Vládcové vesmíru – Adamovič Ivan (ed.)

Tou nejpozoruhodnější a zároveň asi i nejrozporuplnější věcí je samotný záměr editora. Adamovič se totiž rozhodl před čtenáře předložit nejstarší díla prvních českých průkopníků science – fiction. Záměr rozhodně hodný pochvalného mručení z řad literárních kritiků, otázkou ale zůstává, má-li co nabídnout i běžnému čtenáři. Osobně si myslím, že si na své přijde i ten, ale bude muset být velmi vnímavý a zároveň mít pochopení pro dobu, ve které práce vznikaly. A to není úplně jednoduché.

Oblíbeným námětem jsou snové výpravy do budoucnosti, které najdeme na začátku antologie mezi nejstaršími kousky. Máme tedy možnost poznat, jaké představy měli o budoucnosti spisovatelé na počátku české státnosti. Na humornou notu hraje ve svém polofejetonu Svatopluk Čech a nutno říct, že jeho Náčrtky z r. 2070 jsou někdy nečekaně trefné a jindy zase úsměvně mimo. Jejím největším problémem je ale zastaralý jazyk, který ze čtení činí místy utrpení. Podobné téma má i povídka Jana Nerudy, která je nejenom více stylisticky upravená, ale navíc má na pozadí lehce načrtnutý detektivní motiv, který ji velmi přidává na přitažlivosti. Celkově jde nepochybně o jednu z nejzajímavějších a nejlepších povídek.

Zvířata a lidé za 10000 let od Karla Kukly jsou už vyloženě komediálním kouskem, ve kterém se redaktor časopisu pro milovníky domácích mazlíčků ocitne v budoucnosti, ve které je člověk doslova a do písmena ohrožený druh. Úsměv na rtech, ale zároveň i podnět k zamýšlení nabízí i mikropovídka Roku 2907 od Josefa Skružného, upozorňující odlehčeným způsobem na překotné životní tempo doby na přelomu 19. a 20. století. Nutno dodat, že pro současnost to platí dvojnásob.

Pozoruhodný pohled do budoucnosti nám připravil velikán sci-fi literatury Karel Čapek v Bajkách z let budoucích. Zde nám skrze parafráze nejrůznější aforismů, anekdot i každodenních lidských povzdechů představuje postapokalyptickou společnost, žijící v ohromných podzemních krytech. Geniální provedení a velice svěží nápad řadí toto kratičké dílo mezi opravdové klenoty sbírky.

Další skupinu tvoří povídky, jejichž hlavním hrdinou je vědec a jeho přelomový objev. Patrně nejaktuálnější z nich tvoří příspěvek Susin Eduarda Basse, který se zabývá stvořením nového života skrze klonování, pardon, vštěpování. V roce 1917 byla i vědecká hantýrka krapet jiná. O tom, že i tato povídka hraje spíše na úsměvnou notu, svědčí její námět, totiž záchrana vepře domácího, i její pointa.

Ladislav Velinský nám v příznačně nazvané povídce Síla chtění zase předvede postavu inženýra s doslova koniášovskou vůlí, který je ochoten na oltář vědy položit i cenu nejvyšší. A pro jaký přelomový objev se hrdina chce obětovat? Pro obyčejné letadlo-ornitopthéru.

Mor profesora Solomitnikova se naproti tomu zaobírá zneuznaným géniem, který nakonec má radost ze zkázy lidstva jenom proto, že tím dojde k potvrzení jeho teorie.

Najdeme tu i několik děl, jejichž podtext by se dal i dneska použít jako odstrašující příklad toho, čeho bychom se dočkali v reálném komunismu. Haussmannův Výlet nám ve vtipně vypointované povídce předvádí těžký úděl poety, když nad Hradem kvetou třešňové květy.

Zcela vážně je pak pojatý román Převychovaní, který patří mezi nejranější dystopie v celosvětovém měřítku. Mnohem slavnějšího George Orwella předběhl Čech Jan Barda o celých 18 let. Nejdelší a patrně i nejvzácnější text celé antologie taky tvoří její vrchol, protože příběh o těžkém údělu jedince ve společnosti, která se snaží potlačit každý projev individuality, má opravdu hluboké poselství, přesto si ale zachovává i svou lidskou stránku. Celý systém této „dokonalé“ komunistické společnosti je založen na pečlivé výchově občanů ve státních ústavech už od jejich dětských let, a když si vláda vezme i dítě hlavního hrdiny, přiměje ho tím ke vzpouře proti establishmentu.

Kriticky se k tehdejšímu fenoménu utopistických románů vyjadřuje i František Langer v Muži, který se ztratil ve své Utopii, kde se podaří jednomu nenapravitelnému snílkovi dostat se do říše, v níž se uplatňuje jeho vlastní utopický systém. Ale jeho sympatie vůči vlastnímu výmyslu ochladnou, když ho zažije na vlastní kůži.

Tím samozřejmě není vyčerpaný výčet všech povídek, podíváme se na Měsíc i do Podmořského světa, prožijeme si několik let s dokonalým ženským golemem i to, jak vypadá takový Neviditelný poměr, a zažijeme i další Potopu.

Opravdu tedy můžeme okusit počátky české sci-fi v celé její šíři a navíc ve velmi autentické podobě, což je ale zároveň i jeden z největších problémů knihy. Přece jenom se většina dnešních čtenářů bude jen těžko vyrovnávat s těžkopádnou stylistikou, a to i přes to, že byla ve většině povídek mírně přizpůsobena dnešnímu pravopisu.

Druhý problém je, že občas čtenář při čtení narazí na mu povědomé téma, lehce odhadne pointu nebo prostě jednoduše bude mít pocit, že se dívá na film pro pamětníky, což asi většině dnešních čtenářů vyhovovat nebude.

Ale všechny výše uváděné chyby jsou nevyhnutelným důsledkem editorova záměru, I při tak skvělém výběru je nevyhnutelné, že budou některé povídky působit zastarale. A tak asi Vládce vesmíru objevíme spíše v knihovnách lidí s hlubším zájmem o dějiny a vývoj science fiction než u běžných čtenářů. A to je trochu škoda, protože pro některé z příběhů této výjimečné antologie platí, že s věkem zrají jako víno.

Jan Červenka (redaktor)

jan.cervenka@fan­tayplanet.cz