Vymítač. Jakou mocnější bytost si představit? Pluje na dlouhých vláknech a kráčí po mostech z duhy. Nepozorovaně prochází mezi lidským světem a světem přízraků; a při tom střeží hranice, odpradávna a navždy. Jeho meč z mincí sviští nad hlavami vetřelců, kteří se pokoušejí proniknout do Šerosvitu. Vymítač chrání odvěký řád. A především chrání přízraky. Je smrtelným nepřítelem – lidí.

Vyčkávají. Dívají se. A kradou. Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás odnepaměti, vskrytu a potají, daleko a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí. Jsou to přízraky. Jsou to bytosti Šerosvitu.

Před dávnými lety, tak dávno, že si to lidé nepamatují ani skrz báje a mýty, byly křehkým mostem spojeny dva rozdílné světy. Náš, svět lidí – a druhý, dnes již až na výjimky zapomenutý… Svět otisků a pavučin, mlhy a věčného větru, závislý na existenci našeho světa a lidské civilizace; svět přízraků. Šerosvit.