Orbitální šerloci – Kudláč Antonín K. K., Němec Tomáš (ed.)

Výběr autorů představuje průřez generačním spektrem a zároveň zaručuje kvalitu, ostatní náležitosti knihy se drží standardu. Obálka od J. P. Krásného rozhodně zaujme, i když ne každý ji bude považovat za přitažlivou, celkový design a rozměry nevybočují z řady ostatních publikací edice Ikaros. Vnitřní členění se též drží tradice – u úvodu i u každé povídky je stručný medailonek autora (či autorů), vlastní texty obsahují jen minimum překlepů (o to těch několik málo chyb působí rušivěji) a jediné, co by snad nějakému hnidopichovi chybělo, je medailonek autora obálky. Nyní ale přejděme k jednotlivým povídkám.

Jaroslav Velinský
Stačí vyndat nejtek

Bezpečnostní agent Mike Burton, pracující  v podniku Universum, Ltd. dostává od samotného nejvyššího šéfa speciální tajný úkol – zjistit vše o tajemném průvanu, který je tam, kde by neměl být. Mike neprodleně zahajuje pátrání, ale obratem zjišťuje, že průvan je jen jednou částí problému.
Poněkud nevšední, byť z hlediska motivu velmi tradiční, leč po jazykové stránce dokonale vybroušená povídka zkušeného autora,  který  postupně připojuje k nosné kostře detektivky celou řadu dalších prvků, aby ji ve finále proměnil v něco úplně jiného, než čtenář  původně očekává. Nade vší pochybnost jde o svého druhu špičkové dílo.

Petr Kaufner
Druhá kůže

Radek Metzl, bývalý policista, se nachomýtne k nálezu podivně poraněné mrtvoly. Ač byl od policie vyhozen, dosud neztratil jisté instinkty a začal pátrat na vlastní pěst. Pátrání po původu nevšedního zranění ho přivede na ještě podivnější stopu, spojenou s bestiální smrtí ukrajinského archeologa a jeho tajemným nálezem.
Autor se pokouší v kulisách téměř současné Plzně rozehrát případ, ve kterém hrají roli podivní lidé, okultní síly a do značné míry i prostředí (které se ale v reálu od napsání povídky výrazně změnilo). Bohužel se mu nepodařilo atmosféru dostatečně vygradovat a tak na mě povídka  zapůsobila jen průměrným dojmem.

Josef Pecinovský
Muž, který vypil robota

Štěpán Kovář se opil u kamaráda v bytě a ráno se z opice probral nad jeho mrtvolou a s policií přede dveřmi. K jeho smůle či možná štěstí poslední láhev obsahovala v lihu rozpuštěnou drogu – tekutého robota TQ 212, která člověku dočasně dává superschopnosti. Podaří se mu využít náhle získané výhody k vypátrání skutečného vraha?
Profesionálně napsané dílko zkušeného autora se formou zpracování i námětem pohybuje nad běžným průměrem a přitom si zachovává osobitý styl, na který si dříve narození čtenáři možná ještě vzpomínají.

Juraj Červenák
Kámen a krev

Píše se rok 1000 našeho letopočtu. Slavoboj, důstojník varjažské gardy konstantinopolského císaře s oddílem ruských vikingů – Varjagů pronásleduje údajné vrahy jednoho z nejvyšších císařských úředníků. Ukazuje se, že všechno není tak, jak se zdá – domnělí zločinci jsou sice pobiti, ale řada detailů nesedí a tak se Slavoboj pouští do pátrání na vlastní pěst.
Fantasy detektivka známého slovenského autora úspěšně mísí historické reálie, fantastické prvky a principy klasické detektivky v pro našeho čtenáře nepříliš obvyklém prostředí. Příběh do jisté míry navazuje na chystaný cyklus fantasy na téma starých ruských bylin (pověstí) a rozhodně potěší příznivce drsné akce.

Ondřej S. Nečas
Případ rudé gladioly

Kapitán Januš z protidrogového je v nemilosti. Jako svérázný trest za zbití podezřelého od nadřízené „obdrží“ zařazení na místo poradce v týmu, pátrajícím po zmizelé Lence Hrazdírové – jedné ze čtyř lidí, kterým se podařilo přežít užívání drogy, zvané metamorfin. Druhou přeživší – Žanetu Bláhovou – dostává jako kolegyni – poradkyni a zároveň ji má hlídat. Droga se původně šířila v „Sektě rudé gladioly“ a umožňovala měnit podobu. Po jisté době ale způsobila většině uživatelů rozpad tkání…
Januš s Žanetou na krku se pouští do pátrání, při kterém ho čeká řada nepříjemných překvapení.
Celkem svižný a místy i relativně akční příběh působí vzhledem k celkovému rozsahu velice dobrým dojmem. Přesto by si zasloužil důkladnější propracování a tím pádem i podstatně větší rozsah – už proto, že by to mohly být dva vzájemně provázané případy, které by možná vystačily na samostatnou knihu.

Michal Špaček
Dobří, zlí a bohatí

Vražda městského výběrčího daní v bordelu rozhýbá všechny složky obyvatelstva města – už proto, že vrahem byl Morgothův skřet a použil k tomu „nečistou“ zbraň. Aktivizují se síly světla i temnot, bezpečnostní orgány, cechy i podsvětí. Komu a proč vadil výběrčí a dokonalý účetní Kluge? Proč vůdce místního podsvětí nasadil na tuhle práci skřeta místo obyčejného vraha? S odvíjejícím se příběhem přibývá otázek, ale objevují se i občas dost překvapivé odpovědi.
Příběh začínající vraždou  má při relativně nevelkém rozsahu několik dějových rovin, celou řadu hrdinů a značné množství dalších postav různého stupně důležitosti. Najdeme zde všechny hlavní atributy (s výjimkou skutečné lásky) i rasy klasické fantasy. Autor si s víceméně klasickým tématem bravurně poradil a rozuzlení sice nepatří k těm příliš překvapivým, zato je ale dost drsné.

Jana Rečková
Konec sezóny v Ponorce

Parta mladých, většinou dětí zbohatlíků, přijíždí těsně po skončení sezóny do hotelu Ponorka, který je skutečnou, jen mírně přestavěnou ponorkou zakotvenou uprostřed jezera. Okolo vládne podzim a podivné zákony, podle kterých jsou staří či nemohoucí legálně likvidováni. V Ponorce začíná mejdan a krátce po jeho začátku je tu i první vražda. Souvisí vraždy se situací „tam venku“? Kdo je vrah? Kdo přežije?
Příběh odkazuje na detektivní klasiku a zároveň podává neradostnou vizi nepříliš vzdálené budoucnosti. Styl je pro autorku typický a nemusí být pro každého čtenáře stravitelný, rozsah povídky si zřejmě vynutil některá zjednodušení jak ve vykreslení charakterů, tak v popisu prostředí. Stejně jako Nečasův příběh by si i tento časem zasloužil rozšíření či přepracování do podoby novely či románu.

Jiří Pavlovský
Ztracená apokalypsa

Soukromé očko a mizerný čaroděj Fabián dostane po delší době zakázku. Jedna satanistická sekta pátrá po dívce, která má porodit Antikrista. Její „služby“ byly zajištěny smluvně, ale dívka se záhadně vytratila. Fabián zahajuje pátrání, ve kterém mu nepříliš dobrovolně pomáhá jeho sekretářka a cosi, co sám nazývá „pravděpodobnostní magií“. Zdánlivě banální zmizení se ukazuje být něčím víc.
Notná dávka černého humoru, pár nepříliš průrazných hlášek, řada parodických prvků a okultní síly v pozadí tvoří sice zábavný, ale nijak výjimečný příběh průměrné kvality.

Ondřej Neff
Lunární potápěč

Divoké dobrodružství Kuby Nedomého a Dědka Čucháka je spojeno s vynálezem Pepeho Barrymora a podivným objektem, vytaženým ze dna jednoho prachového jezera. Atentát na  přátelském večírku připomene jeden a roztočí druhý kolotoč událostí kolem několik let starého objevu, o jehož autorství se přetahuje několik lidí. Zároveň je zde klíčová otázka – jak zmizel Pepe Barrymore?
Klasika z „lunárního cyklu“, akční, drsná, ale díky rychlému střídání děje ve dvou časových liniích místy poněkud nepřehledná. Atentát, možná nějaká ta vražda a komplikovaný plán v pozadí ukazují, že se autor vrací ke svému staršímu, leč osvědčenému a u řady čtenářů oblíbenému stylu. Profesionálně napsané a čtivé dílko, zapadající do řady tvořené románem a množstvím porůznu roztroušených povídek z osídleného Měsíce stylově uzavírá tuto sbírku detektivních povídek.

Příběhy v této sbírce jsou velice různorodé – jak formou, tak žánrem a obsahem. Ne každá povídka „sedne“ všem čtenářům, ale lze s jistotou říci, že každý si tu najde „tu svou“. Z hlediska nakladatelského jde o zajímavý počin, který by mohl mít někdy v budoucnu pokračování. Osobně mi tu chyběly povídky od Leonarda Medka nebo Mirka Žambocha (momentálně silně vytíženého), ale těch se snad dočkáme někdy příště.