Zaklínač je fenomén. O knižní sáze a herní sérii se dá s klidem prohlásit, že dobyly svět. O to větší je škoda, že komiks podobnou ambici nikdy neměl. Od začátku se tvářil jen jako doplněk, spotřební artikl a chudý příbuzný původní látky. V pořadí třetí díl, nazvaný Prokletí vran, trpí stejnými neduhy jako jeho předchůdci a ačkoliv na rozdíl od Liščích dětí přichází s vlastním příběhem, původní je jen na oko.
Je to vlastně docela škoda, protože jde o promarněnou šanci. Ve schopných rukou a se Sapkowského tvůrčím dohledem mohl komiks posloužit podobně jako u Kingovy Temné věže. Zalátat díry a vyplnit mezery, rozpracovat naznačené nápady a příběhy, jimiž zaklínačův svět oplývá jako žádný jiný, zařadit se vedle knižní ságy, zalichotit jí a obohatit. Namísto toho se Dark Horse vydal umetenou a rentabilnější cestou a rozhodl se zacílit nikoliv na čtenáře knih, ale na hráče. A to ještě na ty ne moc pozorné.
Návrat ke kořenům
Ve středu všeho stojí i tentokrát staří známí, zaklínači Geraltovi dělá společnost jeho adoptivní dcera Ciri, toho času na Stezce. Dobrotivá kněžka Maerlina, patronka ozdravných vod a majitelka největší sítě lázní v Redanii, povolala zaklínače s naléhavou prosbou o pomoc. Cosi prohnilého, co jak se zdá přetrvalo z doby románku krále Foltesta a jeho sestry princezny Addy, navštívilo lázně a posloužilo si kromě vína také nebohými hosty. Jak ale oba zaklínači, k nimž se cestou přidá i čarodějka Yennefer, zjistí, situace je mnohem komplikovanější a na světlo vyplouvají některé stíny minulosti, které měly raději zůstat pohřbené.
Hádáte správně, vracíme se na samý začátek, k vůbec první zaklínačské povídce a proslulému honu na pokousanou strigu. Z Maerliny se vyklube jedna z Addiných porodních asistentek, která milovala Ostrita, původce kletby, jímž Geralt kdysi zubatou princeznu nakrmil. Ježto má kněžka sama čarodějné nadání, zdědily ho po ní i Ostritovy děti, Elid a Elisa, které ví, kdo stál za předčasným skonem jejich tatínka. A i když to byl parchant jako vrata, po troše pomsty srdce vždycky pookřeje.
Ozvěny věcí minulých
Poměřovat Prokletí vran (nebo předchozí sešity) se Sapkowského dílem je nespravedlivé, ale bohužel nevyhnutelné. Příběh přímo staví na odkazech na starší látku, kterou si znovu prosvištíme prostřednictvím Geraltových flashbacků, a přidává do vzniklé směsi něco vlastních, mírně překombinovaných pletich a motivů.
Tobin se svou scénáristickou suitou pochopitelně nesahá polskému mistru slova ani k onucím, ale nutno říct, že samo zaklínačské putování a odbočky od centrální linie, v herním žargonu pouhé sub-questy, nejsou nijak rušivé a samy o sobě fungují dobře. Stejně jako dětství Ostritových sirotků snažících se přežít ve válkou zpustošené zemi všem a všemu navzdory, za každou cenu. Je velká škoda, že Tobin nesebral sebevědomí a nepostavil příběh na nich, na lidské stránce celé věci, ale to může být vina studia, které o hlubší látku, v níž by zaklínač byl pouhým pozorovatelem na druhé koleji, jednoduše nestálo.
Pro potěchu puberťákům
Komiksu nepodtrhává židli ani tak křečovitá snaha navázat na slávu nejprovařenějšího příběhu, k němuž se vrátil i první díl herní série, jako křečovité přejímání herních mechanismů jako je sbírání bylin nebo výroba petard spolu s naprostým nezvládnutím charakterů hlavních hrdinů. Výsledkem je podivně rozkolísané dílo, zavánějící tvůrčí nezralostí a nádechem fanfikce. O něco méně ustrašené ohledně ukazování skutečné temnoty Sapkowského světa, než byla adaptace Liščích dětí před ní, ale stále stejně povrchní.
V záměrném kříži je tentokrát náctiletý čtenář, který je krmen nekonečnými dávkami krotké erotiky s odhalenými ňadry, v příběhu nesloužící naprosto ničemu. Aby bylo příležitostí k tělesné nahotě dostatek, tráví všichni přítomní více než polovinu času koupáním, středověkému naturelu navzdory. Pokud ne v neuvěřitelně husté síti veřejných lázní, které po cestě díky průvodnímu dopisu kněžky Maerliny navštěvují, tedy alespoň v hostinci, nebo jezeře.
Nejčastějším cílem nudistické exhibice je Ciri, poněkud nepochopitelně, vzhledem k tomu, že scénáristé CD Project RED si v Divokém honu dali doslova nohu za krk, aby z ní udělali nikoliv jen další sexualizovanou karikaturu skutečné osoby, ale živoucí dívku. Poněkud schizofrenně také vyznívá, že Ciri jakožto charakter je na hulvátské narážky svého okolí velmi citlivá a dvakrát se nerozpakuje dát neomaleným křupanům při sebemenší zámince náležitě přes držku. Jen aby ji scénáristé vzápětí v další koupací scéně, čert ví pro čí potěchu, objektifikovali sami. Nabízí se otázka, komu vlastně takto postavený propagační materiál slouží, protože merče chtiví hard-core fanoušci to v žádném případě nejsou.
Ďábel v detailech
Kapitolou samou pro sebe jsou postavy, které s oblíbenými hrdiny Sapkowského knih i jejich herními variantami sdílí nanejvýš jména. Dialogy, které vychvaluje blurb na obálce, šustí banalitou, rádoby moudrými kydy a papírovými klišé jako pětimetrová pomlázka řítící se na holou prdel a postrádají jakoukoliv dynamiku. Aby ne, když charaktery jejich původců v podstatě neexistují.
Tobin se z nějakého důvodu rozhodl nebrat v potaz anebo rovnou ignorovat některé základní reálie Sapkowského světa i her, z nichž nejvíc bije do očí fakt, že Ciri, ač oficiálně paní světů, je zde prezentována jen jako opravdová zaklínačka. Navzdory tomu, že nikdy zaklínačkou nebyla, neprošla Zkouškou trav ani Změnami. Což znamená, že elixíry, jimiž se v komiksu před bojem neopomene posílit, by jí z útrob, jako každému normálnímu člověku, nadělaly sekanou.
Zaklínač okleštěný
Pokud lze něco skutečně pochválit, pak je to výkon kreslíře Piotra Kowalskiho, jehož práce s figurální kresbou je na špičkové úrovni, stejně jako stíny a coloring. Čekat invenční zacházení s panely je u tohoto druhu komiksu pitomost a žádné se ani nekoná.
Obrazy samotné bohužel na kvalitní látku nestačí. Pokud nepatříte mezi nadšence, kteří Sapkowského ságu louskají neustále dokola a pokaždé v ní objeví něco nového, ale přesto si chcete čekání na Netflixovský seriál něčím ukrátit, sáhněte raději po zaklínačce Lotě od Petry Neomillnerové. Ta je totiž přesně tím sebevědomým a svébytným rozšířením Sapkowského odkazu, jímž Tobinův komiks chce, ale nedokáže být.
Zaklínač 3: Prokletí vran
Scénář: Paul Tobin, Borys Pugacz-Muraszkiewicz, Karolina Stachyrová
Kresba: Piotr Kowalski
Vydalo: Crew, 2017
Počet stran: 128
Cena: 329 Kč
