Kick-Ass jako komiks

Zrodil se nový hrdina. Nepokousal ho radioaktivní pavouk, ani mu nezavraždili rodiče v temné uličce, ani nespadnul z oblak. Zrodil se z tínedžerské fantazie a podivného nutkavého pocitu pomáhat naprosto cizím lidem. Millar přiznal, že počátku komiksu Kick-Ass předcházelo rozjímaní nad otázkou: ,,co kdyby… existovali (super)hrdinové?“ Libretista byl jako dítě vystavěn smrtelné dávkce superhrdinských komiksů, proto se v dřívějších letech nevyhnul myšlenkovým pochodům tohoto typu. Spolu s kolegou Romitem transponují ideu existence skutečného a reálného (super)hrdiny na stránky komiksu. I když primární námět je možnost existence superhrdiny v současnosti, libretista se tuhle hypotézu rozhodl demonstrovat respektováním komiksového kánonu a přirozeně své osobité autorské poetiky.

Scénárista otevírá příběh otázkou, proč se ještě nikdo nepokusil být hrdinou. Tuhle myšlenku dále rozvíjí protagonista Dave Lizewski, prototyp nerdovského středoškoláka podle vzorce mnoho komiksů=žádné holky. Řeči tohoto typu vede na tom nejtypičtějším místě, v prodejně komiksů. Jako hlavní argument uvádí jakýsi morální zákon, jejž máme všichni v sobě, jenomže v kritických situacích tenhle zákon zastiňuje pud sebezáchovy. Proto se mnoho lidí chová apaticky, i když jsou svědky nepravostem páchaných na různých obětech. Dave žije v představě, že pouhým navlečením do spandexového kostýmu se pud sebezáchovy eliminuje a nově nabytá anonymita mu taky dočasně zlepší i ostatní vlastnosti. Nový superhrdina se zrodí ve fantazii náctiletého patologického onanisty pouhým trojklikem na online obchodu.

Millar svoje duchovní dítě nešetří. Lizewski se okamžitě přesvědčí o nepřízni osudu vůči superhrdinům. Stav jeho fyzické schránky je ekvivalentem destrukčního derby. Libretista se v tomto momentu postaral o první dějový zvrat, kdy se skutečný hrdina zrodí na operačním sálu, potom co do něho chirurgové od hlavy až k patě nainstalují kovové vzpěry. Nejen že má zpevněný celý skelet, ale jeho nervová zakončení byla výrazně otupěna, což mu garantuje nadlidskou imunitu vůči bolesti. Libretista si dává hned i odpověď na svou otázku z úvodu. Tohle však nebrání Lizewskému alias Kick-Assovi (protože vždy dostane parádně nařezáno) pokračovat v boji se zločinem.

I když je protagonista tínedžer, Millarovo psaní je oproštěno od tínedžerské naivity, jež je substituována mamutí dávkou cynismu. Filantropie hlavního hrdinu (říkejme tomu i morální zákon nebo zodpovědnost za společnost) pramení z ochromení pudu sebezáchovy (znecitlivění nervových zakončení). To ale není vše. Monolog hlavní postavy dává jasně na srozuměnou, že se nachází v nelehké existenciální situaci a kostým spolu s fyzickým hendikepem všechno neřeší. Vzhledem k respektování mytologie a kánonu superhrdinů je Kick-Ass do velké míry autotematizujíci. Pracuje s důvěrně známými prvky superhrdinských příběhů, které libretista staví do nových kontextů produkujíc tak superhrdinský pastiš. Maskovaný hrdina má své obligátní alter-ego, které narozdíl od Petera Parkera není plachý fotograf, ale homosexuální gigolo… nebo se to o něm alespoň říká.

Simultánně s patáliemi debutujícího superhrdiny z lidu se odehrává i příběh netradičného tandemu otce a dcery, který podniká řeznické nájezdy na doupata padouchů. V duchu hesla ,,účel světí prostředky“ se vydávají na křižáckou výpravu do prohnilého centra podsvětí. Cílová stanice drogový baron a hlava místní mafie, John Genovese. Big Daddy a Hit-Girl*, sekundární dějová linie, jsou skutečným důvodem, proč se obtěžovat s tímto existenciálním post-superhrdinským komiksem. Stejně jako stěžejní děj s Kick-Assem i rodinný tandem byl scénáristou osazen do zprofanované komiksové šablony. Millarovi se daří kombinovat notoričnost motivu pomsty (děj hnán touhou po odplatě) s dramatem rodičovského vztahu. V podstatě jde o ironickou hru s Freudovou hypotézou důležitosti, resp. esenciélnosti rodičovské výchovy a formování daného jedince. Hit-Girl představuje do určité míry oběť v celém komplotu superhrdinové vs mafiáni, zatímco Big Daddy je na jedné straně jedincem ovládaným pouze touhou po pomstě a bezhlavé vraždění představuje způsob jisté satisfakce, na druhé straně taky dospělou projekcí Kick-Assa zbavenou svědomí či fanaticky přesvědčenou o správnosti svých činů.

Komiks Kick-Ass reprezentuje superhrdinskou bibli, kterou někdo rozstříhal a Millar slepil naruby. Maskovaný cynický remix, pokřivená vize superhrdinského mýtu s předimenzovaným násilím exploatativního charakteru, kostýmovanými karikaturami samozvaných strážců zákona a tínedžerskými problémy. Sympatická je i dějová linka o maskovaném nemesisovi Red Mistovi, jmenovitě jeho zrození. Poprvé jenom jako manekýn, tedy simulakrum, a podruhé už jako správný antagonista v krvi a v duchu komiksového kánonu. Právě s motivem zrodu nebo nějaké formy inkarnace se pojí filozofická otázka z úvodu komiksu – proč neexistují superhrdinové v běžném životě, když grázlové existují všude? Zajímavá hypotetická otázka užívající reverzní psychologii podobnou dokazování boží existence přes prizmu existence zla. Vzhledem k výše popsané rozsáhlosti autotematické povahy je nutné ovládat alespoň základní atributy superhrdinského mýtu pro správné pochopení komiksu Kick-Ass.

Kreslíř John Romita se na tomhle millarovském projektu extaticky vyřádil. Nejpamátnější jsou inkviziční orgie maskovaných hrdinů, především Hit-Girl, jejíž modus operandi se nachází na obzvlášť vysoké sadistické a kreativní úrovni. Romita používá hrubou linku a místo stínovaní šrafu. Výsledkem je groteskní efekt při grafických scénách násilí, například při scéně, kdy oči jednoho grázla opouštějí své původní místo. Koloring se vyhýba světlým odstínům, což jenom prospívá celkovému vizuálu příběhu a dodává noirový nádech. Kreslíř využívá vykalkulované fázování děje, tudíž nespotřebuje tolik panelů na jednu stránku. Standardně pracuje s 2×2 vignetami, v případě potřeby dynamizace děje zmenšuje velkost a zvětšuje počet. Důraz se klade na horizontální linii, tudíž děj je situován spíše do pásů než klasických rámečků, což má své opodstatnění při scénách skupinového násilí (jenom jedna scéna mano-a-mano) a neustálého připomínaní existenciální samoty protagonisty (jeden z klíčových motivů). http://www.crew.cz/…erie/pcs.php?…

Na závěr si dovolím parafrázi podnadpisu Nietzscheho díla Soumrak model, který vystihuje povahu díla: Kick-Ass aneb filozofování ve superhrdinském spandexu. Millar prostřednictvím své typické autorské poetiky předkládá zamyšlení nad otázkou, zda ,,být, či nebýt superhrdinou?“

* Pozn. autora:Výhrada snad jenom vůči překladu jmen jednotlivých hrdinů, která mohla zůstat i v původním znění, jelikož tuzemský komiksový úzus je toleruje (máme Batmana, ne Netopýřího muže, Spider-Mana, ne Pavoučího-Muže, Wolverina, ne Rosomáka… atd.).

Martin Kudláč (redaktor)

martin.kudlac@fantasyplanet.cz