Nevermore Baltimore – Heteša Petr

Jerry Linden přijíždí do Washingtonu vyřídit pozůstalost po své náhle zesnulé sestře. U právníka zjišťuje dvě věci – že sestra skončila jako celkem slušný olověný důl a že po ní dědí síť prosperujících bordelů. Od sestřiny účerní se posléze dovídá, že většina sítě je zastavená u bank a peníze byly investovány jako startovné do hry ve stylu reality show „Nevermore Baltimore“, která zřejmě Jerryho sestru stála život. Aby se peníze vrátily, je třeba ještě jeden měsíc od data výpovědi pokračovat ve hře.

Hra sama probíhá výhradně v noci na území města Baltimore, které bylo zničeno lokálním zemětřesením a stalo se nenahraditelným zdrojem ropy. Scénář hry je shodný s počítačovými adventurami, kde postava plní nejrůznější úkoly. V reálu hru komplikuje terén, podivné bytosti známé jako „vyvřeliny“ a prodejná ochranka společnosti AMOIL, které celé území patří.

Jerry se, donucen okolnostmi, pouští do hry. Pravidla jsou sice daná, ale dají se obcházet, úkoly jsou rébusy, na jejichž řešení jsou zapotřebí celé týmy lidí. Navíc se ukazuje, že v Baltimore jde o víc, než jen o ropu.

Petr Heteša vytvořil zajímavý dobrodružný román ve stylu drsné školy, kterému nechybí téměř žádné potřebné ingredience – zajímavé prostředí, standardní, ale i méně běžné vztahy postav, akce, bitky, souboje. Pokus o detektivní zápletku se příliš nevydařil, ale i tak se po relativně rozpačitém úvodu rozjíždí svižný děj. Autor není amatér, takže na první pohled všechno odsýpá, jak má.

Druhý pohled ale odhaluje totální umělost celé zápletky a řadu nedotažených detailů. Jako počítačová hra by tenhle román fungoval skvěle, jako příběh výrazně pokulhává v logické rovině a autor na tom ztratil celou možnou dějovou linii.

Jerry je totiž učitelem na francouzské vojenské akademii a jeho kontakty sahají až do hájemství tajných služeb. Legálně se dostává do uzavřené oblasti, prakticky tajené před světem a – nic! Vše možná vylíčí kamarádům po návratu z „dovolené“. Jeho nadřízené složky nereagují na velmi specifické požadavky, ač je klade monitorovanou kódovanou linkou. V reálu by ho za takových okolností zaměstnavatel zaúkoloval do té míry, že by o tom šlo napsat několik dílů špionážního románu. Obdobné informace by rozhýbaly i české „kontráše“ a tajné služby, natož francouzské!

Dalším problémem jsou detaily. V Baltimore ropa doslova teče po ulicích a nikoho nezajímá, těžařská společnost staví vrtné věže a volně tekoucí surovinu nechává osudu. V relativně vysoce hořlavém a celkově kvalitně promaštěném prostředí postavy naprosto volně používají otevřený oheň i speciální zápalné granáty – obojí činí zcela bez následků. V Baltimore zjevně chybí jakákoliv protipožární opatření – surová ropa sice nechytá nejlépe, ale když už se ji podaří zapálit, hoří celkem kvalitně, což autor zjevně vypustil.

Samostatnou kapitolu tvoří „vyvřeliny“, o nichž Jerry sbírá informace (a vzorky) pro nějakou novinářku, ale na svého reálného chlebodárce si ani nevzpomene. Když šlápne AMOILu na kuří oko, jde po něm společnost neuvěřitelně amatérsky, ač má dost peněz na profesionály a za zády dobře placenou lobby na nejvyšších místech.

Podobných úletů je v románu povícero, takže se v tom drobné detaily (třebaže většina Francouzů v ději má anglicky znějící jména) snadno ztratí.

Když k výše uvedeným nedostatkům připočteme celou řadu překlepů a chyb v textu, zdá se, že kniha je nečiteným paskvilem. Ale jde o zásadní omyl – pokud nebude čtenář o ději přemýšlet a prokouše se relativně rozplizlým úvodem, užije si na naše poměry nadprůměrného akčního čtiva, navíc v relativně příznivém poměru cena/výkon (328,– Kč/575 stran).

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz