Oba jsou mladí, krásní a mají před sebou zářivou budoucnost. Ona, dcera pána z Thunu, on, mladý šlechtic z Mengštejnu. Dívčin otec však při pohledu na pavouky ve své pokladnici přisoudí sličné Hedvice bohatšího ženicha a Filip, jenž je po vpádu na vynucenou svatbu zatčen, mučen, zostuzen, nadmíru rozhněván a s blesky v očích prchá do temného hvozdu, kde přísahá strašlivou pomstu hraběti Martinicovi a absolutní věrnost a lásku své Hedvice.
Hajný je lesa pán? Kdeže! Lips Tullian!
Tak začíná přerod Filipa z Mengštejnu v Lipse Tulliana, obávaného loupežníka, který bohatým bral a chudým dával. Vůdce Černé roty, operující na konci osmnáctého století ponejvíce na česko-saském pomezí, prvně inspiroval Kvidona z Felsů k napsání jeho kolportážních románů, druhdy Káju Saudka s Jaroslavem Weigelem k vytvoření komiksové historické fresky, která bavila čtenáře Mladého světa číslo co číslo po celičký rok 1972. Kája Saudek dostal ke každotýdennímu vyjádření se formát vskutku velkolepý – celou jednu stranu časopisu – a náležitě toho využil. Jeho hrdina, jenž v sobě nosí trochu z Belmonda, Delona, Gérarda Phillipa, občas Jana Kanyzy a samozřejmě i Supermana, se ani na jednom políčku nenudí, jeho okolí také ne a čtenář už vůbec.
Lips Tullian musí čelit nejen zhýralé komtese Hildě, která ho miluje a svými piklemi se jej snaží uchvátit, ale i mlynářově dceři Bertě, která je taktéž stižena šílenou a nenaplněnou láskou, ovšem snaží se Lipse Tulliana získat poněkud přímočařejší cestou. V jednu chvíli má hrdinný náčelník lupičů za úkol zachránit dokonce tři lepé děvy najednou (Hedviku, Elišku a Kateřinu), popasuje se s chlípnými šlechtici, militantními Cikány a odpornými fráterníky, musí řešit problém se zrádcem ve vlastních řadách a několikrát je až do hlubokého nitra raněn zprávami o Hedvičině smrti. Ale stejně jako je Lips Tullian téměř nesmrtelný (přežije mučení, pád do hlubin a nesčetné ozbrojené útoky), i Hedvika má docela tuhý kořínek. Tu je svržena z hradeb do řeky a polomrtvá nalezena v cikánské osadě, tam je otrávena, aby však dostala protijed v tu pravou chvilku… a pořád neztrácí ve své tváři neumírající odkaz Olinky Schoberové, který má od dob Kdo chce zabít Jessii? snad každá ze Saudkových subtilních blondýnek.
Kýč jak bič, přátelé, a nebýt Weigela se Saudkem, tak docela k nepřežití. Pánové autoři však vtipem nešetří, a tak krom klasických bublinkových či citoslovcových rýmovaček, srandovních espézetek, ceduliček, mimodějových postaviček (Batman v jeskyni čarodějčině nemá chybu), zajímavých rekvizit (vskutku nápaditě ozdobený vánoční stromeček, železná panna), různých stylů (od Borna po Vyčítala, přes kresbu tuší a barvu až k uhlu), komiksu v komiksu (Sahrbergovo svébytné líčení událostí) či vitrážového řazení okének se dočká čtenář i střelby do autorských řad (Saudek a Weigel jako počestní měšťané či Saudek jako žebrák na Karlově mostě). Ironie a nadsázka mrkají téměř z každého políčka a prsaté děvy a svalnatí muži ani nechtějí, aby je čtenář bral vážně. Nicméně poznámky a dokreslující dokumenty na rubových stránkách komiksu dokazují, že v reálu tak veselo nebylo. Lips Tullian sice dokázal vydržet na stránkách MS téměř celý rok, ale již od dílu třiatřicátého se nad ním vznášel Damoklův meč zrušení. O rok později, na přelomu let ´73 a ´74, se Weigel se Saudkem pokusili Lipse Tulliana resuscitovat pod krycím jménem Černý Filip, ale bohužel jen na pár dílů. Ubylo ironie, ale ne typického saudkovského stylu. Saudek s Weigelem se skrze Lipse Tulliana bili až do posledního políčka, co to dalo, ale proti puristům a době zvítězit nemohli.
Lips Tullian je nepochybně postavou Saudkova života, což výborně dokresluje doslov Tomáše Prokůpka, v němž je zmapováno další působení Lipse Tulliana v Saudkových pozdějších dílech, včetně nejznámějšího Stříbrného pokladu a Konce Sahrbergovy bandy, které byly na rozdíl od prvního seriálu vydány v reedici již několikrát. Lips Tullian není kabelkové čtení a je to dobře, protože pokud by se nezachoval původní formát „mladosvětských“ stránek, komiks by ztratil na své údernosti opravdu mnohé. Nakladatelství Plus po titulu Muriel a oranžová smrt vstupuje do stejné řeky i podruhé a opět se neutápí. Komiksový nadšenec si tak může do knihovničky vedle luxusně vypravených českých mutací zahraničních děl zařadit další poctivě vymazlené ryze české album. A to je velice příjemný pocit.
- scénář: Jaroslav Weigel
- kresba: Kája Saudek
- vydal: Plus, 2010
- počet stran: 128
- cena: 599 Kč
Příběh nejobávanějšího náčelníka lupičů Lipse Tulliana vytvořil Kája Saudek společně s Jaroslavem Weigelem. Komiks vycházel v 70. letech na pokračování v časopise Mladý svět a dlouho byl jedním z mála kvalitních, ideologicky nezatížených komiksů u nás. Lips Tullian byl historickou postavou, která posloužila Friedrichu Schillerovi jako reálná předloha Karla Moora z jeho slavných Loupežníků (1781) a Kájovi Saudkovi zase jako námět 59 stran komiksu, jehož scénář vytvořil Jaroslav Weigel. (anotace)
Vendula Brunhoferová (redaktor)
vlcacka@atlas.cz
Konec osmnáctého století?
Nevím, nevím… co mi paměť říká, tak milý reálný předobraz řádil v první dekádě zmiňovaného století (a jen asi třicetměsíců) a nikoli na konci. Jinak dílo ani recenze nemá chybu.
Datování
V posledním díle Lips Tulliana hlavní hrdina otevírá archivní 10 let starý koňak s vinětou 1763. Přiznávám se, že jsem se řídila tím a měla jsem to tedy lépe formulovat.
Kniha na hranici geniality. A není jediná ze stáje. Jen za poslední půl rok je to Saudek, Werich, Lovecraft, Howard, Bacigalupi… Albatros sází na trh jednu pecku za druhou v perfektně vymazlené úpravě a za rozumné ceny. Smekám.
Datování
Když se štěstí unaví, sedne i na kobylinec. Čirou náhodou jsem se dostal k údaji, ž Lips Tullian byl popraven v roce 1715, a to k velké nelibosti vrchnosti za soucitného chování přihlížejících davů (nešťastník a kajícník, ne odporný zločinec).