Naruto 30: V hlavní roli Haruno Sakura

Jubilejní třicátý svazek Naruta kašle na Naruta!

Fanoušci téhle série si jistě už několik posledních dílů tloukli do čela, jak nepotřebnou a téměř postradatelnou postavou se Sakura z týmu 7 stala. Naštěstí si jejího nedostatečného prostoru všimnul i Masaši Kišimoto a věnoval tak Sakuře téměř celý svazek, ve kterém si tahle růžovlasá bojovnice opět vydobyla právo na výsluní. Její souboj na život a na smrt totiž budete žrát od začátku do konce.
Prvních pár stránek se sice ještě autor věnuje hned několika pokračujícím soubojům (což v téhle sérii není nijak nové), ale pak se všechen prostor stočí ke zmíněné hrdince. Ta se po skutečně dlouhé době může pustit do nekompromisního souboje, ve kterém spolu s babčou Čijo potí krev a slzy v napínavé šarvátce proti loutkovému géniovi. A panečku, je to fakt jízda. Jedna technika střídá druhou a postavy bojují až do vypětí svých sil, kdy záleží na každém rozhodnutím a kroku. Duo žen tak musí ustavičně přemýšlet, spolupracovat a využívat svých silných stránek, neboť protivník není žádné ořezávátko.

Akce je díky téhle situaci naprosto plynulá, nikde nedrhne a panel za panelem Kišimoto ukazuje svou bujnou fantazii a smysl pro estetiku. Nové techniky umí děsit, ale také lákat. Boj na dálku střídá boj na blízko a energie, kterou postavy vytvářejí, se dere až přímo ke čtenáři. U bojových mang není žádnou novinkou, že se celý díl zaměřuje na jediný souboj, avšak Kišimoto umí namíchat přesně ty správné ingredience k tomu, aby vám přišlo, že nic nepostrádáte. Ano, dějový posun je sice minimální, ale samotný souboj v čele se Sakurou vám to bohatě vynahradí. Jen abychom na její další skvělé momenty nemuseli čekat příliš dlouho a další díl nás nezklamal. Přeci jen se jedná o jednu z hlavních hrdinek a byla by škoda, kdyby ji musel někdo (opět) zachránit.

Díky skutečnosti, že se třicátý svazek točí kolem jedné velké akční scény, má autor spoustu prostoru a šancí, jak vám může učarovat. Šrafování jede na plné obrátky a minimum stínování výjimečně nemrzí. Téměř rozpohybované panely totiž berou dech a souboj má ohromující dávku šťávy a zábavnosti. Linka je pevně neotřesitelná a struktura panelů je přímá a velmi chytlavá. Žádné experimenty, žádné překvapení – zato velmi kvalitně rozvržené umění, díky kterému se manga čte jedna báseň. Krása.