Po roce se mají čtenáři fantasy komiksů opět možnost střetnout s hrdiny Světa bez jména. Tentokrát budou mít možnost ve dvou komiksech a třech povídkách odhalit samotné počátky životních osudů Lexe, Dalamara, Savila a dalších postav, včetně toho, jak se Lex seznámil se svojí vílí manželkou. Autorky posunuly pomyslnou laťku kvality zase o poznání výše.
 |
Svět bez jména existuje už sedm let a za tu dobu se změnil z ryze amatérského projektu na projekt víceméně profesionální. Tedy kresbou více a povídkami méně. Ovšem jde o posun jednoznačně kladným směrem. Čtenářům se do rukou dostává již třetí tištěné vydání některých komiksů a povídek z tohoto světa, tentokrát pod názvem Pírka osudu. Jde o počin svého druhu unikátní, neboť si nepamatuji nikoho, komu by se v naší borůvkové republice povedlo vydávat vlastním (relativně vysokým) nákladem původní český komiks, vydupat doslova z ničeho poměrně početnou skupinu fanoušků a fanynek (těch především) a přežít, respektive nezkrachovat a nepolevit ve své činnosti. Veronika Sýkorová s Veronikou Maškovou a početnou skupinou zotročených propisek a kreslířů to dokázaly a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se chystaly končit. Což je dobře.
Oproti předchozím dílům je děj patřičně temný a příběhy podstatně přitvrdily, a to nejen kvůli tomu, že by autorky používaly více černé barvy (1). Komediálních vložek v podobě chibi postaviček komentujících své vlastní snažení na stránkách sborníku ubylo, což ovšem neznamená, že by se čtenář ani jednou nezasmál, protože celý příběh „Dokonalý pár“ je velmi nevázaným popisem proměny nerudného Lexe v oddaného manžela. Dle mého mínění jde o nejlepší příběh Pírek osudu jak po dějové, tak výtvarné stránce a určitě stojí za to si ho přečíst. Víly se rozhodně povedly.
Jednotlivé příběhy na sebe navazují daleko více než v předchozích komiksech, kde šlo spíš o jednotlivé epizody ze života provázané hlavními hrdiny. Titulní komiks „Pírka osudu“ tvoří spolu s povídkami „Zbylí vojáci“ a „Staří nepřátelé“ ucelenou linii a také následující komiks „Dokonalý pár“ a povídka „No a říká se tomu odboj“ jsou jejím plynulým pokračováním. Na druhou stranu návaznost s předchozími tištěnými komiksy je velmi volná, což lze poznat i z aktualizované časové osy přiložené do Pírek osudu. Na tento komiks teprve navazuje sborník „Rychlejší než smrt“ a celá řada dalších komiksů a povídek volně dostupných na webu Světa bez jména (http://www.svetbezjmena.net).
Kvalita kresby se oproti předchozímu sborníku „Město věží“ opět zlepšila, absence barevného tisku dle mého názoru komiksu jedině prospěla, kromě černobílé kombinace Veronika Sýkorová používá mnoho odstínů šedé. Pírka osudu používají podle situace podstav jak uhlazený „šedý“ styl kresby, tak agresivní kombinaci černé a bílé, což je dobře vidět na souboji obou hlavních démonů. Kromě ruční kresby byly některé scény, zejména pozadí nebo samotné město, vymodelovány na počítači, včetně použitých textur. Detailně propracované pozadí by Pírkům osudu mohly mnohé u nás vydávané komiksy závidět, rozhodně se jedná o nadprůměr.
Komiksová část se povedla jak dějově, tak výtvarně, povídky jsou bohužel opět slabší. Asi nejlepší jsou „Staří nepřátelé“, ačkoli ani těm se nevyhnulo minimálně jedno ubrečené klišé (2). Ale jinak dobrá retrospektiva navazující bezprostředně na předchozí komiks a dovysvětlující motivy dvou hlavních hrdinů.
S odstupem následují „Zbylí vojáci“, popisující souboj z Pírek osudu z dětského pohledu. To by mohlo být zajímavé, bohužel typický styl téměř všech povídek ze Světa bez jména, který by bylo možno označit za divadelní, tuto možnost vylučuje.
Když už jsme u stylu: Veronika Mašková používá už delší dobu styl, jakým se píší spíše divadelní hry než povídky. Promluvy jednotlivých postav jsou jasně odděleny, například: „Savil prohlásí“ nebo „Dalamar udělá“, ačkoli by bylo možno vést normální dialog a sem tam ho proložit podobnými popisy. Takto zvolený styl má samozřejmě svou výhodu, čtenář se neztratí a hned ví, kdo co řekl, což by bylo pochopitelné v situaci, kdy by mluvilo více postav, které by jinak nebylo možné rozlišit jiným způsobem, ovšem v dialogu se mi tento postup zdá nepatřičný, neb čtenář nepotřebuje vést za ručičku u každé věty. Skutečně bych uvítal, pokud by byly povídky psané trochu jinak, méně divadelně, více literárně. Nicméně pokud patříte mezi fanoušky Světa bez jména a už jste podobných povídek přečetli alespoň dvacet, pak tuto mou výtku ignorujte, už jste zvyklí.
Nejslabší povídkou je pak komediálně laděný, avšak ve výsledku spíše křečovitý „No a říká se tomu odboj“. Na scéně se objevuje nová extrémně silná postava Locínie, se kterou si čtenáři ještě docela užijí.
Technická stránka se vydařila, bohužel i přes veškerou mou snahu uniklo pár chyb, nejspíš práce tiskařských šotků (ty zmetky bude nutné do vydání příštího dílu vyhladit). Dobrým nápadem byl seznam dalších menších komiksů a povídek, které vyšly třeba ve Vějíři (sborník české mangy) nebo v Comics&Mangabook. Kvalita tisku a grafické stránky obecně zůstala na úrovni předchozího sborníku, tedy vysoká. Další potěšující zprávou je přátelská cena, která oproti předchozímu sborníku klesla o 35% na současných 129 korun tvrdé české valuty. Přece jen trvá finanční krize a čtenáři fantasy mají také hlouběji do kapsy.
Celkově vzato jsou Pírka osudu vydařeným domácím fantasy sborníkem, určeným především dospívajícím dívkám, které už Svět beze jména, respektive Deník vraha čtou, ale ani ostatní čtenáři nad ním nemusí ohrnovat nos a mohou Pírka osudu použít jako vstupní bránu do dalších povídek a komiksů tohoto cyklu. Nezbývá než popřát oběma autorkám i zbytku lidí podílejících se na tvorbě Světa bez jména aby se i nadále zlepšovali ve své práci a pokračovali ve vydávání dalších komiksů a povídek.
1) Narozdíl od předchozích komiksů neobsahují Pírka osudu žádnou barevnou část, ale jsou důsledně černobílá, s mnoha odstíny šedi.
2) Scéna s kočkami je zbytečné citové vydírání.
Petr Bouda (redaktor)
petr.bouda@fantasyplanet.cz
