Letos se objevila další kniha z „měsíčního“ cyklu Ondřeje Neffa „Hvězda mého života“.
Novinka budí silně rozpačitý dojem. Není to klasický recyklát, ani literárně-archeologická vykopávka, ale do značné míry spojuje obě kategorie. Nepříliš pohledná obálka Lubomíra Kupčíka dokonale ladí s vyzněním obsahu. Název knihy nabudí vzpomínky pamětníků na letitý Neffův nářez „Měsíc mého života“(1988, nedávno recyklován), který přímo doplňuje.
Kuba Nedomý se právě vymotal – přesněji probral v nemocnici – z patálie v Českopolské a je kvůli tomu popotahován místní policií. Netuší, že je tak jako tak určen k likvidaci – vadí celé řadě lidí, včetně významných členů měsíční mafie. A jak přibývá útoků, útěků a mrtvol, tak mu přibývá i nepřátel a občas i nějaký přítel.
Ondřej Neff se po nějaké době vrátil k „měsíčnímu“ tématu a doplnil letitý (a svého času průlomový) „Měsíc mého života“ a s ním spojené povídky. Celý obsah by šel shrnout do slov „A takhle se tedy seznámili“. Kniha uvádí do děje klíčové postavy celé měsíční série a vykresluje poměry za „starých časů“ osidlování Měsíce. Hrdinové ságy se sice seznamují za dramatických okolností, ale vyprávění rozmělňují neustálé stesky (stylu „vidíte, jak jsem bejval mladej a blbej“) a více či méně nápadné odkazy na epizody z jiných částí cyklu. To, spolu s nepatřičnými narážkami na naši současnou realitu (v roce 1988, kdy vyšel první díl, byla realita zcela jiná), degraduje akční drama na rozpačitý doplněk úvodního románu série. Občas se vyskytnou i nejasnosti v detailech a vše v součtu působí velmi rušivě. Kvantum slovního balastu a pro Neffa poslední dobou typický „ztracený“ konec nevalný dojem jen potvrzují. Čtenář tedy dostává luxusně balenou promarněnou příležitost kdysi dobrého autora…
Mnohem lépe by klíčové partie tohoto díla působily jako součást „Měsíce mého života“, ale to by se autor musel k uvedené „vykopávce“ vrátit a náležitě ji přepracovat.
Po technické stránce kniha spadá do vyšší kategorie – hardcover, konroverzní přebal, slušně odvedená redakční práce. Po stránce obsahové je to svého druhu prohra, byť jde o důležitý doplněk jinak skvělého cyklu a majitelům ostatních částí ságy (+ nefofilům) by neměl chybět. Přes uvedené výhrady jde ale v porovnání s ostatní produkcí na trhu pořád ještě o celkem solidní dílo.
Michael Střelec Pešťák (redaktor)
Strelec.M.P@seznam.cz
Odbyto?!
Pokud si O. Neff dle vás nedal s knihou příliš práce, tak vy s recenzí ještě méně. A autora obálky je nutno se zastat – je podařená.
Podařená obálka?
Podařená obálka? Možná jako obraz v galerii, nebo výřez z grafického románu, na knihu ale naprosto nevhodná – na pultě se beznadějně ztrácí mezi jinými tituly. A vynaložená práce? Vynaložil jsem jí přesně tolik, kolik si jí tohle dílo zaslouží. Sestřih na způsob filmu by z toho mohl udělat akční bombu sezóny o polovičním rozsahu, ale nikdo se o něj nepokusil. Seznam rozporů s románem, na který má navazovat, by zabral několik stran. Reedice “Zepelínu na Měsíci” by byla mnohem lepší, než tohle.
obálka
knihu jsem nečetl, ale obálka na mě působí dobře. Rozhodně než všechny dosavadní k měsíční (nebo jak se to jmenuje) sérii. A hlavně Lubomír Kupčík je jedním z našich nejlepších ilustrátorů a touhle obálkou to jenom dokazuje
Kniha
Mě se kniha celkem líbila. Četl jsem jí hned po dočtení “Rocku mého života” a Neffův styl na mě působí stále stejným dojmem (vtipné s nadhledem).Bohužel, šumákový konec nelze zapřít, stejně tak jako nevhodná obálka (zvláště, pokud jste pintlich na stejné přebaly jedné série), kterou jsem v samotném románu nemohl nikam zařadit…