V anotaci na záložce přebalu jsem se dočetl, že se jedná o sbírku science fiction, fantasy a magického realismu. Není tomu tak. Stěží zde najdete sci-fi povídku (konkrétně jedna) natož fantasy a s tím magickým realismem to nejspíše také nebude úplně v pořádku.
Všechny povídky (tentokrát je jich 21) jsou vzpomínkové či rádoby vzpomínkové. Téměř všechny příběhy se mohly stát a mnohé se určitě také staly. Každá povídka z Jízdy naslepo stojí ovšem na pointě, které je samotný děj podřízen. Ovšem téměř v polovině případů zpracovává Bradbury poněkud mdlé nápady. U těchto povídek si řeknete, že něco takového vás už napadlo dříve, a žádnou povídku jste si o tom opravdu číst nemuseli. A to je právě ono. Několik povídek je tady prostě zbytečných. Tím, že je Bradbury neustále tolik činý, zpracovává stále slabší pointy, na kterých se snaží vytvořit co nejlepší příběh, jen aby vůbec k něčemu byly a aby měl co dělat. U několika povídek si navíc všechno zkazí školáckou chybou, kterou se stává předčasné prozrazení oné poenty, kvůli které to vlastně všechno čteme. Kdo například neodhadl předčasně (už asi na třetí stránce), jak skončí povídka Velká loupež, tak asi v životě nečetl ani neviděl detektivku.
Aby to však nevyznělo tak špatně… Jsou zde i velmi kvalitní povídky! Zvláště ke konci jsem měl pocit, že se kvalita zvyšuje. Často se dostává až do psychologických rozborů postav (v tom je mistr), ohromuje svými neotřelými výrazovými prostředky (v tom je ještě větší mistr) a čtenáře, který se nespecializuje pouze na akční literaturu, také nenudí.
Vrátím se ještě k té jediné sci-fi povídce. Ta sem zdánlivě vůbec nepasuje, protože patří do jiného žánru, než všech dvacet ostatních. Stačí se jen chvilku zamyslet a je jasné, že sem naprosto přesně patří. Je krásně vidět to, co Bradbury prosazuje už desítky let: je jedno, jaký žánr si zvolíte, jde o to, co vám povídka řekne.
Napadá mne, že by se Bradburymu daleko více vyplatilo, kdyby vybral z této a té předešlé sbírky 25 nejlepších povídek a ty vydal. Vznikla by pak naprosto skvělá knížka. Ušetřený čas na ostatních povídkách by pak mohl vynaložit na cokoliv jiného, třeba na rybolov 🙂
Celkově se však jedná o hezké hodnotné čtení, které si jistě mnoho čtenářů nenechá ujít. A neprohloupí. Přesto mám pocit, že naprosto spokojení budou jen bezmezní fanoušci Bradburyho (taková mi přišla i recenzentka této knihy v Ramaxu 4/2001).
