V knize vystupuje jako hlavní hrdina Relkin (15 let starý kluk, slovo „KLUK“ viz. níže), který má hodnost dragonýra = starání se o draka. (Já osobně bych to rozhodně nechtěl, protože se mi tato hodnost a povinnost jeví z knihy jako nezáviděníhodná.) A jeho zelený drak Bazil. Dále zde figuruje postava Lagdalen Tarcho, novicka u služby bohyni. Celý svět v knize je „jemně“ ovládán ženami a chlapi jsou často jen loutkami. Např. pokud je nějaký muž neschopný vlády, ženy z Tajného úřadu (hlavně Lessis, ta je kdo ví jak stará, asi přes 200 let. To mi taky vadí, málokdy víme, jak jsou vůbec hrdinové staří. O Relkinovi se to dozvíme až v polovině, o Lagdalen nikdy, jen že je starší a na Relkina až moc stará, což mu několikrát řekne J a o Bazilovi taky žádná bližší data.) Takže příběh mohl být popsaný více do minulosti a propracovanosti co do životopisů osob. Celkově na mě kniha působila dětsky, ne, dětsky ani ne, spíš dětinsky. Mám několik parádních poznámek, ale je škoda, že jsem s nimi začal až od poloviny, protože ty nejlepší byly na začátku. Můžete se pokochat.
„K mužům na koních se ze středu donesla zpráva - v lese jsou příšerní draci a vyřídili už pět skřetů!“ Tak to je opravdu katastrofa, když se jedná o celou armádu skřetů.
„Kesepton a Weald se vrhli do boje na pravém křídle, zahnali zpět asi dvacet skřetů a snažili se zformovat linii.“ Jo a já se vrhnu na skupinu anarchistů (nic osobního, jen příklad) a svým zjevem je asi taky donutím utíkat!
„Lessis přistoupila k okraji lávové rokliny a vytáhla tři malé netopýry, které nosila zapletené ve vlasech. Rychle a naléhavě jim něco zašeptala a pak je poslala do noci.“ Nevím, nevím, nikde nebyla zmínka, že by je někde chytila, takže to je musela nosit celou knihu ve vlasech a ani se nekoupat…
A další věc, sice nijak směšná, ale mě tam celkem hodně vadila. Drak svého dragonýra neustále oslovuje kluku, kluku Relkine a pořád. Nestačí jen Relkine? Možná je to dané dračí řečí a jejich chováním, které je trochu povýšené nad nás - lidi. Každopádně na věrohodnosti a profesionalitě to nepřidává. A když se potom najednou objeví:
„Vlezete dovnitř, pane Relkine?“ Tak na to zírám jak na zjevení.
A další věcičky, jestli jste četli Tolkiena, což předpokládám, tak jména oblastí, potvor atd. vám budou připadat VELICE podobné. A ke konci mi to Tolkiena připomíná tak nehorázně, že fakt nevím, jestli se spisovatel pokoušel o druhého Brookse, nebo nevěděl, o čem má psát. Ke konci totiž skupinka pár přeživších cestuje přes obrovské travnaté pláně (vzpomínáte, jak tudy táhli skřeti Sama a Froda?), potom přes lávovou zemi, která je celá vysušená a temná (ha, schválně, bylo to v Tolkienovi?) a nakonec se musí dostat nějak na území nepřítele, který má všude strážní věže obydlené skřety (no comment). A elfové taky nesmí chybět. Půjdou přes elfí les a elfové jim budou pomáhat, i když jsou zde pojati trochu jako podprůměrná rasa, která myslí jen na sex s lidskými ženami. A víte, jak se tvoří skřeti? Zkřížením elfa a člověka. A žena stihne porodit několikanásobně víc skřetů než lidí. A tak se tvoří armáda zla!
Ale teď už trochu k ději. Na začátku bude Bazil bojovat o místo v legii. V těchto hrách mu protivník usekne špičku ocasu, ve které drží meč. To je HROZNÁ událost. Takže Relkin leze ukrást orchideje, které chce prodat na představení a za tyto peníze koupit lék na dorostení ocasu. Bude chycen a velká Lessis se smiluje a dá mu, co potřebuje. (Ten lék! Na sex je mladý!) Bazil souboj nakonec vyhraje a budou přijati do profesionální armády. Ve městě se začnou dít mezitím velké věci a Relkin se zapojí do hledání velkého nepřátelského mága, který kuje pikle proti všem „dobrým“, aby mohlo vyniknout „dobro“ toho zlého. (To je teda věta J.) Lagdalen bude vyhozena z noviciátu za přečin proti zákonu a nastoupí službu u Lessis.
Poté následuje další část, ve které se Bazil a další příslušníci smíšené bojové jednotky probojovávají čím dál tím víc na sever. A důvod? Dědička trůnu Besita byla unesena zlým mágem Thrembodem (už jsem se o něm zmínil, to je ten nepřátelský mág) a Lessis ji musí dostat zpět, protože jinak hrozí vláda dementního synka. A jelikož zdecimovaná jednotka, ve které je i Baz, byla jediná na tom pravém místě, honí svoji kořist. Cestou zahyne prakticky celé mužstvo a jako OPRAVDU nečekaný závěr se musí zbytek vydat do pevnosti Temného (To je jméno! Bububu!). Ostatně to budete tušit minimálně půl knihy, protože jak se Lessis bude snažit dohonit Thremboda a ten bude pořád a pořád náhodičkou unikat, bude vám vše jasné. A schválně, myslíte si, že Temného nakonec porazí? Jasně že ………! Čili dobro opět vítězí.
Takže jak jsem už naznačil, musel jsem se někdy celkem moc co namáhat a sednou k tomu a číst dál. Některé dialogy jsou tak amatérské a dětinské, že jsem četl rychle dál. Ale je to můj osobní názor, jak říkám, známému se to líbilo. Každopádně já si s největší pravděpodobností číst další díly, jestli vyjdou, nebudu. Jedině by mi to někdo věnoval a ještě mě pěkně poprosil. Ale ať jenom nekritizuji, ke konci už se celkem jakž takž bavíte, protože už je víc akce a autor už nemá tolik místa na zpomalování děje. Sice je vám jasný konec, ale tam už je to opravdu lepší. Takže jestli se vám bude líbit začátek a bude vás to i bavit, budete se bavit čím dál víc. A jedna rada na závěr. Pokud se vám nelíbí ukázka na SF serveru, nekupujte to. Já jsem se nechytil a stejně tak to šlo celou knihu…