Frank Castle je prostě parchant. Pod záminkou msty za zabití rodiny používá uzi až příliš často. Je to chladnokrevný, radikální, nenasytný zabiják. Říká si Punisher a jeho komiksová série patří mezi ty nejdrsnější, a zároveň nejúspěšnější počiny amerického Marvelu. Během devadesátých let umíral na úbytě a snahy o znovunastartování pravidelného seriálu několikrát selhaly. V roce 2000 se však projektu chopil již populární scénárista Garth Ennis společně se svým přítelem, výtvarníkem Stevem Dillonem. Předtím spolu vytvořili například velice oblíbený seriál Kazatel (Preacher).

I v Ennisově pojetí je Punisher masový vrah bez silnější motivace. Největší motivací je pro něho zabíjení samo. Ennis ho posílá do New Yorku současnosti (těsně před pádem dvojčat) a přihrává mu do cesty několik protivníků. Hlavně mafiánskou bandu mámy Gnucciové. Zároveň však rozjíždí paralelní linie, které se s tou hlavní zřejmě protnou až v dalším dílu. Původně byl totiž Ennisův Punisher koncipovaný jako dvanáctisešitová série, ale po jejím úspěchu se změnila v pravidelnou řadu mnoha pokračování. Právě původních dvanáct dílů letos BB/art společně s CRWÍ vydává ve dvou svazcích (druhý by měl vyjít v září). Ve zmíněných paralelních liniích se setkáme například se sadistickým knězem, který se dostal na pořádné scestí. Je to typická ennisovská figurka, která symbolizuje dvojakost některých životních hodnot a vyznání (právě to má mj. společné s Tarantinem). S jeho pomocí akcentuje Punisherovy násilné sklony, protože náš milý kněz praktikuje poněkud krvavá rozhřešení. V závěru prvního svazku se mihnou ještě dvě postavy, které naopak pomáhají lépe vystihnout různé podoby násilné msty. Jako by těch magorů s bouchačkou nebylo už tak dost…

Kromě gnucciovského gangu pozná Punisher sílu dalších protivníků, zvláště pak Daredevila, kterého u nás známe pouze z filmového zpracování. Jeho pasáž patří mezi ty nejsilnější a ještě lépe zdůrazňuje rozdíly v odlišném pojetí msty a ochrany lidských hodnot, majetku a v neposlední řadě hlavně životů samotných. Vždyť Daredevil patří mezi nejtypičtější komikové mstitele, ale právě zde velmi výstižně Ennis vyjadřuje, jak se jeho postupy liší od Punisherových jatek.

Ennisův Punisher, to je podobenství msty. A to opravdu stylově zpracované. Ne nadarmo se tomuto britskému scénáristovi přezdívá komiksový Tarantino. Umí vytvořit scény, které jsou ve své podstatě velice absurdní, přesto výborně vystihují skutečnost a reálné lidské vlastnosti a postoje. I když by mnohé mohl zklamat jednoduchý přímočarý příběh bez jakýchkoli dějových „vychytávek“, je aspoň velmi dobře vygradovaný a nepůsobí stereotypně. Zápletky nejsou tak šablonovité, jak jsme zvyklí z ostatních marvelovských superhrdinských komiksů, i když se stejně jedná jen o stou variaci na to samé téma. Akční scény střídá cynický humor, příběh plyne bez nejmenšího škobrtnutí. I když se už i u nás dají koupit akční komiksy, Punisher patří mezi nejlepší z nich.

Kresba Steva Dillona je perfektní zástupce současného amerického komiksového mainstreamu bez nejmenších uměleckých ambicí, přesto je vynikající. Zvláště svou dynamikou a výstižnou simplifikací reality. Moderní počítačový koloring dobrý pocit z výtvarné stránky komiksu ještě umocňuje, nemluvě o kvalitním tisku na křídovém papíře!

Vůbec výkon českého nakladatele je udivující. Nejen že máme co do činění se stylově čistým překladem Štěpána Kopřivy, ale i technické provedení knihy je na vysoké úrovni. Pak je záhadou, jak může stopadesátistránkový komiks stát pouhé tři stovky. Konkurence by jistě neváhala s dvojnásobnou částkou! Tituly, které vydává BB/art společně s CRWÍ paří jasně mezi ty nejlepší, které se tu v posledních letech objevují.

I když není Punisher Ennisův nejlepší titul (o tuto hodnost se bude ucházet srpnový Hitman a listopadový Kazatel), je to nezbytný kousek do knihovny každého příznivce akčních komiksů. Všechny ty francouzské série typu Alpha, IRS, Alvin Norge a další se mohou už jen tiše červenat v rohu knihkupectví. Punisher si nejen za svou nízkou cenu získá mnohem více fanoušků, to mi věřte.