Tématem dnešní modelárny je klasika ze všech klasik nejklasičtější, takřka povinná pro skalní fanoušky starých rakeťáren. Jméno kosmické lodi Friede dnes už téměř nikomu moc neřekne, ačkoliv si zahrála ve vůbec prvním hard sci-fi filmu v dějinách.
O co jde? Samotný film je tzv. melodrama jak z červené knihovny. Profesor Mannfeldt je vizionář, který sepsal pojednání o pravděpodobném výskytu zlata na Měsíci, byl však svými vědeckými kolegy odmítnut a zesměšněn. Podnikatel Helius, který se zajímá o kosmické lety, rozpozná hodnotu Mannfeldtovy práce a profesora vyhledá. Mannfeldtovy teorie ale rovněž neuniknou pozornosti zločineckého gangu. Mezitím Heliův asistent Windegger oznamuje zasnoubení s druhou Heliovou asistentkou, sličnou Friede. Helia, který Friede tajně miluje, to vyvede z míry, a proto se vyhne zásnubní oslavě. Cestou domů je přepaden pomocníky zlých obchodníků, vedených kluzkým pana Turnerem. Výsledky profesorova výzkumu jsou ukradeny a gang se tak dozví, že Helius plánuje let na Měsíc. Helius dostane ultimátum: buď gang přibere do celého podniku, nebo provedou sabotáž a zničí jeho raketu. Helius s jejich podmínkami neochotně souhlasí.
Je sestaven raketový tým: Helius, Mannfeldt, Windegger, Friede a Turner, který reprezentuje zájmy zlých byznysmenů. Po startu rakety posádka objeví na palubě černého pasažéra, mladého chlapce Gustava, se kterým se Helius spřátelí. Během cesty vyjdou najevo Heliovy city k Friede a to, že Windegger je zbabělec, vzniká tak cosi jako milostný trojúhelník.
Raketa přistane na odvrácené straně Měsíce a Mannfeldt s Turnerem objeví, že zde je nejen dýchatelná atmosféra, ale i zlato, jak profesor předvídal ve své teorii. V jeskyni dojde k zápasu a profesor Mannfeldt umírá po pádu do skalní trhliny. Turner se pokusí unést raketu, ale během potyčky je zastřelen. Ostatní zjišťují, že kulka poškodila kyslíkovou nádrž a zbylý kyslík nevystačí na zpáteční cestu pro všechny. Jeden člověk tedy musí na Měsíci zůstat…
Přestože samotný děj dnes může působit poněkud naivně až nablble, je třeba na něj pohlížet s respektem. Tehdy poprvé byly širšímu publiku představeny výsledky bádání týkající se raketových letů. Ve filmu byly aplikovány nejnovější poznatky a teorie, a ačkoliv se jedná o z dnešního pohledu lehce úsměvnou směs vážné vědy a naivních představ, vyplývajících z úrovně poznání na konci dvacátých let, některé momenty působí neuvěřitelně realisticky. Letecké záběry na tovární komplex, ve kterém vzniká kosmická loď, interiéry výrobních hal a samotný kosmodrom se až nechutně podobají záběrům ze startu prvních Saturnů z projektu Apollo. Ve filmu se (jako dramatický efekt) poprvé objevuje odpočítávání před startem. Dvoustupňovou (!) raketu pohání kapalné palivo (!); do palebného postavení je dopravována vztyčená, stejně jako americké rakety o třicet let později (sovětský přístup byl odlišný, rakety se montovaly a dopravovaly naležato a do startovní polohy byly zvedány až na rampě).
Nevyhnutelné vědecké omyly je nutné přičíst tehdejšímu stavu vědomostí. Stejně jako ve Verneově Cestě na Měsíc se stav beztíže projevuje na rozhraní přitažlivosti Země a Měsíce. Amortizátory přetížení vypadají jako látkové lůžko zavěšené na pružinách; start z vodního bazénu není až takovým nesmyslem, o tomto způsobu se v raných dobách kosmonautiky vážně uvažovalo. Na Měsíci si profesor Mannfeldt nasadí potápěčský oblek s bronzovou přilbou a hořící zápalkou zjišťuje přítomnost atmosféry, načež vytáhne virguli a vydá se hledat vodu. Jak poznamenal Petr Tomek v (mimochodem velmi doporučeníhodné) knize Ztracený Měsíc (https://fantasyplanet.cz/clanek.asp?…), je třeba mít na paměti, že v roce 1929 představovala potápěčská přílba a virgule osvědčenou technologii, zatímco kosmická raketa byla čirou fikcí. Realismus kosmické lodi Friede byl překonán až o 21 let později dalším hard scfi-fi filmem Destination Moon (1950).
Tvůrcem kosmické lodi Friede a technickým poradcem při natáčení filmu byl přední německý raketový vědec, samotný Hermann Oberth. Do Friede vtělil své představy o konceptu lunární rakety a při tvorbě technické stránky filmu dostal od Fritze Langa zcela volnou ruku (o čemž se mnohým dnešním odborným poradcům může jen zdát). Výsledek byl natolik realistický, že po nástupu nacistů byly kopie filmu s technickými podklady zabaveny jako státní tajemství; modely byly ovšem zničeny poté, co Fritz Lang uprchl z Německa a stal se tak v očích nacistů nepřítelem státu.
Mimochodem, v britském sci-fi filmu Things to come z roku 1936 se rovněž objevuje motiv kosmického letu, první kosmonauti jsou však vystřeleni v kapsli z obrovského děla jak z Verneovy Cesty na Měsíc.
Oberthovým záměrem bylo uspořádat start modelu rakety v den premiéry filmu; z nedostatku času a kvůli technický problémům k tomu sice nedošlo, nicméně práce na raketovém výzkumu pokračovaly; mezi Oberthovými asistenty byl i mladičký Wernher von Braun. Žena na Měsíci vůbec byla mezi německými raketovými vědci, sdruženými kolem spolku VfR, velmi populární. Natolik, že první raketa A-4, vystřelená z Peenemünde, nesla na trupu mezi stabilizátory kresbu nahé dívky, sedící na měsíčním srpku, s letící raketou v pozadí, což von Brauna a další vědce málem stálo život, když to neuniklo bdělému zraku podezřívavého Gestapa.
Velkou část filmu lze shlédnout zde: http://video.google.com/videoplay?… – sekvence s raketou začíná zhruba na pozici 1:13 hod, bohužel však filmu chybí to nejpodstatnější, tedy samotný let na Měsíc. Tyto sekvence lze najít různě sestříhané a roztroušené na youtube – přímý odkaz tudíž ztrácí smysl, lepší je zadat do vyhledávání klíčová slova – Fritz Lang, Frau im Mond 1929, Woman in Moon. Velmi pozoruhodný dokument (německy s anglickými titulky) je na adrese http://vimeo.com/748890.
(Pokud by laskavý čtenář narazil na celý film, případně celou nepřerušovanou sekvenci s raketou, prosím o odkaz do komentářů, děkuji.)
Nyní ale k podstatě této rubriky, a sice k modelu. Friede má celkem jednoduché tvary, takže se dá postavit svépomocí. Nicméně při brouzdání na webu jsem narazil na papírový model v měřítku 1:144 – k volnému stažení na adrese http://www.currell.net/…mod_free.htm. Model je vhodné vytisknout na karton o gramáži minimálně 160g/m2. Stavba je pohodová, nezáludná záležitost na jeden večer. Celý model je slepen středně hustým vteřinovým lepidlem, což má tu výhodu, že se papír nekroutí vlhkostí a rychle schne. Friede lze postavit ve dvou provedeních, jednodušší, s namalovanými tryskami (viz foto), nebo složitější, s tryskami plastickými a oddělitelným stupněm. V daném měřítku je raketa dost velká na to, aby se do ní vešel raketový motor a padák (jak koneckonců vyplývá z fotogalerie na webu p. Currela), iniciativě se tedy meze nekladou.
Výsledek je monumentálně vypadající raketa, která se mezi jinou kosmickou technikou dobře vyjímá. Bez zajímavosti není ani rozměrové srovnání s dostupnými modely Vostoku a Saturnu V.
Jan Jackvéz Borůvka (externí redaktor)
