Dylan je obyčejný kluk. Vysokou studuje tak nějak napůl, jeho nejlepší kamarádku a platonickou lásku Kiru mu „obdělává“ kluk (vlastně dobrý kamarád Mason), u nějž je v nájmu. A deprese jsou jeho denním chlebem. Zkrátka materiál pro psychiatra anebo drogového dealera. Toho prvního Dylan poslal k šípku už dávno. Ten druhý mu dodává nějaké ty podpůrné prostředky, které ale nijak extra nezabírají. Inu, nejvyšší čas skočit z okna – ostatně, rodinné předpoklady pro úspěšnou sebevraždu by tu byly, že? Jenže ani to se smolaři, jakým náš hrdina bezesporu je, nepovede na první dobrou. Takže skončí dolámaný a v ještě větších depresích než předtím.