Pochod proti Neganově útlaku začíná.
Tak a je to tady. Přípravy na válku vrcholí a první šťavnatý střet začíná v již devatenáctém svazku nekončící zombie apokalypsy, která dupe na plyn a všem ukazuje, jak se má psát i po tolika letech kvalitní scénář. A musím říct, že i tentokrát nám Kirkman se svou partou nadělil skvělý díl, který nemá příliš času na další psychologickéá dramata a rozvoje postav, místo toho ale láduje jeden krvavý zvrat za druhým a perfektně šponuje atmosféru. A co si před masivní válkou víc přát?
I přes skutečnost, že se najde pár chvil na mezilidská dramata, jich opravdu není tolik jako obvykle a Rick se svou bandou musí razantně změnit svůj přístup k Neganovi. Ten si jako vždy krade všechny scény pro sebe a svým ultimátně božsky vybroušeným slovníčkem hází jednu peprnou hlášku za druhou. Navíc se ukazuje, že i přes to, že je totální magor, dodržuje své zásady a kodex, který Spencer pozná na vlastní… ehm, koule. Celá kulečníková scéna je úžasně vygradovaná a její pointa vám vyvolá úsměv na tváři. Negan zkrátka umí překvapovat. Co víc, celá druhá polovina svazku se přemění na ničivý emocionální kotrmelec, kdy jde „jako vždy“ o holé životy a schytat to může naprosto kdokoliv. A válka je za rohem! Tedy, válka započala svou první důležitou bitvu!
Protentokrát se tedy ke slovu zase dere akce, která zcela poprvé využívá i Ezekielovu bandu a je to panečku krásné pokoukání. Celkově se dá říct, že čím více skupin se do dění zapojuje, tím komplexněji svět najednou vypadá a jde jasně vypozorovat, že nejsme ani zdaleka u jeho hranic. Pomaloučku, ale jistě se tu buduje onen zmiňovaný „velký svět“ a postupně rostoucí civilizace, což ve vás nepatrně vyvolává husí kůži a očekávání ohledně budoucích dílů. Jeden zvrat střídá druhý a adrenalinových pasáží je tentokrát tolik, že knihu přečtete na jeden zátah a budete se dožadovat nášupu. Tak silně a zábavně jsou Živí mrtví i po tolika letech napsaní. A to je vskutku výjimečné.
Adlar se musel vypořádat se spoustou akčních scén, kterým dodal potřebné stínování a dynamiku. Více se zaměřil na detaily tváří, zbraní a prostředí, které hraje velkou roli. Velkou výhodou celé knihy je fakt, že nemusíme čekat na jednotlivé sešity, neboť jejich jednostránkové (geniální a přitom minimalistické) zakončující kresby jsou zkrátka precizní prácičkou s maximálně vypjatým dramatem. Panely sice setrvávají ve svém klasickém rozložení, ale tady by se žádné experimenty stejně nehodily a všechno tak nádherně funguje v jisté symbióze. A už jsem někdy psal o tom, jak úžasnou atmosférou celá série oplývá? Máte pravdu, několikrát. Přesto je fér to neustále opakovat. Zkrátka, radost číst!
Sice kratší, přesto výživné počtení, díky kterému se na válku proti Neganovi budete třást netrpělivostí. Sem s tím!
Živí mrtví 19: Válečné bubny zní
Scénář: Robert Kirkman
Kresba: Charlie Adlar
Vydal: Crew, 2016
Překlad: Martin D. Antonín
Počet stran: 144
Cena: 299 Kč
Hodnocení: 85 %
