Tato kniha je pro mě taková malá záhada. Název lehce evokuje výrok Karla Marxe, obálka mi neříká nic a jméno autora je mi jen vzdálěně povědomé. Navíc naprosto netuším, jak se mi dostala do rukou, ba co víc, neví to ani šéfredaktorka, a to už je dost divné. Naštěstí rád luštím záhady. Co vy, jste na tom podobně?
Podobně je tomu i s tématy a dějem povídek, protože většina se zabývá věcmi, které velmi dobře zná každý novinář. Jenom je ukazuje v krapet extrémnějším duchu. Namátkou vyberu Smrtiny (dobrovolná eutanázie po dosažení určitého věku) jako politické řešení problémů spjatých se stárnutím populace a nepopulárnosti důchodové reformy. Stejně jako problémy ale autor evidentně zná i běžnou politickou praxi při jejich řešení. Abychom zůstali u výše zmíněného příkladu, tak Smrtiny byly uzákoněny jako „přílepek“ při novelizaci nějakého dopravního zákona. Takových podobných excesů jsou plné noviny
Už výše zmíněný příklad naznačuje, že sbírka je laděna smrtelně vážně a navíc přísně kriticky k současným poměrům. Samozřejmě i zde můžete najít několik výjimek. Například několik starších prací z počátku devadesátých let v čele se skvělou alternativní verzí Romea a Julie, ve které hrají prim intriky Dóžete a Juliina kněze, nebo tragická povídka o ruských porevolučních dezertérech. Ty sice do sbírky svými tématy i laděním vůbec nezapadají, ale na druhou stranu by byla škoda je nepublikovat, protože jde o opravdu povedené kousky. Další výjimkou je humorná titulní povídka Evropou obchází strašidlo, ve které se černý homosexuál stane na základě volby losováním senátorem ČR za komunistickou stranu a začne pátrat po minulosti strany a jejích ideálů. Opravdu povedené zamyšlení s nadhledem nad úlohou rudých bratří v postkomunistickém Česku, jenom škoda zbytečně zmatečného závěru.
Hlavní torzo knihy ale tvoří varovné povídky z blízké budoucnosti, ve které globalizovaná společnost, ovládána médii a reklamou, řeší problémy s množstvím imigrantů, drog, fundamentalistů a neschopnými politiky. Veis čtenářům rozhodně nepředkládá žádné optimistické výhlídky a ani pro ně nemusí chodit daleko v čase a prostoru, protože většina povídek se odehrává v Čechách 21. století. Co víc, autor nemusí ani používat velké množství fantastických prvků, prostě si jen tak představuje, kam směřuje vývoj současné společnosti. Nutno dodat, že jeho předpovědi působí značně realisticky.
Veis ani ve své sbírce rozhodně nezapře úlohu „hlídacího psa demokracie“, kterou se snaží plnit i jako novinář, naštěstí to není ke škodě věci, spíš naopak. Evropou obchází strašidlo rozhodně stojí za přečtení, a to i přesto, že balancuje na hranici mezi fantastikou a mainstreamem, o čemž svědčí i tvrdá vazba a nepříliš povedená obálka, kterou by se neměl nechat zvídavý čtenář odradit.
