Gantz se s tím (ne)maže

Jedenáctý svazek střílí lidi na potkání…

Tak nakonec se to přeci jen stalo. Gantz kapánek polevil v ostražitosti a přinesl díl, který je slabší než ty předešlé. Ono, logicky k tomu dojít muselo. Do této chvíle jsme měli jedna jatka za druhými a osudy postav se různorodým způsobem zamotávaly do sebe, čímž vznikl relativní pocit, že se pořád něco děje. Teď však Hiroja Oku přibrzdil a nechává postavy odpočívat. Nabírat sílu a zjišťovat informace. I když, jak se to vezme…

Černá koule Gantz už nepořádá své Hlavové hry pouze v jiné realitě, ale přenesla své zabíjení mimozemšťanů i do lidského světa. To nám bylo řečeno už minule a hrdinové se s touhle informací museli nějak popasovat. Někdo to vzal dobře, někdo hůře. Důležité však je, že Kei dělá vše potřebné k tomu, aby si sám užíval života a vlastně si ho i co nejvíce chránil. Jeho vztah se spolužačkou, která ho ani moc netankuje, je jen hloupým zpestřením jeho chvíle nudy a pochopitelnou rozkoší v posteli. Jo, snaží se najít nějaké info ohledně Gantzu a dostane se do kontaktu s lidmi, již se snaží být na jeho místě, ovšem… jakoby se vše točilo v kruhu a nic se vlastně nestalo.

Ne, není to špatné. Jen má člověk pocit, že se děj nikam neposouvá a přešlapuje na místě, což zrovna u téhle série není moc obvyklé. Ale i tak dojde na oblíbenou řežbu, která je tentokrát velmi originálně vyprodukovaná. Nerad bych něco prozrazoval, ale určité postavy se rozhodnou pro jasnou a likvidační čistku na nevinných lidech, což je samo o sobě dosti drastické a v samotné manze i syrově podané. Problém je, že určité argumenty počínání postav jsou lehce vágní a samotná čistka zabírá více jak polovinu prostoru celého dílu. A to je už krapet nuda. Listovat stránku za stránkou a vidět pořád jen rozstřílené lidi na milion způsobů… jako jo, Hiroja se nebojí, ale tenhle fetiš byl výjimečně příliš zdlouhavý a nikam nevedl. Co víc, zdá se, že i příští díl bude pokračovat v podobném tempu.

S kresbou mám, stejně jako vždy, jeden velký problém. Hrozné mrhání stránkami, panely a vlastně vším. Autor umí, o tom žádná. Umí detailní pozadí, pracovat s 3D prostorem a proporce postav jsou skvělé. Jakmile má ale vytvořit akční scénu, tak je pekelně dlouhá a vlastně i smutně navržená. Ono by to šlo narvat do jedné kapitoly místo pěti dalších, ale Hiroja si prostě jede ve svým tempu. Mám pocit, že každý svazek Gantzu má tak 5% textů jiných manga sérií, takže rychlé pročtení taky moc nepotěší. Ale kresebně je vše v pořádku. Jen by to chtělo zapracovat na dávkování a menším plýtváním stránek.