Kapitán má být vždy poslední, ani ne tak dle úsloví “to nejlepší nakonec”, jako spíš proto, že má dát přednost těm, bez nichž by loď dávno ztroskotala na útesech. Člověk ale míní a osud mění – po mé Cestičce dostanete v červnu ještě povídání Martina Kudláče. Pojďte se tedy podívat, jak mi lístek do kina změnil život…
Před zhruba devíti lety.
Z babiččiny knihovny jsem vytáhla verneovku, Dvacet tisíc mil pod mořem, je to bichle, ale technické pasáže přeskakuju a příběh mě baví, takže to louskám dvakrát. V televizi běží upoutávka na nějaký nový kinohit, jmenuje se to Prstenový král, či tak nějak. Kámoška na tom byla a strašně se jí tam líbil jeden herec, takže se s ní jdu kouknout ke kinu na plakátu. Shodou okolností je těsně po začátku posledního olomouckého představení toho filmu (žádný král, ale pán, Pán prstenů), lístky beznadějně vyprodané, to víte, v Olomouci ještě pěkně dlouho žádné multikino stát nebude. A najednou nám někdo klepe na rameno, dva kluci, že prý nemůžou na film jít a ať si vezmem jejich vstupenky. Tak se ztrapňujeme prolézáním čtvrt hodiny po začátku filmu na svá místa ve druhé řadě… O pár hodin později vylézám z kina s pusou otevřenou dokořán…
Střih. Léto-prosinec 2002.
Milník druhý
Že prý existuje nějaký časopis o Pánovi prstenů (kámoška mi nemůže odpustit, že se mi Frodo nelíbí, ale slintám nad Aragornem). Ale věnuje se i Harrymu Potterovi, kterého svorně – jako správné prstenofilky – nenávidíme. Ale zkusím té Pevnosti dát šanci a kupuju jedno číslo… a líbí! A samozřejmě pročítám i všechny další články a povídky… Můj vesmír tvoří LOTR, ale teď s úžasem zjišťuju, že existuje i jiná fantasy… a taky scifi. A hororu s nadpřirozenými prvky je prý taky dost. A tomu všemu se prý souhrnně říká fantastika. A věnuje se jí i pár českých autorů… Okouzlil mě Močál, povídka od Miroslava Žambocha, tak se jdu do knihkupectvích poptat, jestli nemají nějakou jeho knížku. Nabízejí mi Bez slitování. Mamka mě sponzoruje a při pohledu na obálku se ptá, jestli opravdu něco takového chci číst… A já chci… a dobře dělám…
Střih. V dalších letech…
Milník třetí
Stal se ze mě věrný Mirkův fanoušek, předplatila jsem si Pevnost, přestala prskat na Harryho a koupila si knížku pohledného autora Pavla Renčína, kterou mi samozřejmě doporučila opět Pevnost. Na mém prvním conu, či spíš coníčku, skautské akci v Olomouci, ohodnocuji své znalosti fantastiky dvěma hvězdičkami z pěti… a mé sebevědomí je po odpoledni plném soutěží a vědomostních kvízů sraženo na 0,0000001% jedné hvězdičky… Poctivě si tedy začínám chodit do knihovny načítat klasiku i nejnovější kousky, ale dělám to nesystematicky, přesto se můj obzor rozšiřuje a v mém fantastickém vesmíru vedle rudého obra Pána prstenů existuje i spousta bílých trpaslíků…
Střih. A ještě později…
Milník čtvrtý
Dozvídám se o existenci tzv. conů a toužím na nějaký vyrazit. Nejlépe na ten největší, Festival fantazie v Chotěboři. Tři roky se mi to nedaří. Zato datum Fénixconu, brněnského conu, do jehož místa conání mám díky svému studiu tři kroky, si zaznačuju v diáři červeně. A jsem z něho bezvýhradně nadšená, i když si tam připadáme s kamarádkou strašně nepatřičně a divíme se, proč je na přednáškách tak málo lidí a proč většina kecá u baru… V dalších letech se mi splní sen a podívám se do Chotěboře a na spoustu dalších conů a postupně zjišťuju, že se na ně jezdí samozřejmě hlavně povídat a vidět se s kamarády. A díky rozhovorům do mého internetového magazínku zvolna přehodnocuji priority a na první místo řadím právě setkávání, protože najednou už ty tváře, co se na conech objevují, nejsou neznámé…
Střih do současnosti
Nemůžu říct, že by fantastika byla mým životním stylem, ale s klidným svědomím odpřísáhnu, že se bez ní neobejdu. I když samozřejmě nečtu jenom ji. Myslím na to, že mi časem můžou vesmírné lodě a trpaslíci začít lézt z uší, tak se tomu snažím předejít. Fantastiku sbírám, čtu (hlavně domácí fantasy – Renčín, Červenák, Žamboch, Neomillnerová, Vrbenská atd.) a seberealizuju se v ní. Snažím se držet jakžtakž rovné kormidlo Fantasy Planet, recenzovat tak, abych tím aspoň někomu udělala radost, zpovídat zajímavé osobnosti, poznávat milé a sympatické přátele (a fantastika nemá jiné fanoušky), vymýšlet další a další projekty a realizovat nové nápady. Ale hlavně a především se fantastikou a vedením FP bavím. Protože fantastika, to je přece ta nejfantastičtější věc na světě…
:o)) – díky, Pavlo.
Oříšky královny Mab? On si to ještě někdo pamatuje? Tak to mě těší 🙂
Jasně že pamatuju. 🙂 Bylo to bezva, i když ty soutěže dost těžký. 🙂
Perličky královny Maub?
Jasně, že pamatuju :)(A tobě a celé redakci Pavlo velký dík. )
Taky Olomouc
Člověk někdy ani neví, kdo všechno v tom Olomouci žil, žije:)