Finále Gunsmith Cats kloubí všechno důležité.
Tak a je to. Další crewní manga série se úspěšně dobelhala ke svému konci a na pultech si tak můžete vyzvednout čtvrtý a zároveň i poslední svazek akční jízdy jménem Gunsmith Cats. A naštěstí ani finále neusnulo na vavřínech a přineslo prvotřídní zábavu namixovanou troškou erotiky a humoru. Pár zádrhelů by se ale našlo…
Podobně jako v předchozí knize, i čtverka je rozdělena do dvou velkých příběhových úseků, kdy jeden je (jak už to bývá) o něco lepší, zatímco druhý ztrácí někdy v polovině dech. V první půlce se tak vydáme spolu s Rally do její minulosti, kterou Keniči Sonoda nakousnul už v předchozím díle, a potkáme člověka, který s tmavovlasou kráskou emocionálně pořádně zamává. Do toho se přihodí návrat velké záporačky, nějaké ty drogy spojené s psychologickým týráním a samozřejmě několik epesních přestřelek, které sází jeden nápad za druhým. Šlape to jak nově koupené hodinky a není čas na oddech či vatu. Příběh má několik skvělých scénáristických kliček a tempo nekolísá dokonce i v obyčejných dialozích. Jenže jsme už jednou či víckrát něco podobného viděli. A znovu v jiných kulisách to zkrátka nemá takový tah na branku, jak bychom si přáli.
Nepomáhá tomu ani druhá půle, která přihazuje další navrátivší se postavy a zápletku buduje na únosu jedné z dívek. I přesto, že Gunsmitky stále přinášejí nějaký ten zvrat, vtipnou scénku, akční sekvenci či čistokrevnou zábavu – nemá to zkrátka dostatečnou šťávu. Nechápejte mě špatně. Ve výsledku se oba příběhy čtou jedna báseň a skutečně se nebudete nudit… jen je problémem, že dvojka dokázala z téhle série vykřesat maximum a po jejím přečtení vám zbylé příběhy přijdou už jen jako pouhé drobky. Alespoň že tu máme další automobilovou honičku plnou spálených pneumatik, tříštících se čelních skel a ohromných explozí. V tom je tahle série unikátní a šlape na jedničku.
Jelikož se jedná o starší mangu, najdeme v ní spoustu podivných scén a erotiky, která vás ale příliš nevzruší, spíš pohorší – alespoň co se týče nezletilých holčiček, které zkrátka nemají moc co ukázat. Najde se i horší fór a klišé bývá častější než výstřel ze zbraně. Ale stejně to funguje a nebudete téhle jízdy litovat. Přeci jen je v dnešní době jen málo příležitostí, jak si osmdesátá léta připomenout ve vší své parádě a unikátnosti. Obrovským bonusem knihy pak je přítomnost původního oneshotu, ze kterého se později vyklubala série, o které nyní mluvíme. V ní dojde na Beana v trošku upravené podobě, jenž všechny čtyři kapitoly bravurně tahá nahoru a jedná se tak o nejkvalitnější jednohubku celé knihy.
Keniči Sonoda zůstal věrný svému stylu, ani v poslední knize příliš neexperimentoval a kreslil, jak nejlépe jen uměl. Akce je nadále velmi přehledná a detailní. Ženy mají přesně ty potřebné proporce, které strhnou pozornost a jistá úchylka na zbraně a auta se obtiskla snad do každičké scény, kde tyhle dvě věci figurují. Opravdu se jedná o krásný příklad toho, že manga může definovat akční žánr, který skýtá neskutečné možnosti, a paleta vizuálních nápadů tak překrývá i její obsahové nedostatky. Smysl pro detail a čistá linka téhle série zkrátka hrozně pomohly.
Druhá kniha je nepřekonaná, avšak kočky ve finále odcházejí s vysoce vztyčenou hlavou a fanoušci mohou být spokojeni. Tahle čtyřdílná série se povedla a nezaznamenala rapidní zhoršení, což může říct jen málokdo. Snad nám Crew brzy naservíruje podobně vyváženou lahůdku… vůbec bych se nezlobil.
Gunsmith Cats 4
Autor: Keniči Sonoda
Překlad: Anna Křivánková
Vydal: Crew, 2016
Počet stran: 474
Cena: 469 Kč
Hodnocení: 70 %
U téhle knihy se ovšem náš vydavatel totálně vyřádil!!
Už jsem si zvykl na ten totální nesmysl u české edice mangy, která se čte zezadu dopředu, leč uvnitř je v bublinách pochopitelně latinka a ta se čte zleva doprava, na rozdíl od japonského písma jenž se čte shora dolů a zprava doleva. Ale budiž. Jak říkám, zvykl jsem si, i když je to hovadina. Nicméně u této knihy jsem zažil šok někde za polovinou, kdy následuje upozornění, že další komiks se čte pro změnu zepředu dozadu. Nevím co v té Crwi hulej, ale měli by toho zanechat. Nesvědčí jim to.
KarelC: To bude tím, že ten přední prostě byl v tom formátu udělaný ne? Každopádně my normální smrtelníci u mangy kašlem na to jakej má sklon písma a normálně koukáme na kozy 🙂 Zkus, pomáhá to proti stresu.
to petrsimi: Sonoda to nepřehání. V tomto směru jsou zábavnější barevné digitální orgie ala Yoki Amano. Nebo neskutečné fantastično podle představ Masamune Shirowa. (A pochopitelně tvorba fotografa Arakiho). Nevím který z nich je větší úchyl, ale všech pět pohromadě nemá ani jeden. 😀
Slabomyslný Petrucha Pakulič od nás ze vsi kozy pase a kouká na ně celičký boží den, ale že by z toho někdá chytil nějakej tleten stres, o tom jsem teda nikdá neslyšel!
KarelC: No právě. Sonoda je decentní, člověk si nepřipadá jako úchyl když se na to kouká 🙂 u Masamune Shirowa už je to dost nahraně a Araki… no kdybych byl osamělý svobodný mládenec který nemá výhled si někoho pozvat několik let do bytu tak bych si ho i na zeď dal. Ty fotky mají něco do sebe 🙂
to Petrsimi: Arakiho z Taschenu mi koupila manželka pod stromeček. (“…no kdybych byl osamělý svobodný mládenec který nemá výhled si někoho pozvat několik let do bytu tak bych si ho i na zeď dal” …Když jsem jsem před mnoha lety sloužil ve vojenské posádkovce, tak se tomu říkalo test pornem. Mohly nastat tři možnosti: 1. Ženská byla pohledem na vystavené porno pohoršena a znechucena odešla. 2. Byla pohoršena, nadávala ti do prasáků, ale neodešla. 3. považovala to za nemožné a byla okamžitě ochotná dokázat to v praxi. Z toho plynulo, že číslo jedna nestojí za pozornost. S číslem dva se ožeň. S číslem tři si zašukej, ale NIKDY si ji neber! 🙂 A pokud jsi dospělej chlap, tak budeš v tomto státě považován za úchyla, ať už čteš jakýkoliv komiks. Kresba malba je jen vymezení prostoru čarami a barevnými plochami a záleží už jenom na příjemci, jak si je přeloží. Nelze ji právně postihnout tak, jako třeba fotografii nebo film. Není to obraz živé bytosti. A manga tuplem ne! 🙂 )