Předvánoční trh je doslova nabitý díly ozdobenými slavnými jmény fantastiky. Není tedy divu, že i jeden z nejpopulárnějších českých spisovatelů, Miroslav Žamboch, přihodil svoje polínko, či přesněji slušný špalíček do tohoto mumraje; a vězte, že se v té záplavě titulů rozhodně kvalitativně neztratí.
Pevnost na pásech
Žamboch se v poslední době nebojí střídat žánry. Po upírské sáze, hornické fantasy mlátičce a vesmírném robomasakru se pustil do tvorby příběhu z postapokalyptického světa. Lidé prošli velkou válkou, ve které byli jejich úhlavním nepřítelem umělé inteligence a roboti. V současné době, tedy téměř po čtyřech stovkách let, se krajinou plnou radiace, smrtonosných pastí a pozůstatků lidského osídlení toulají poslední zbytky bojových robotů. Ti jsou však již pouhým stínem války, aniž by znamenali pro lidi vážnější nebezpečí – jsou zastaralí, na hranici funkčnosti a mnohdy beze zbraní či nábojů.
V tomto světě je nucen žít Matyáš Sanders. Tento chlapík je nadaným technikem a bohužel také nepoučitelným dobrodincem. Jenže „každý dobrý skutek je po zásluze potrestán“, a tak se Matyáš ocitá před lehkou volbou – lynčování končící velmi pravděpodobně smrtí, nebo vstup do služeb kapitána jednoho z nejdokonalejších bojových strojů současnosti a zároveň jednoho z mála funkčních pozůstatků předválečné technologie.
Zakuti v oceli je co do počtu postav poměrně komorním dílem. Většinou se zaměřuje na vztahy mezi mužskou osádkou jednoho tanku, kde má každý člen svoji specializaci, ale také své tajemství z minulosti. Druhým okruhem postav jsou další lidé z obchodní karavany, kterou tank s Matyášem doprovází jakožto velmi účinná ochrana. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdina může oči nechat na dceři vedoucího výpravy, velmi rychle si nadělá slušnou řádku nepřátel. I zde sehraje svoji roli tajemství – co přepravuje výprava tak cenného, že se o získání snaží od samého počátku nejen lidé, ale i slušná řádka bojových robotů?
Roboti na šrot
Pokud znáte jiná Žambochova díla, pak víte, že mezilidské vztahy bývají jedním z hlavních pilířů příběhu, a ani v této knize tomu není jinak. V omezeném okruhu lidí mírně specifická postava Matyáše funguje v obou rovinách – jako specialista-mechanik stejně jako muž nemotorně se dvořící krásné dámě. Sem tam se chová hlavní hrdina trochu neslaně nemastně, ale částečný flegmatismus má zkrátka v povaze, i když trochu více impulzivního jednání by nebylo rozhodně na škodu.
Také určitě víte, že dalším, neméně významným pilířem a poznávacím znamením autora bývají nápadité akční scény. Řežba s roboty je poměrně neotřelá, i když nějaký typ robota, ze kterého by si čtenář sedl na zadek, bohužel chybí. Ale zapojení tanku má šmrnc, stejně jako bitvy muže proti robotům.
Tyto složky dohromady tvoří slušně fungující příběh, rozhodně ne Žambochův nejlepší (což je částečně dáno tím, že mnohem více fandím fantasy a zejména Koniášovi, a ano, jsme si vědom, že míchám hrušky a jablka), přesto se však jedná o velice slušný a čtivý standard. Z celého příběhu je jasně patrné, že psaní autora neskutečně bavilo, je zřejmá lehkost a pocit odlehčenosti a nevážnosti. V momentě, kdy by člověk očekával konec, se vynoří zcela nová zápletka, a závěrečné finále rozhodně není špatné, i když na zásadní překvapení nechal autor v celém textu možná až příliš mnoho stop.
Zakuti v oceli není rozhodně špatným počtením. Ke vstupu mezi legendy mu však něco málo chybí. Dostanete více než jen dobře odvedené rutinní řemeslo – leč pouze o malý kousek. Budete se bavit, čtení si užijete a finále vás překvapí. Troufnu si však tvrdit, že k opětovnému přečtení vás kniha nezláká, a pokud ano, tak až po delší době. Na druhou stranu, Žamboch stvořil velmi zajímavý svět, který má slušný potenciál, aby se do něj vrátil.
Miroslav Žamboch: Zakuti v oceli
Vydal: Triton, 2016
Obálka: Petr Vyoral
Počet stran: 464
Cena: 349 Kč
Hodnocení: 70 %
Přečetl sem zatím třetinu románu a vůbec mě to nechce pořádně chytnout.Pokud někdo četl román Predátoři(jediný výtvor Mistra ,který byl vyřazen s mojí knihovničky a to sem je přečetl všechny) tak bych to k němu přirovnal nebo třeba bych mohl říct ,že to je eště o něco slabší verze Spadu. Prostě jak se píše v popisu samý mezilidský vztah a štáva nikde.Pro mě stejné zklamání jako Spad.
Robert: já to četl v opačném pořadí (Zakuti a pak Spad) – v obojím vidím velký potenciál (a třeba Poločas rozpadu dotáhne to, co začal Spad), možná to nejsou bomby jako Koniáš, ale tak zlý mi to nepřijde. Mimochodem, jste snad první s tímto názorem na Predátory 🙂 Já je dočetl na volejbale a s radostí dal prvnímu člověku, který projevil o knihu zájem :
No nic zatnul jsem zuby a dočetl to. Od půlky se to trochu zlepšilo ale o moc ne ,takže doufám že mě Mistr nepotrestá za moje kecy nějakým pokračováním. Román se na můj vkus drží až moc při zemi a rozhodně mu nepomohlo ani to ,že jsem ani ne měsíc předtím četl podruhé turbulentní vesmír.
Matob: Tak Poločas rozpadu rozhodně kupovat nebudu ,bohužel tam pana Františka finančně nepodpořím ,počkám si až na pokračování agentury ,které pokud nekecal slíbil na konec tohoto roku.
Zakuti v oceli není špatná oddechovka, její hlavní slabinou je, že je to recyklát. Podobný hrdina, podobné situace. Za sebe můžu říct, že při nákupu jsem daleko víc doufal v podstatně méně osudovou sérii příhod skupiny žoldnéřů s tajemstvími toho světa jako bonusem. Byl jsem hodně zklamaný, když se ukázalo, že ta první výprava zabere většinu stránek a ty vztahy no… přesně jak píše robert.
Predátoři jsou pro mě brakové dobrodružné čtivo v tom nejlepším slova smyslu, ale musíte mít rádi schéma “jak chudý chlapec ke štěstí přišel”, jinak začnete vnímat ty “přepaly” od cca 2/3 a zážitek jde do kopru. Na Predátorech je IMO vidět víc práce, Zakuti v oceli na mě působí víc rutinérsky
Recyklát ,to pro mě neznamená špatnou věc. Když čteš sci-fi a fantasy 30 let ,tak často máš dojem že tu postavu, scénu ,prostředí a pod. jsi už někde četl.Mám svoje oblíbené romány a takové chceš zkrátka číst znovu a znovu.Problém je ,když máš lepší pamět ,že si je až tak neužiješ.Takže ,když jsou si různé tvoje oblíbené romány v něčem podobné tak je to právě výhoda (aspoň pro mě).Když si něco pamatuju špatně tak to vždycky potěší a překvapí.Třeba něco z poslední doby. Čteš román a je tam hodně itálských enemy upírů a rekněš si: “Jasně to si pamatuju pojedou do Itálie a tam jim dají na p–u”.čteš dál a zjistíš že jeli akorát tak do pr—e a potom si vzpomeneš :”Aha ,do Itálie jeli na sněm upírů v jiném románu a na p–u tam dostali oni” 🙂
Problém je, že Žamboch poslední dobou recykluje sám sebe, což s jeho stylem psaní bohužel znamená dříve či později fest nudu. Řemeslo tam furt je, takže tak do půlky si člověk říká, že jako tohle sice už znám, ale číst se to dá. Po té půlce je to už horší …. ZvO jsem někde ve 3/4 prostě vzdal … ta nuda byla fakt moc.
Další mínusy jsou ženské … jak je u MŽ v ději baba, je mi jasné, že to půjde do kopru … a poslední dobou mi přijde, že i obsese technickými detaily.
Prostě, zakázat mu ženský … v ději, ne v životě:-))) … to technohračičkaření mu proškrtat, a furt by to byla slušná oddechovka. Takhle to fakt nedávám.
Ale beru, že jiným se právě tohle líbit může, každej jsme nějakej.
Fakt je ze nektere veci se nepreji, treba pivo :-).
Ale pro opakovani u Zambochovin to nebude platit pro kazdeho.
Navic krom technofilie(zatim ale jeste v mezich)a pro me nezajimave prodane milostne linky text zbytecne bobtna na nadbytecnych pasazich co nemaji zadny vystup. Celkove pro me porad slusne oddechove ctivo ale od Ve sluzbach klanu, propad. U dalsi knihy cekam na recenze.
Tak s recenzemi mám dost problém, že se většinou s jejich autory neshodnu …. takže já buď čekám, až si to někdo koupí a půjčí:-), nebo až jednou za čas dostanu absťák po něčem na papíře a psaném česky, a pak si to prostě koupím:-). Teď zrovna čekám od Polarisu na Ashera .. a už dlouho!!!!! A prej že začátkem roku 2017 :-))))
A nevím jestli se mi to jen zdá, ale i ten mírný stereotyp mi u fantasy od Ž zdaleka tak nevadí, jako v s-f. Buď mu to f víc jde, nebo mu ten subžánr nedovolí tak technikařit a ty dva hlavní charaktery(K, a zejména B) jsou už tak “usazené”, že mu nějaké jooo hovadiny nedovolí … nebo jsem prostě divnej:-).
Jinak by mne zajímalo, zda si u nás zavedeným autorům typu Ž někdo dovolí do toho textu nějak výrazněji šáhnout a důrazně doporučit, co ano, a hlavně co ne. Já mám pocit, že moc ne …. a že je to evidentně škoda. Jak jsem psal, Ž řemeslo ovládá, občas se i nějaký slušný nápad a děj objeví, ale chtělo by to u něj fakt škrtat a škrtat a usměrňovat.
Na druhou stranu je jasné, že pokud jej to právě takto baví, tak ať tak píše …. já to s Černou knihovnou:-))) nějak překlepu:-).
A je to škoda, že mu žádnej redaktor nepomůže. Protože Žamboch mohl být náš Matthew Reilly, ale bohužel nemá tu redakční odezvu.
Takže tam plácá ty nesmyslné “vztahy” a ten příběh ztrácí tempo.
Ale to je tady obecnej problém domácí fantastiky. Redaktor je zároveň vydavatel, nestíhá to a pokud moc často vrací rukopis, tak mu hrozí, že taky nevydá nic, protože ten autor se mu na to vykašle. Potom to dospěje do takových extrémů, že vydavatel je zároveň nejen redaktor, ale i autor.
No, v každým případě lepší než třeba ti jeho dinosauři. Nedávno jsem se dal do Koniáše a ten je prostě vynikající.
Spisovatel pise tak, aby se to libilo jemu,to se neda nic delat. 🙂 a jak rikate, kdyz neni redaktor…
To Racek: ti zavidim, ze to ctes teprve poprve.
Fakt je, že Predátoři byli horší.
Taky je fakt, že K je většinou dost slušnej, a B, až na úlet “máme holé ruce”:-))), ještě víc než jen to.
A taky je pravda, že co se Spasitele týče, tak občas narazím na něco, co je stejně dobrý, ale že bych někdy četl knihu, o které bych mohl říct, že byla lepší, to ani prd … jiná samozřejmě jo, ale lepší ne. A že jsem toho přečetl už hodně … hodně hodně:-).
To aby to nevypadalo, že mám nějakou žambochofobii, nebo co:-).
Ale píše dlouho, napsal toho fakt dost, a bez té nějaké korekce “z vnějšku” to holt dopadá takhle ….
Ti Predátoři to je klasickej případ, jak se psát nemá. Ostrov Draků od Reillyho byla taky pětapadesátá variace na Jurskej park, ale mělo to jiskru. Tady Žamboch pokazil všechno co mohl. Od nešťastně zvolené ich-formy, přes hrdinu – hrdina musí být něco jako Indiana Jones a to od začátku – chytrej drsňák! Jinak to nefunguje. Až po různé nelogičnosti a pavědecké nesmysly – což by u fantasy tak nevadilo, ale tohle se tvářilo jako SF a tam to bije do očí. Bylo to zbytečně dlouhé a nudilo mne to tak, že jsem to dočetl jen s velkým sebezapřením.
to dva mraky: Já si myslím, že autor by měl psát tak, aby především bavil ty ostatní. Jasně máš pravdu, měl by se u toho sám bavit, ale měl by brát ohled i na tu čtenářskou odezvu.
Ale Míra to tady schytává trochu nespravedlivě. Ty jeho knihy jsou pořád docela slušnej standard. Občas má úlet, ale většinou jako nedělní čtivo nezklame. Když si vezmu jakej odpad tady občas někdo vydá… Zlatej Žamboch!!!
to dva mraky: Ne, já to četl už poněkolikáté, to já u lepších knížek dělám. Napřed zhltnu, pak to čtu pořádně no a nakonec se kochám v detailech. No a někdy podruhé objevím, že odložená a nedočtená knížka není až tak špatná. Nebo dobrá je vynikající. Jako Koniáš.
Nevím jak vy ,ale moje jedno přání ,které asi nikdy nedojde skutečnosti je přepsaný druhý díl Líhně. Mat-fyz keci v druhé části škrt a dokončit to opravdu v Kulhánek stylu z prvního dílu 🙁 . Takhle je moje nejoblíbenější Kulhánkovina ala Žamboch Visio in extremis. Nechápu ty řeči na netu ,že je Visio je slabota. Četl sem to už třikrát a pořád spokojenost ,druhý díl už se drží víc při zemi ale i při druhém čtení pohoda. Nejlepší jsou hlášky nespokojenců : “Vykradený Kulhánek a nuda”, “Další várka Japonských mečů” , “Zase nějací upíři” vzpomínám si ještě na jednu fakt výjimečně dobrou hlášku :”Sáhodlouhé popisy věcí a činností” 🙂 Tento člověk právě popsal typický rys Kulhánkových románu ,jestli by mi po této hlášce řekl ,že narozdíl od tohoto se mu Kulhánek líbí ,tak by to byl král všech pokrytců .Prostě čisté adrealinové čtení obsahující japonské meče , upíry , leveling hrdiny, tvrďácké buchty 🙂 V takové knize není třeba hledat nějakou filozofickou hloubku. Tak sem dočetl sedmý díl upírů z chicaga (což mě jasně označuje jako zavisláka na upírech ,tím pádem člověka těžce neobjektivního 🙂 ) a po tomto rozboru Mistrových románů ,je třeba zase oprášit něco staršího takže Megapolis to jistí.
To KarelC: Autor nutne pise, tak aby se to libilo jemu, ma li to za neco stat, jen svou vizi koriguje, aby byla ctenari pristupna. Samozrejme, ze se pise i na cisty kalkul, predstsvu, co by ctenar chtel cist, ale to je jednak o dost tezsi, nez si lidi mysli a jednak stejne autor nema jine meritko nez sebe, takze pise text o kterem si on mysli, ze je kvalitni.
Hrdina, ktery se v dobrodruznem pribehu vypracuje z outsidera je klasicke schema, Morsky vlk od Londona, napr. Rozhodne samotne jeho pouziti neni neco, co by podrazilo cely pribeh.
To robert … Kulhánka mám rád víc než jen trochu a Visio se mi prostě nelíbilo, nudilo mne.
Rozdíl mezi K a Ž je pro mne(!!!) zejména v tom, že K píše tak, že bez ohledu na cokoli dalšího to má drajv a je to pořád většinou prdel(a přitom furt má cit pro míru a netlačí zbytečně na pilu, na rozdíl zejména od Nářezů). Takže když se mu občas něco zadrhne, tak to prostě tak nějak přelítnu a jede se dál. Ž chybí ta lehkost psaní i ta zábavnost. Takže buď se mu to podaří vykompenzovat jinak … důraz na detail, děj bez hluchých míst a navození atmosféry/prostředí … nebo je to pro mne nestravitelné, protože nuda. Občas se mu to podaří, občas ne. Takže zatímco komplet Kulhánka mohu číst furt dokola … samozřejmě s nějakou rozumnou pauzou několika let … tak u Ž je docela dost knih, které fakt nechci už ani vidět.
Jinak já … jako zdejší spořivý a šetrný lakomec:-) … když něco už koupím, a hlavně na papíře a v češtině, tak to čtu vždy min dvakrát. I ty Predátory jsem dvakrát dal:-). Holt Spořínek, malý hospodář:-))). O Visiu to platí samozřejmě také, a …. ještě horší než poprvé …. zejména ty lamelové škrpály Žambochovi neodpustím asi nikdy. Přitom námět slušný, klasické řemeslo v pohodě, pár dobrých momentů tam taky bylo, ale jako celek … zlatej Kája Mařík:-).
To MichaelS ———- Papír už nekupuju několik let a všechny papírové knihy co sem měl a šly najít v elektronické podobě šly do bazaru protože 1)jak sem jich měl už 786 + nějaké ty kupky ikárie a karavany ,tak ti začnou dost omezovat životní prostor 2.)ty hodně dobré několikrát přečteš a je z toho sálat na entou. Pro tyhle akční kousky mám slabost protože ,když sem začínal z fantastikou tak se dá říct ,že takové knihy nebyly. Jak vyšli Vládci strachu tak to bylo jako malé zjevení a než sem odešel z vojny tak se kniha rozpadla na sra-ku 🙂
to dva mraky: Jo autora to musí bavit, ale musí psát tak, aby to bavilo i čtenáře. Takových autorů, které baví psát je spousta, tady taky jeden představil svůj opus na pokračování. Jde o to to správně sladit. Přesně jak píšeš.
A jo, to je jedno ze schémat, ale nemám ho rád.
A s tímto : “Rozhodne samotne jeho pouziti neni neco, co by podrazilo cely pribeh.” nemohu tak docela souhlasit. U Kulhánka by to příběh rozhodně pokazilo. U Reillyho taky – Strašák do toho vlítne jako frajer, že se zahřeje celá Antarktida. atd…
to Robert: Jo taky jsem dělal loni velkou knižní čistku. Ještě teď jsem viděl pár svých kousků válet se v tom antikvasu.
To robert …. já mám v e-podobě za posledních cca 5 let tak 90% toho, co jsem přečetl. Ale možná právě proto si hodně rád tu papírovou knihu přečtu … jednak proto, že ty kupuji když fakt mám hodně silný pocit, že to bude stát za to, takže bývají skoro vždy fakt dobré, jednak proto, že je mi to čistě pocitově příjemnější …. pro mne osobně je papír z hlediska “očního” pocitu to nej.
To KarelC … a Noční klub byl jako vo čom? Tam je přerod běžného ňoumy v superhrdinu vlastně náplní celého díla … mi přijde blbé napsat dvojknihy:-). V Cestě to samé … Ostatně i takový Patejl upgraduje, a když vezmeme i tu úvodní povídku, tak taky vlastně téměř od “nuly”. Když se to umí, není v tom problém ….
to MichaelS: Ano TOHLE je schéma které se mi líbí. Hrdina je frajer, ale narazí na ještě větší frajery, padne na dršku, ale potom se zvedne a nandá jim to. A přesně to byl Noční klub, přesně to byl Patejl, a konec konců i Old Shatterhand začínal v prvním díle knižního Vinnetoua jako greenhorn, i když bylo naprosto jasné, že ve skutečnosti neschopní jsou ti všichni okolo.
A nebo klasika největší Conan. Ten Howardův, pochopitelně.
A Indy v Poslední křížové výpravě je sice klučina, ale do divoké honičky s partou vykradačů hrobů vrcholící na jedoucím vlaku jde rovnou po hlavě.
Zkrátka já nemám rád knihy, kde hrdina začíná jako ufňukaná nula. Mám rád, když je to chlap od začátku. A kolikrát ani nemá čas se vypracovat, protože ten román trvá třeba 48 hodin, nebo týden a podobně. Ani za měsíc se nevypracuješ.
To KarelC … tak já nevím, ale tady myslím Žambochovi(a podobně) trochu křivdíš …. takový Tobiáš z NK byl ze začátku taky klasické “jedu lesem, nevím kde sem” a divil se úplně všemu … což teda s ohledem na okolnosti chápu:-))). Problém v Predátorech, ale třeba i v ZvO, je v tom, že Žamboch holt nemá tu Kulhošovu lehkost a nadhled a tak to prostě působí dřevěně, děj čtenáře nestrhne a moc nebaví a ten má příliš prostoru pro myšlenky typu “…jééé, už zase, a tohle už tu taky bylo … asi tak stokrát:-) … “. Ve Sprintu mu to naopak sedlo a byla to super jízda, kterou si vždy zase přečtu rád … a taky tam ze začátku hrdina furt brečí “proč zrovna já” nebo “kdybych to byl věděl, tak bych sem byl nechodil”. :-)))
Já souhlasím s … dvěma mraky nebo s dva mraky???? :-)))) … že sám ten koncept není na závadu, jen to prostě chce tomu dát tu správnou formu.
Kua, a koukám, že ještě že nás ta FP má … konečně zase diskuze, kde je víc jak jeden post … a i to je tady poslední dobou úspěch;-P.
To Karel C. Ono v Cestě krve taky nemáš na začátku pořádného chlapáka, ale spíš maníka z davu, byť se značným potenciálem a beroucího věci s lehkostí a právě díky jeho určité obyčejnosti a všedním kulisám funguje začátek Cesty krve velmi dobře.
To o co se pokoušel Žamboch v Predátorech je nejen “jak chudý chlapec ke štěstí přišel” ale i “v každém z nás je hrdina” Hlavní postava rozhodně není ufňukaná nula, jen je to obyčejný vědátor a je vržený do věcí, které jsou větší, než je zvyklý. Tenhle postup pomáhá řadě lidí se ztotožnit, odžít si to, protože většina z nás je obyčejných. Částečně to využívají třeba všechny ty příběhy o utajených superhrdinech, kteří si žijí taky úplně obyčejný život. Můžeme se pošklebovat, že je v tom kus léčení frustrací všedního dne, ale co je zásadní, že se to používá a na hodně lidí to účinkuje.
Co Žambochovi v Predátorech nevyšlo je právě ona určitá topornost až příliš “poct starým mistrům” a především to, že onen koncept přepálil a neodpustil si klišé, jako byla finální likvidace šikanujícího padoucha. Zase na druhé straně možná tam všechny ty přepaly nasypal schválně, protože si řekl, že když už tento druh braku, tak ať to razí.
To MichaelS: pravdu díš, řekl bych, že máme nejen nejdelší akutální pokec na FP, ale i na konkurenčních serverech jsme prostě dobří 🙂
A docela by mě zajímalo, kde si lidi o těchhle věcech na netu povídají, pokud vůbec, vždyť je nás tady pět a půl
Cha cha eště jsem našel v kompu min 10 roků starý profil co tu mám 🙂 minimálně tak dlouho sem tu nepsal žádný komentář ,ale po dlouhé době sem si řekl ,že bych sem tam mohl též napsat jak se mi nějaká kniha líbila. Jak se tak koukám na tu naši diskuzi ,tak bych měl vždycky pod to napsat : “Líbí se mi Visio in extremis nemám rád Predátory , Líbí se mi Turbulentní vesmír nemám rád ZvO ,Líbí se mi Agentura nemám rád Spad ,sem úchyl přes upíry , katany , střelné zbraně všeho druhu(nejlépe nějaká odstřelovačka) a hrdiny co jsou příliš naboostovaní 🙂 “
Když já nemám rád ty “všední chlapíky”, co k tomu přijdou jako slepej k houslím, protože tohle se prostě neděje.Všední chlapík chodí do práce, živí rodinu a umře. A pokud se mu stane něco výjimečného, tak většinou umře výrazně dřív, nebo je po zbytek života totálně psychicky frustrován, případně zavřen v kriminále nebo v blázinci.
Dejte nezkušenému kabinetnímu vědátorovi v pět ráno deset klencáků na buzerplace a skončí se zápalem plic na ošetřovně. To trvá dlouho, než se obyčejná nula zocelí. A některá se nezocelí nikdy. Proto tuto koncepci nemám rád. Ta je totiž nepravděpodobná i na fantastiku.
Pochopitelně “obyčejnej” člověk z antického Řecka (atp.) musel každý den bojovat s přírodou o přežití. Ten byl tuženej od mládí. Ale že bychom vytáhli obyčejného moderního člověka od televize a piva a chtěli po něm hrdinské činy? Vyloučeno!!
Nic proti “Vývoji”, ale musí to mít hlavu a patu. Třeba tak jak to popisoval Fabian v Carpe Diem.
To KarelC: Dobrodružné příběhy s prvky fantastiky rozhodně nevznikají proto, aby čtenáři sdělily, co se prostě děje.
Samozřejmě, že jsou to klišoidní postupy, které leckomu mohou lézt na nervy, ale schopní autoři obvykle zapracují na nějaké racionalizaci, aby vývoj takového geroje nebyl přílišná mimoza a dal se vychutnat právě onen příběh vzestupu, což kupodivu platí i na ty Predátory.
Jako když budu chtít něco ze života, tak rozhodně nesáhnu po s-f/f, ale pustím si Ženu za pultem, nebo co se dneska místo toho točí:-))).
A opravdu DOBŘE zpracované klišé mi rozhodně nevadí …. konec konců, ono už tu všechno tak nějak bylo:-).
Jinak bych až tak moderního člověka u TV nepodceňoval …. jak nejrůznější zvraty osudu, od válek až po různé živelné a společenské průsery, ukazují, tak to mnozí dají. Že ten proces kalení ocele:-) má současně hoooodně velký odpad, to je věc jiná. Ale upřímně … s tím reálnějším konceptem přerodu gaučáka v souchotináře s kýlou(v lepším případě) by autor asi moc díru do světa neudělal:-).
U nás ve vsi jsou zocelení všichni. Ale je pravda, že to nejde jen tak zničehož nic. Chlapcům se musí již od útlého dětství každý den podávat kvalitní samohončička, jinak z nich vyrostou změkčilí měštěníni, co ani prase nedovedou zabít! Inu, jak se říká: Nedalť chlapci samohonku, vychoval z něj městskou holku!
KarelC – jak je to ten tvůj hodně pomalý vývoj a bez přehánění ,tak je to potom jenom obyčejný příběh ze života o normálních lidech ,který používá fantastiku jenom jako kulisy , to mě fakt nebaví jak v knihách tak ve filmu .Já chcu mít v knize prostě zábavu nebržděnou držením se reality ,které mám po krk ve svém vlastním životě. To je pro mě podstata odpočinkového čtení .
To je něco jako ,když si žiješ pohodlný život bez nějakých větších zadrhelů a čteš si příběh o chlapečkovi ,který přišel o nohu měl depky potom je překonal dostal protézu naučil se chodit ,potom zesílil a teď už je schopný si velmi rychle dokulhat pro nákup a když má štěstí tak mu při tom nikdo nevytrhne peněženku nebo mobil z ruky a nezdrhne mu s nima. Si to přečteš a řekneš no to byl fakt pěkný příběh dobře se s tím chlapec popral 🙂
Ne na to ti chlapeček bez nohy se-e 🙂 Ten si vetšinou chce přečíst příběh o maníkovy co přišel o nohu a jak leží zraněný tak ho o všechno oberou ,potom v nemocnici na co šáhnou to do-ebou a málem na to zdechne a pak ho náhodou ,ale fakt úplně náhodou v nemocnici vysaje (dole i nahoře) a přemění sexy-upírka.Ta tam pravidelně chodí pro krev a byl jí hrozně sympatický jeho obličej poctivého a dobrého občana 🙂 Noha mu doroste ,získá schopnosti ,takže si pak psychicky podmaní všechny ty zku-vené doktory co ho do-ebali a ti mu potom musí olizovat ho-na z jeho podrážek.(Mám tam podrážku místo podpatku ,takže sem tímto příběhem neporušil autorské práva 🙂 ) Najde ty co ho okradli a taky jim uje-e nohy od kolena dolů ,aby si to vyzkoušeli jaké to je.
to robert: Takovéhle banální příběhy se u nás ve vsi stávají den co den 🙂 Zrovínka včera, šel jistý Harpagič z krčmy, a jak tak ležel pochcaný a poblitý v příkopu, přiběhlo starostovo prase a uhryzalo mu ruce i nohy.! Leč Harpagič nehodil flintu do žita a sotvaže vystřízlivěl, vyřezal si z dubového polena ruce i nohy nové, radost pohledět! Pak na těch nových nohou došel do stodoly, vzal novýma rukama cep, a vydal se starostově praseti zvalchovat hřbet. Jenže cestou se stavil zase v krčmě, aby si dal lahvičku vodky na kuráž, a jak tak později ležel poblitý a posraný ve škarpě, starostovo prase, ten potměšilý filuta, mu vyhryzalo oči! Teď to bude chvíli trvat, než si Harpagič nové vyřeže! Inu, jak se říká: Neodkládej prácičku, sic přijdeš o bulvičku!
to Podchaljuzin: 🙂 A já už si říkal, jestli jsi tam u vás definitivně nezamrzl!
to ostatní: Pánové, musím citovat sám sebe, moji první větu: “Když já nemám rád ty „všední chlapíky“,…” Takže mi nevnucujte něco, co jsem nenapsal. Děkan!
Pokud jde o Predátory, tak si trvám na svém: Tento typ brakové literatury na správném výběru hlavního hrdiny stojí. A nebo nepoužívat ich-formu a využít více vypravěčských perspektiv er-formy. Tam bych potom s jedním takovým hrdinou problém neměl. Ale jako vypravěče jsem ho nedával a lezl mi na nervy. A to mi na tom vadilo nejvíc.
No konečně jsi to napsal tak, aby to dávalo smysl:-))))
Protože fakt, že Predátoři jsou …. já fakt nechcu bejt hnusnej, tak si tam něco doplňte sami.-) …. na tom se tu myslím shodneme všichni … ostatně zas tolik nás tu není:-))). A s těmi všedními chlapíky souhlas …. přece jen takový všední Adeptus Astartes je mnohem lepší, o všedním primarchovi ani nemluvě:-))).
to KarelC: Ale kdež, nezamrzl, jen se nám v Černém lese zlí trpajzlíci náramě přemnožili, takže jsme museli s mužiky vzít kuše a flintičky a po houštinách je lovit. Tleti trpaslíci, to je ksindl, jen to krade a žebrá! Onehdá mi jeden chtěl ukrást krajáč mléka, a když ho nemohl unést, tak se alespoň pokusil do něj nachcat! Ještěže na zápraží vartovala má bojová kočka Myšpule, která mu drápy těřich roztrhla a jeho střeva omotala kolem pumpy! Inu, jak se říká: Kdo chce v mléko nachcávat, nesmí kočku potkávat!
Tak se dívam ,že už brzo by měl být nový Led od Korněva. Takže si dám na odpočinek jednu porci neoverboostěného hrdiny 🙂
Je super, že tě to Podchaljo nezasněžilo. Vidím, že starostovo prase má na kontě další kousek. To je panečku potvora, hlídá mu i dům?
KarleC: Myslím, že proti tebou uvedené větě, tam nic nepadlo. To co všichni včetně mě řešili, je argumentace, kterou jsi ji podbil.
Takové prvoplánové věci jako je “jak chudý chlapec ke štěstí přišel” nebo ” o Popelce” mají tu vlastnost, že je sice můžeme kritizovat,´ ale na spoustu lidí doopravdy fungují a co víc, ony budou fungovat znova a znova. Proto se o nich těžko dá říct, že jsou špatné, maximálně, že mají trochu omezenou cílovku. Těsné sepětí čtenáře s hlavním hrdinou je naopak pro tohle schéma potřeba, takže IMO se sice hodí jak ich tak er forma. Ale více perspektiv by byl kompromis a dopadlo by to jako dycky, když se autor snaží zalíbit všem.
Asi zkusím ten Spad
to MichaelS: “… pravděpodobně budete zastřelen!!! …a nebo povýšen. To ještě není tak jisté…”
A klasika největší: “Vyveďte ho ven a tam ho zastřelte!”
A stará dobrá sovětská: “Pokud to byla naše kolona, nechám vás zastřelit!”
“Nechte mne zastřelit hned! ”
to Podchaljuzin: Tak to jsi mne uklidnil! Důležité je, aby nedošla samohonka.
to dva mraky: Zanechme sporu. Je to subjektivní a každému vyhovuje něco jiného a každý té knize něco jiného vyčte.
to Robert: Neříkal jste si tehdy nějak jinak? Na vás si z těch starých diskusí pamatuji. (Ty čárky vás prozrazují .-) )
No a jinak se hodně diskutuje na facebooku ve skupinách. A někde je dobrá parta, někde je to katastrofa.
Ale víc mi to vyhovuje tady. Tady den dva rozestup mezi příspěvky nic neznamená. Je to takové filosofické, zádumčivé, člověk si to svoje moudro může rozmyslet a případně napsat i nějaký obsáhlejší opus.
Ale jsem zvědav jestli dáme alespoň tu padesátku.
To KarelC: Ehm, kde žes to u mne viděl s výjimkou prvního postu něco subjektivního? Měl jsem za to, že se bavíme v obecné rovině.
KarelC : Je to možné ,kdysi sem tu měl i jiný účet a jak sem si dal nějaký ten rok pauzu ,tak sem někde proj-bal údaje 🙂 Už si ani nepamatuju jaký tam byl nick(možná rob1 ,soulstorm nebo něco takového) , je to hodně dávno .
to dva mraky: No já bych řekl, že pokud jde o literaturu, je subjektivní každá diskuse. Když autor nepíše tak, jak to vyhovuje mně, tak prostě nebudu s jeho dílem spokojený. Ale tím není řečeno, že s tím může být spokojený někdo jiný. Ale názor někoho jiného pochopitelně prosazovat a hájit nebudu.
A pokud existuje nějaký obecně platný úzus jak psát, potom často zjišťuji, že mně osobně nevyhovuje.
to Robert: Soulstorm jsem si teď cvičně znovu rozehrál za temné eldary, ale nebavilo mne to a pokorně jsem se vrátil k Adepta Soritas. Přeci jen ono klasické: “Kajícník se pokorně vyzpovídal a bylo mu dopřáno milosrdenství smrti.” na to nikdo nemá!! 🙂 🙂
to Podchaljuzin: Četl jsi Strážci z hlubin času? (Lovecraft – Derleth)
to KarelC: existují obecné principy, které jsou hodně daleko za oním spokojený/nespokojený. Díky tom se dá docela dobře formulovat, proč se věc líbí, či nelíbí. Komu je asi tak určená a jestli je to zvládnuté technicky dobře. Obecné postupy taky existují, jako ve všem,
ale v literatuře hodně platí, že pravidla jsou do toho, aby se porušovala.
to KarelC: Ano, četl, je to výborné, zvláště povídky Ten kdo číhá na prahu a Okno v podkroví.
to dva mraky: To máte pravdu, to jsou ty moderní dílny tvůrčího psaní ale potom jsou ty knihy podobné jako vejce vejci. Já mám raději, když autor preferuje svůj vlastní styl psaní a to i když riskuje, že to všem čtenářům nesedne. To je všechno móda původem z angličtiny, kterou se strašně někteří snaží naroubovat na češtinu a to prostě nejde.
to Podchaljuzin: Jo ta první novela byla až neskutečně vynikající. Takovou propracovanou kvalitu už jsem dlouho nečetl.
Jsem zvědav co Volvox v této řadě chystá letos.
To KarelC: skvely tip a je supr ze je to ebook, tak ten Spad zatim odkladam
To Spilas: obecne principy nee obecny princip. Jejich znalost vubec nevede k nejake unifikaci Bavim se takovych vecech jako treba silne stranky ich ci er formy. Jak zrychlit ci zpomalit. Premysleni nad davkovanim informaci. Uveritelnost dialogu atd atd. To jsou vsechno veci, ktere plati napric styly.
to dva mraky: Jo to je stará poctivá škola! U Volvoxu jsem se ještě nespálil nikdy.
To KarelC: Už je staženo a čeká to na přečtení.
to dva mraky: Tak potom dej vědět, jak jsi byl spokojený.
Ja jsem docela překvapenej kritikou, protože je to jedna z nejlepších knih od českýho autora co jsem četl.
Příběh začíná klasickým klišé, přepravit něco z bodu A do bodu B (to už od někud znam), ale ten závěr gradoval a
byl jsem moc spokojenej.
To Marek: Místní komunita má načteno a je poměrně náročná.
MMCH: co všechno jsi od Žambocha četl?