získali několik dalších informací o připravovaném Labyrintu, stejně jako o finálním partu trilogie Městských válek, jedna ze slečen dokonce svých pět vteřin slávy (doslova) odměnou za nejrychlejší odpověď v autorově soutěži a nakonec i Pavel Renčín sám, když ho kdosi z pozorného publika upozornil, že ypsilon v nápisu Labyrint na takřka finální verzi obálky působí jako písmeno V, na což Pavel pohotově zareagoval telefonátem adresovaným svému grafikovi (a monitorovaným publikem prostřednictvím mikrofonu).

Přednáška o dracích ve filmu byla velmi odlehčená, došlo na několik trailerů, společné láteření na pokaženého Eragona a upřímné komentáře zmiňovaných filmů ze strany Milana Langra.

Bohužel, ani letošní CONiáš nezůstal neposkvrněn nudou. Čínští draci Martina Kříže úspěšně vedli osazenstvo sálu k poklidnému dřímání, ačkoliv sám Martin Kříž působil dojmem, že touto tematikou skutečně žije. Je to jako na vysoké škole – i ti nejgeniálnější profesoři vás můžou spolehlivě uspat, když naplno využívají monotónnost svého hlasu. Nepříjemným překvapením pro mě pak byla očekávaná přednáška Petra Janečka, věnovaná drakům evropské mytologie, jejíž druhá polovina převládala v podobném duchu jako přednáška předchozí. Nebo na mě jenom padala únava? Zřejmě ne, nebyl jsem sám, kdo anestetickým účinkům hlasů přednášejících pomalu ale jistě podléhal.

Tak jako tak to znamenalo moment pro cestu domů, čímž se omlouvám Drakům na Zeměploše Jana Kantůrka a Shrekovi, který byl promítán od 20:00. Zpět, Shrekovi ne, toho už jsem viděl tolikrát (aneb horor na téma „Kterak si dítě po skončení filmu pustí tentýž film znovu. A potom znovu a ještě jednou a…“)

Nyní nám nezbývá než čekat, s jakým tématem se pořadatelé CONiáše vytasí v dalším, kulatém ročníku.

Foto Jan Pohunek.